Lišky a chlapečci nejen v Japonsku

O poslu boha Inariho - lišce, zjevující se v podobě krásného chlapce, který Mistru Munečikovi pomáhal s kováním meče pro japonského císaře, jsem se zmínil už v příspěvku o japonských katanách. A taky jsem slíbil, že o liškách, liščích démonech a jejich lidských podobách ještě něco připojím. Tak tady to je - se speciálním věnováním Kissakimu, jakožto vyznavači furry a liščích obrázků obzvláště :-).

Příspěvek jsem nazval Lišky a chlapečci nejen v Japonsku, protože se nám s Jukim povedlo vybádat, že komplex legend a takovýchto představ o liškách je doma nejen v Japonsku, ale taky v Číně a v Koreji. Nejdřív se nám zdálo, že se ty pohledy podle zemí hodně liší - ale pak jsme zjistili, že se patrně liší jen přístup vědců, kteří se těmito legendami a představami zabývali, tj. polopatisticky řečeno, nakolik byli sexuálně otevření a ne homofobní - a nakolik je takovýto přístup běžný v té které ze zmiňovaných zemí.
Liščí příběhy totiž nezřídka mají sexuální podtext - no, vlastně většinou :-). (Kissaki se teď určitě pobaveně usmívá.)

Takže nejprve jsme na chlapce narazili v japonských příbězích, neboť ty vždy byly velmi otevřené a navíc se tam na homosexualitu dívali jako na něco posvátného, co stojí nad běžným vztahem muže a ženy. Naopak v Koreji a Číně to podle všeho vypadalo, že se jednalo toliko o liščí dívky... Ovšem bratr jakožto vystudovaný historik (a archeolog) moc dobře ví, s jakou rezervou je třeba se dívat na všechna podání a interpretace - a že je nejdůležitější vrátit se ad fontes!, tedy k pramenům... Samozřejmě, že jsme pak chlapečky našli i tam!
Náš příspěvek tak bude syntézou toho, co říkají prameny, a co se praví v dostupných publikacích - obrázek si udělejte sami. My jsme tolerantní, tak se zmiňujeme i o dívkách :-).

V Číně, Japonsku i Koreji byla liška shodně považována nejen za zvíře mimořádně chytré, ale také za bytost nadanou nadpřirozenou mocí, schopností očarovávat lidi a měnit svou podobu.

V Japonsku byla tradičně poslem boha rýže a obilovin Inariho, proto u šintoistických svatyň, které jsou Inarimu zasvěcené, vždy stojí sochy zpodobňující lišky. Nejčastěji to jsou dvě přímo u brány (jako naši lvi či čínští lví psi), v areálu pak velmi často spousta dalších různých velikostí. Sochy mají obvykle na sobě něco červeného, co vypadá jako bryndáček, a na krku rolničku. Pokud je to lištička malá (tedy obětina, která se bohu naopak do chrámu přináší), má kolem krku aspoň červenou stužku.
Červená je totiž barva, která v Japonsku přináší zdraví, štěstí a nadto odpuzuje nemoci. Taky se jí říká "barva dětí", protože novorozenci byli oblékáni z výše uvedených důvodů do červených šatů a odrostlejším dětem byly dávány červené hračky na ochranu před chorobami.
Při slavnostních příležitostech a svátcích je v Japonsku obvyklá červeno-bílá barevná kombinace, tak není divu, že pokud se jedná o materiál, který to dovoluje, nejvíce jsou v kurzu lišky bílé (ty mají navíc podle japonské mytologie největší magický potenciál).


Proč si Inari vybral lišky, jsme se nikde prozatím nedozvěděli, ale nabízí se vysvětlení, že byl bisexuální se zálibou v krásných chlapcích :-). Protože jinak toho lišky moc s obilím a rýží společného nemají.

Jen Inariho. To je však v Japonsku, zemi se zemědělstvím založeným na pěstování rýže, již od pradávna jeden z nejuctívanějších bohů. Jeho svatyně různých velikostí (od maličkých až po ty obří, jako je ta největší a nejznámější v Kjótu, odkud jsou obrázky) patří v Japonsku k nejpočetnějším. Všechny jsou alespoň částečně natřeny jasně červeným lakem a vede k nim jedna či více bran torii, rovněž rumělkově červených. S liškami. Inariho svatyně jsou hojné především ve venkovských oblastech, ale k jeho vyznavačům patří i obyvatelé měst (a velkoměst). Viz Kjóto s hlavní svatyní. Všeobecná obliba Inariho (a tím i lišek) přispěla k tomu, že byl často přijímán i za "domácí božstvo" jašikigami, chránící domy a domácnosti - takové to božstvo, jehož malý oltáříček máte doma v obýváku.

Někdy ani o oltáříček jít nemusí - stačí mít lištičku plyšovou :-). 

V lidových vyprávěních a pohádkách pak lišky taky vystupují jako zvířata potměšilá, která lidem provádějí zlomyslné kousky. Rády se proměňují v krásné ženy (a chlapce :-)), jež svým půvabem okouzlí a svedou každého muže. Pokud se skutečně jedná o dívku, často se za muže i provdá, ale jejich život s člověkem nemá dlouhého trvání. Muže po čase opustí a zmizí. (Sebastiánkova poznámka: liščí chlapeček je v tomto mnohem přímější - svede a zmizí bez sňatkových komplikací :-).)

