Znamenitá soudružka

V posledním příspěvku jsem naznačil něco o znamenité soudružce, kterou disponuje země zesnulého Milovaného vůdce. Velký Následník Kim Čong Un se patrně zalekl reakce jižních sousedů a toho, že povolali nejhezčího z Kimů, sličného Hera, do armády, a rozhodl se k neméně významnému rozhodnutí a povolal Znamenitou soudružku!

Sice zatím ne do armády, ale k úkolu jinému, o to možná závažnějšímu...

Nemohl se mi nevybavit památný citát z Tankového praporu ohledně kladů socialistické ženy - tedy těch fyzických: "A to ostatní, to už - ehm - závisí na vkusu každého jednotlivého soudruha." :-)

A proč že se mi vybavil?

Protože už známe vkus Velkého následníka Kim Čong Una! Ano, ano, jeho soudružka byla odhalena!

Více k tomu náš dopisovatel JD:

 Všechen lid si zamiloval (nebo alespoň brzy určitě zamiluje) soudružku Hjon Song-wol, která doprovází Velkého Následníka Kim Čong Una. Jedná se o známou členku věhlasného hudebního souboru Pochonbo Electronic Ensamble, která si získala srdce všech pracujících svými písněmi Kroky vojáků, Miluju Pchjongjang, Ona je propuštěný voják a Jsme vojsko strany. Její popularita dosáhla vrcholu v roce 2005 díky písni Znamenitá dáma, která dře jako kůň:

Od těchto chvil tedy bude rozdávat radost nejen pracujícímu lidu, ale nově i Velkému Následníkovi:
http://view.koreaherald.com/kh/view.php?ud=20120717000372

Zahradní párty

Toho rána se Justýnek probudil plný odhodlání, že mě donutí něco podniknout - tedy přinejmenším se mu věnovat. Postavil (tedy polehl) si k tomu odhodlaně a nahodil vyčkávavě provokativní výraz: "Tak co teda jako bude?"

Bylo - rozhodli jsme se uspořádat zahradní párty. A takovou nepodstatnou drobnost, že tedy nemáme zahradu, jsme se rozhodli kreativně ignorovat. Máme parapet na balkóně a na něm gerilovou zahrádku, jak říká náš ctěný bratr, velký příznivce "guerilla gardening" (tedy partyzánského způsobu městského zahradničení - fakt sranda; více třeba zde http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/guerilla-gardening-partyzansky-zpusob-mestskeho-zahradniceni nebo kdekoliv jinde, v jazyce anglickém mraky odkazů, neb to samozřejmě je původně britská záležitost - a to prosím forma rebelie:-) Jo!).

No, nicméně, naše gerilová zahrádka není nikterak militantní či fundamentalistická - papriky jsou pouze okrasné:-).

Slouží nám především k tomu, by bylo kde popíjeti po náročném dnu nějaké to "Chateau N'guma" (ehm - další vysvětlivka: "Chateau N'guma" zove se u nás doma každé blíže nespecifikované francouzské víno, určené ke každodennímu popíjení; a to na počest inspektora N'gumy, urostlého černého obra z francouzské policie, který si kdysi v jednom dílu posteskl, že jeho snem je "mít malou viničku poblíž Bordeaux - Chateau N'guma". Konec vysvětlivky.)

Pro naši zahradní párty jsme zvolili Chateau N'guma růžové barvy - aby ladilo s růžemi:-). A s Justýnkem.

Abych nezapomněl - v pozadí nalézá se nejnovější přírůstek do naší gerilové zahrádky a Justýnkův velký oblíbenec, i když je zatím jenom malý:-), kolega bambus z daleké Číny. Chtěli jsme ho pozorovat, jak roste a slovy klasika "pouští další dužnatý list k naší spokojenosti" - ale zdá se, že je to pokojová forma, co nijak extra závratným tempem neroste... A dle přeškrknutého příboru na lístečku soudíme, že se nedá ani konzumovat... Konec konců nejsme panda, že, a bez houští se taky obejdeme.

Bratr byl sice lehce nešťastný, neboť za největší akci britského guerilla gardeningu stále považuje úlet, kdy kdosi v Kidlingtonu na kruháči vysázel rajčata, ale to ho přejde, protože je stejně jenom teoretik, co je rád, že rozezná řadkvičku od artyčoku. Stejně jako já. A jako městské děti bysme přírodní artyčok stejně nepoznali, ani kdyby nás kousl do zadku:-). Po pravdě řečeno, že nějaký artyčok existuje, vím jenom proto, že v Lambethu měli hospodu U velblouda a artyčoku.

I tak ovšem máme svého kolegu z Číny rádi - obzvláště Justýnek, který u něj rád tráví čas intelektuální debatou:

Justýnkovo čekání

Chudáček Justýnek - poslední dobou se musel hodně obejít bez mé společnosti... A to proto, že život akademický je neúprosný, školní resty je třeba dohánět - svižně a pružně, a na sešroubované koleno se taky nedá donekonečna vymlouvat... Takže jsem se do toho musel pustit i já - i když se mi teda vůbec, ale vůbec nechtělo...

Venku zuřilo léto z plných sil, Justýnek se vesele povaloval na balkóně a občas vyváděl psí kusy, aby mě k sobě nalákal... a předvedl mi, jak je skvělé užívat si zasloužených prázdnin:-)

A když nezabrala koketérie, nasadil těžší kalibr - smutný kukadla... No jo, kdo by odolal!

:o)
Tak jsem zmobilizoval síly, vrhnul se na ty resty - a doufám, že zbytek srpna už se taky budu moct čas od času povalovat! Dají-li všichni univerzitní svatí....