Japonsko, design a roční období

U nás je roční období něco, co vidíme venku za oknem, případně nás to obtěžuje povětrnostními vlivy a tak volíme teplotně patřičný oděv.
V Japonsku jsou roční doby součástí kulturních tradic a zavedených uměleckých úzů.
Jejich atmosféře a přírodním fenoménům Japonci vždy s pokorou a samozřejmostí podřizovali nejen svůj životní sloh a rytmus, ale hledali pro ně adekvátní výraz rovněž ve výtvarném, slovesném i užitém umění.
S charakterem roční doby ladil tvar šálku na čaj, barva a design čajníků, dekor jídelního náčiní, tvar a výzdoba vějířů, oblečení i módních doplňků...

 V souladu s roční dobou se střídaly i tvary váz ve výklenku tokonoma a pravidelně se vyměňovaly svitky zavěšené nad nimi. V zimních měsících se volily například obrazy zasněžené hory Fudži, v létě malby zurčícího vodního toku, na jaře svitek s rozkvetlou snítkou a na podzim obrazy vyjadřující náladu usínající krajiny. Zavěšovaly se rovněž tématické kaligrafie.

V poezii se používala tzv. kigo, "sezónní slova", což byly zmínky o rostlinách, živočiších, meteorologických jevech či událostech charakteristických pro příslušné období.

Nevím vlastně, proč jsem v celém předchozím odstavci použil minulý čas :-). Spousta toho přetrvala i do dnešních dnů - ač se nám to může zdát neuvěřitelné.
Teď tu máme jaro - což má znamenat opěvování mlžných oparů, jarních přeháněk, sněhových vloček na rozkvetlých haluzích (nejlépe sakur nebo švestek), rašící zeleň, vrabčáky, kvíčaly, vlaštovky a divoké husy.
Japonská slečna, chce-li být in i v duchu tradic, může tedy nazout kupříkladu takovéto botičky s jarními motivy:

Jenže jaro je teprve brzké - sakury ještě nerozkvetly.
A proto na KIRISAME v pozadí svěže raší zelený bambus - a jen tak mimochodem, kirisame znamená mrholení:-).
Až rozkvetou sakury (což je mimochodem časový termín jednoho japonského svátku bez pevného data :-)), nastane teprve čas na změnu. Tokonomy nemaje, musíme si vystačit s výdobytky moderního světa, jako jsou pozadí blogu, plochy atp. Pak možná v duchu tradic dojde na některý z následujících výjevů:

Zatím tu ale máme čas křehkých zelených výhonků, deště a mrholení.
Dnes ráno se mi při pohledu z okna vybavilo slavné japonské haiku, které napsal Šiki a které v Dharmových tulácích citoval Japhy Ryder: Vrabec poskakuje po verandě, má mokré nožičky.
Byl tady, mokré nožky měl taky, jen bohužel na plastovém parapetu po něm nezůstaly ty mokré otisky, které má báseň naznačovat.
Japhy Ryder tehdy vysvětloval, že skutečný haiku musí být strašně jednoduchý a přitom z něj musí jít pochopit přesně to pravý, což prý v tomto případě znamená, že člověk má vidět obraz vlhkých šlápot a všechen ten déšť, který ten den padal, a téměř cítit navlhlý borovicový jehličí.

Na závěr ještě jedno úžasné od Santóky, ve kterém je nejen celý rok, ale vlastně celá japonská filozofie estetiky:

V horách se dívám na hory

za deště poslouchám déšť

jaro léto podzim zima

včera mi bylo dobře

a zítra bude taky

P.S.: Více krásných haiku zde: http://www.xhrad.cz/zbrojirna/japonsko/par-much-a-ja-maly-vyber-z-japonskych-haiku.html