 V Koreji je pak liška zvíře zvíře zvěstující neštěstí, též démon (tvrdí M. Löwensteinová, literaturu viz níže). V tamní mytologii je výhradně záporným, varovným znamením, zvláště jde-li o lišku nezvyklé barvy, nebo o houf lišek, které vběhnou do hlavního města. (Jukiho poznámka: osobně se domnívám, jestli to nemá co dělat s Japonci, jakožto korejskými úhlavními nepřáteli po celá staletí, a tím, jakého božského významu se liška těší u nich). V druhém významu, coby démon, má zřetelně čínskou konotaci. Podle těchto představ se liška v padesátém roce svého života mění v ženu, ve stém v dívku, v tisíci letech ve svatou lišku. (J+S: taky vám přijde, že si paní koreanistka odporuje?) Převtěluje se v ženy a dívky, které zabije, svým půvabem a čáry mate muže. Podle korejských představ lze lišku-démona od skutečné ženy rozpoznat pouze tím, že její šaty nejsou nikdy pomačkané a ona sama se nemusí upravovat. Ve středověké literatuře bývá protagonistkou příběhů, v nichž v ženské podobě utýrá milostnými hrátkami mládence k smrti.

Ve výjimečných případech prý ale mohou být démoni lidem nápomocní - tedy i ti liščí. S jejich pomocí lze výrazně zbohatnout. Mnoho legend a zvláště pohádek pak prý líčí, jak je lze přelstít.
Zajímavé ovšem je, že démoni nesměli být zobrazování, na obydlí se naopak lepily obrázky jejich pokořitelů.


Zaujalo nás to, jak paní píše, že liška ve významu démon má zřetelně čínskou konotaci. Jelikož ale ani jeden z nás do čínských reálií dosud moc nezabrousil, nevěděli jsme moc kam se obrátit. Až si Sebastiánek povzdychl na návštěvě u naší úžasné tety - a co byste řekli?! Teta hned věděla o čem mluví!
Vylovila ze své knihovny svou starou knihu Pchu Sung-linga: Zkazky o šesteru cest osudu, kterou tento čínský vědec a literát sepsal již roku1679. (Ehm, teta má samozřejmě překlad 1963 :-).)
Měla pravdu - o liškách tam toho byla spousta. A to rovnoměrně zastoupeno, i s chlapečky, neb staří Číňané dle všeho taky vůbec nebyli prudérní. A nebylo ani třeba číst mezi řádky - pěkně to tam stálo černé na bílém. Přímo ukázková je třeba povídka (se zavádějícím názvem) "Slečna Ťiao-no".

Dovolím si čínského mistra citovat: "Kchung šel náhodou kolem onoho domu. Ze vrat vyšel chlapec půvabný a neobyčejně elegantní. Vida Kchunga, kvapně k němu přistoupil a uklonil se. Jak bývá zvykem, zeptal se ho, jak se mu daří, a uctivě ho pozval dovnitř. Kchungovi se zalíbil na první pohled, a proto ho radostně následoval." Kdyby se náhodou čtenář po tomto nedovtípil, dál se dočte rovnou: "Chlapec se ho zevrubně vyptával na jeho osudy a hleděl ho potěšit. ... Toho večera vesele rozprávěli a smáli se a chlapec ho zdržel, aby s ním společně sdílel lůžko."
Co víc dodávat, že? A jak onen chlapec říkal hrdinovi? Bratříčku :-).
Hrdina si sice posléze vzal za ženu chlapcovu sedmnáctiletou sestru a měl s ní synka, to už ovšem věděl, že nejen sličný chlapec, ale ani jeho sestra nepatří mezi smrtelníky.
"My nejsme lidé, nýbrž lišky." To mu řekl sám chlapec. Zůstali ovšem přáteli a "s jinochem a jeho sestřičkou hrávali šachy, popíjeli, rozprávěli a hostili se jako jedna rodina.
Malý Chuan (synek), když dospěl, byl neobyčejně sličný a bystrý jako liška. Když se někdy procházel po městě, tu hned všichni věděli, že je to liščí dítě."
A pokud by někoho zajímal názor pana Pchu Sung-linga, ten vždy na konci vyprávěných příběhů připojuje svůj vlastní komentář. U téhle povídky se lze dočíst:
"Kronikář podivných příběhů praví:
Nezávidím onomu Kchungovi jeho krásnou manželku, ale to, že si získal tak dokonalého přítele. Patříme-li na jeho tvář, zapomínáme na hlad, jeho hlas rozjasní nám líce, a když si s takovým dobrým přítelem můžeme občas popovídat při víně, tu do duše nám padá jeho krása a naše srdce se mu oddává. A to je rozhodně krásnější než všechny radosti manželského lůžka."

Je potřeba ještě něco dodávat? :-)

A pokud byste rádi liščího chlapečka doma - nic není jednodušší :-)

Juki a Sebastian za pomoci následující literatury:
Winkelhöferová/Löwensteinová: Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje (Libri 2006)
Pchu Sung-ling: Zkazky o šesteru cest osudu (SNKL 1963)