Kotě v nebezpečí :-)

Justýnek dostal nový obleček... Takový roztomilý, že v něm byl ještě líbeznější a plyšáčkovitější... Já ho hned postavil k lampě, abych ho mohl vyfotit (aby se on mohl pochlubit), jelikož mu to tedy slušelo převelice... 

A vůbec mi nedošlo, že mu to sluší až přímo nebezpečně, dokud se neobjevil Sia - ten jako zkušený a poučený moc dobře věděl, o co si my dva koledujeme... Takže se do toho rázně obul (a já už radši mlčel, ani nedutal, jenom jsem fotil, i když to pod lampou nestálo za moc a fotky podle toho vypadají... Jenže to byla taková spontánní akce, kterou nešlo nezaznamenat):

Sia: "No ukaž se, kotě... Tak to je teda mazec! Sebastiane, ty ho v tom pustíš někam ven?!"
Justýnek: Co se ti nelíbí? Vždyť mi to sluší..."

Sia: "Právě že ti to sluší až moc, to je nebezpečná věc! Sebastiane... Vždyť ho takhle někdo ohne o první roh!!"
Justýnek: "Co? Jakej roh?! Kecáš, viď ..."

Sia: "Ty už jsi zapomněl na strýčka Armina z Prahy?! Sebastiane, řekni mu něco!"
Justýnek: " Strýček Arminas... aha..."

Sia: "Tak hele, já ti to vysvětlím... jak se k tobě nějakej strýček takhle přitočí, tak uteč! Jasný?"
Justýnek: "????"

Sia: "Protože pak bude následovat tohle..."

"... a tohle..."

Justýnek: "Hm... ale zas tak špatný to není..."
Sia: "???"

:-)

Tak nevím, jestli se Siovi podařilo dosáhnout toho, co zamýšlel... Myslím, že místo katastrofických scénářů dosáhl toho, že je do něj kotě teď zakoukané... :-)

Náš knižní leden

Tak jsme tady se slibovaným projektem Knižních zátiší 2014 aneb Čtenářský BJD deníček :-).

Část první - leden:

Takže, kdo co četl?

Nejprve shrnutí toho, jak to vlastně začalo - Justýnek objevil Wetemau a četl si ji se mnou před spaním...

... zatímco Sia se připravoval na příjezd prince Gendžiho četbou románu, který o něm pojednává - a na první pohled na něm bylo vidět, že je zamilovanější a zamilovanější...

Já zatím dočítal rozsáhlý opus páně Murakamiho 1Q84 (knihy, 1, 2, 3) a Sia se ke mně přidal, aby se úplně toužením nerozplynul:-). Jestli toho litoval, nevím, ale je fakt, že pan Murakami není snadné čtení... Myslím, že Siův výraz to dokumentuje víc než výstiženě:

"Hm... Tak teď jako, Sebastiane, fakt nevím... A tenhle je podle tebe ze všech nejsrozumitelnější?"

Já: "No... tak nějak. Hlavně má ale nějaký konec, co se dá koncem nazvat, víš? Předtím to vždycky bylo spíš tak, že ti lidé šli prostě domů a to byl konec..."

Sia: "A nemůžeš mi prosím tě uvařit ještě jedno kafe? Pro jistotu..."

Po chvilce přemýšlení se pak nechal slyšet, že ho mrzí, že tam nebylo víc jeho nejmilejší postavy - gaye Tamarua, který byl nájemný zabiják profesionál a bodyguard jedné milé staré dámy... 

A autor památné hlášky: "Ale znáš to. Hraju si tak u studánky na harfu, a najednou kde se vzala, tu se vzala, objeví se víla, předá mi Berettu dvaadevadesátku a řekne, ať si jen zkusím vystřelit na támhletoho bílého králíka."

V tom jsem s ním teda stoprocentně za jedno!

Na odlehčení jsme si pak dali s Kagome kočičí krimi:

Tenhle cyklus Lilian Jackson Braunové je fakt super - čas od času si dáme jednu z detektivek na odlehčení, jako bonbónek. Taková milá (ale napínavá) záležitost na jeden víkend... V hlavní roli novinář a jeho dvě siamské kočky.
A závěr ledna patřil začátku delšího čtení - Legendy z cyklu Dragonlance:

Na ty se se mnou vrhl náš hlavní milovník fantasy - Justýnek.
"Jůůů, draci - a čaroděj Raistlin... a šotek! To bude  bezva čtení!"
Pak byl ale konfrontován s nemilým překvapením a krutou realitou:

"Jak, že to není konec? Co tím myslíš, Sebastiane? Tohle všechno a není to konec?!"

"Pomoc!"

Pokračování v únoru... :-)