Kauza "Vyhlídka na věčnost" aneb Čekání na Kulhánka

Vyhlídka na věčnost se má jmenovat nová kniha páně Kulhánkova, kterouž netrpělivě vyhlížíme. Ale je to nomen omen, vyhlížíme už věčnost - když se loni v létě objevila v rubrice Knižní novinky, už jsme to poučeně vzali s rezervou. Na Vánoce se dočkáme.
Nedočkali jsme se.
Trpíme.
Staré Kulhánky máme přečtené hned několikrát, a to opravdu všechny, neb v naší knihovně mají i v současnosti nesehnatelné a na internetu zlatem vyvažované tituly jako Divocí a zlí I. a II. Vážně. III. a IV. (Temný prorok a Kříže) dle bratrova výzkumu nikdy nikdo neviděl.

To vše přispívá k legendě páně Kulhánkově, guru a Mistra všech milovníků kvalitního krvavého počtení a terapeutického množství hemoglobinu rozstříknutého po zdi.
Pro ty, kdo Kulhánka neznají a tudíž nechápou naše muka, připojuji skromný, leč výstižný medailonek autora, který vyznívá, jako by byl z jeho vlastního pera:

Jiří Kulhánek je v současné době nejprodávanější, nejčtenější a nejtajuplnější český autor sci-fi. Nerad poskytuje rozhovory, a když, tak neodpovídá zrovna konkrétně. Jeho život je proto zahalen mlhou tak hustou, že by se dala nejen krájet, ale i nakládat do zavařovaček. Příliš o něm neví ani jeho nejbližší přátelé a že jich mnoho nemá. JK je totiž introvert a záhadný muž, který se víc než s kýmkoliv jiným přátelí se Samotou.

Ještě jako začínajícího autora se jej občas podařilo jeho nakladateli Egonu Čiernému dotáhnout na cony nebo autogramiády. Po dramatickém zážitku, kdy jej neodbytný fanoušek žádal o podpis na toaletě v průběhu vykonávání malé potřeby, se však autor rozhodl, že jakákoliv další setkání s kýmkoliv nemá zapotřebí. Jednou za čas tak dokonce mění i svůj e-mail, a to v okamžiku, kdy už jej má více než pět lidí. Nejenže nevlastní mobilní telefon, ale ani pevnou linku. Jediné spojení s ním tak lze uskutečnit pouze přes stále měněnou elektronickou schránku. K uzoufání rovněž nesnáší debatovat s kýmkoliv o svých knihách, nemá rád komunisty, politickou korektnost a otázku, kdy dopíše Cestu krve. Naopak má rád vyjížďky na motorce, béčkové filmy, dobré knihy všech kategorií, staré Japonsko, tequilu, tortily a bylinkový čaj.

(medailonek převzat z časopisu Pevnost, číslo 4/2009 (web Pevnosti / Legie))

To, že nás autor takto trápí, však vede i k různým "vedlejším produktům", které při věčném čekání pobaví - jako třeba sloupek v minulé Pevnosti:

Čekání na Kulhánka (Pevnost 3/11, autor: Leoš Kyša)

 "Pojďme odtud,“ říká Estragon. „Nemůžeme,“ odvětí Vladimír. „Proč?“ opáčí Estragon. Vladimír: „Čekáme na Godota.“
Autor nesmrtelného Čekání na Godota Samuel Barclay Beckett byl sice Ir jako poleno a Jiří Kulhánek je zase Čech jako dub, ale ti dva mají víc společného než jen spisovatelské řemeslo. Před vydáním Kulhánkovy nové knihy totiž nedočkaví čtenáři přehrávají s knihkupci dialogy, které jako by vypadly z absurdních dramat irského fanouška Václava Havla:
Čtenář: Vyšel už nový Kulhánek?Knihkupec: Ne.Čtenář: Ale psali, že vyjde.Knihkupec: Nevyšel a vůbec, běžte odtud.Čtenář: Nemůžu.Knihkupec: Proč?Čtenář: Čekám na nového Kulhánka.Občas se to čekání přetaví v naštvání na autora, který, který z podivné rozmařilosti nehodlá na trh uvrhnout svůj nový román a prostě jenom napíná nedočkavé čtenáře. Podobné frustraci propadají i ti, kteří nevlastní starší autorovy knihy a nedokáží pochopit, proč je nechce nechat znovu vydat. Velmi často se tak na internetu objevují nechápající výroky typu: Proč to ten Kulhánek sakra dělá?
Dovolil bych se teď po vzoru Platónově a jeho Obrany Sókratovy, nebo jak říkáme my klasičtí vzdělanci Apologia Sókratús, pustit do obrany Kulhánkovy, tedy Apologia Kulhánkús, a na tuto otázku odpovědět: Nevím.
Tuším však, že pes bude zakopaný v Jiřím Kulhánkovi. Každý, kdo jej poznal, může potvrdit, že ten chlápek je ostrý jako břitva a jeho morální zásady jsou pevné jako podloží Himalájí. Nikdy mu nešlo o peníze (proto nenechá vydat své starší knihy), stejně jako mu nejde o slávu (to by si ji užíval). Jirkovi šlo vždycky o knihu a příběh, který jej samotného baví a kterým chce bavit všechny ostatní. Chce, aby příběhy byly dokonalé. Je to perfekcionista. Nechce, aby se ve svých knihách musel stydět za nelogičnosti, věcné chyby nebo překlepy. Chce, aby to, co vyjde na veřejnost, bylo dokonalé. A mezi námi, ono to dokonalé zpravidla je. Tak se na něj nezlobme a mějme trpelivost, i když ji někdy napíná až k nevydržení.
Mimochodem, vydání už je na spadnutí, takže tipovací soutěž o jeho tři podepsané knihy na Pevnost.cz byla ukončena. Dávám totiž Vyhlídce na věčnost měsíc, možná dva (maximálně půl roku).

Tolik pan Kyša. Já jen doufám, že to nedopadne jako s bolševikem a nebudeme čekat dvacet let. Už tak se mi zdá, že je to od loňského léta příliš.
:-)