středa 21. prosince 2011

Vánoce na místech, která mám rád...

Původně jsem chtěl jen něco stručně napsat o úžasně originální vánoční výzdobě, která mě před pár lety uchvátila v Londýně - tedy konkrétně v bohémském Soho na Carnaby Street... Až dosud to pro mě totiž byl ten nejúžasnější vánoční úlet, co jsem viděl - však budete moct posoudit sami (viz obrázky níže)...
Jenže mám pocit, že v Koreji to letos možná i trumfnuli...
Každopádně - Vánoce 2x tak, jak je u nás neznáme. V korejském případě třeba říct: díky bohu...

Takže: 1) Londýn před pár lety:






Centrum módy, stylu, designu a gay komunity se prostě nezapře :-)

2) Jižní Korea právě teď:


I 30m vysokým vánočním stromem lze totiž dát severnímu sousedovi najevo, že jeho výhrůžky, kterak utopí naše hlavní město v krvavém a ohnivém moři, pokud se ho odvážíme rozsvítit, nám neleží ani v patě... Jen pak musíme uvést celou armádu do stavu pohotovosti a své protest-stromy po zuby ozbrojení hlídat... Ano, stromy - Kim Čong-il řval kvůli jednomu, tak Lee Myung Bak nechal rozsvítit u demilitarizované zóny rovnou tři... Jsou ocelové, to kdyby je chtěl nepřítel v amoku ostřelovat...





Ale i při hlídání vánočního stromu lze užít kupu srandy :-)
Těžko říct, zda je to přímý důsledek, ale v KLDR teď mají státní smutek, protože Kim Čong-il dostal infarkt...
Takže možná bude platit klasické Lennonovo "War is over - Happy New Year!"

úterý 13. prosince 2011

Avantgardní čučche móda

Ano, ano - obrázek by měl být úplný a Koreje jsou přece dvě, jak mi vždy připomene JD, neúnavný badatel v severských reáliích:-). A tak tedy na doplnění - díky jeho přičinění - žhavé módní trendy ze země Milovaného Vůdce:

Modes robes v KLDR

Jednotný styl - základ začlenění do společnosti :-)


Všichni jsou ve slušivé, šedo - fialové kombinaci. Stejný střih, stejné barvy... Tyto bundy jsou velmi oblíbené mezi členy Rady obrany státu, což je něco jako generální štáb armády. Černé bundy nosí civilní politici. Také letní oděv je odlišen. Revoluční móda (podle Mao Ce Tunga) je „trendy“ v nejužším vedení strany:


O vlivu Kim Čong-ila na světovou módu píše i list Rodong Sinmun:
http://zpravy.idnes.cz/kim-cong-il-je-sik-udava-trend-noviny-v-kldr-velebi-vudcovy-mundury-1dq-/zahranicni.aspx?c=A100408_113634_zahranicni_btw


Dámy samozřejmě nosí slušivý kostýmek, nejlépe také fialový, aby se hodil k Milovanému Vůdci (myslím k bundě, ne barvě obličeje):


nebo uniformu:


zde právě Milovaný Vůdce vybírá nové členky své osobní stráže.

A pak mají všichni ještě ten odznáček. Členové strany s Kim Ir-senem, nebo Kim Čong-ilem na vlajce Korejské strany práce a nečlenové mají jen vlajku KLDR.


Člen strany - varianta 1.


Člen strany - varianta 2.

Nečlen strany

Magor :-)


A tady fakt váhám:




vypadá to trochu jako kroužková, resp. lamelová zbroj, nebo to jsou klamné terče pro případné atentátníky, nebo skryté kamery, nebo výstupy k pojistkám kardiostimulátorů a jiných stimulátorů. Chvíli jsem přemýšlel i o severokorejské verzi Robocopa, ale nikde jsem nenašel ze stehna se vysouvající pistoli. Možná to jsou právě 
dovedně maskované hlavně zbraní, kdy v případě ohrožení robocopové obstoupí Milovaného Vůdce, pak se jen odklopí víčka a spustí se palba. Jen nevím, kde by se k takovému množství hlavní ukrývala munice. Možná je v zadní části umístěn nějaký otvor, k němuž se připojuje mobilní muniční sklad. Ale to jsou samozřejmě všechno jen dohady.



A na závěr - avantgardní čučche tenisky - pro milovníky azbuky i s článkem:-)

by JD

čtvrtek 8. prosince 2011

Korejská módní inspirace

Tak jsem se opět při prohlížení korejské verze ELLE velmi pobavil - fotostory "Vyrážíme do přírody" s protagonisty JYJ (ex DBSK), kterou jsem prostudoval především kvůlivá "nejkrásnějšímu z Kimů", jak občas přezdívám Herovi, to byl vskutku pohled do jiného světa :-).
Já s bratrem zpočátku vyrážel ve věcech made by naše babička (doma šitá větrovka s klokaní kapsou, pletené štulpny a jiné stylovky), bratr posléze přesídlil na Goretex a Moiru, já spíš na Marks&Spencer - Bob Gore totiž nejen že vyrábí hnusné barvy, jak pravila slečna Michelle v Dokonalém světě, ale navíc nevyrábí na tak malý lidi, jako jsem já :-(. A pokud vyrábí, tak k nám se nedováží.
Kdežto Marks&Spencer má klučičí řadu s modrým maskáčem z Battlestar Galacticy :-).
Ovšem teď jsem se dočetl, že v Koreji k posezení u kotlíku jedině Gucci!
To jsou mi věci... :-)




Inu: korejská ELLE - zdroj zábavy a poučení :-).
Takže příště, až vyrazím do Pekla - či jiného vojenského prostoru - vím, co na sebe... Jen doufám, že svetr od Gucciho hřeje aspoň přinejmenším tolik, jako ten od babičky, který se osvědčil, i když jsme v Nízkých Tatrách zapadali sněhem.
Z aktuální korejské zimní nabídky viz ještě zde (samozřejmě opět naaranžováno na současné korejské hlavní hvězdě):





sobota 19. listopadu 2011

Peklo a knižní reálie

Ve čtvrtek jsme jeli na tématický výlet - hledat vstup do Pekla...
To je tak, když člověk přečte neuvěřitelné množství mystických akčních krváků a zároveň si urve vazy v koleni... a pak mu na ortopedii konečně dovolí, že už zase může do hor...:-)
Jet s bratrem a jeho šílenými kamarády horolezci-sebevrahy (řídícími se zásadou "tam nejedeme, tam není odkud spadnout") jsem samozřejmě neriskoval - vždyť mi pan doktor důsledně kladl na srdce: "postupně a pozvolna"... 
A tak jsme s JD vymysleli literárně-trekovou výpravu do míst, která byla bezpochyby inspirací v tvorbě Mistru Moudrému a Kopřivovi (Kulhánkovi patrně ne, ten svůj vstup umístil do Itálie... víc Dante, míň tanky :-)). My měli Peklo i tanky - neboť stejnojmenná lokalita v Oderských vrších se nalézá na území vojenského prostoru, stejně jako pramen Odry či skalní útvar, kterému se říká Díra do Pekla.
Samozřejmě, že se tam nesmí, jelikož je tam vojensky značně rušno - ale na určitá místa jsou učiněny výjimky: ovšem jen o víkendech a státem uznaných svátcích, kdy místní snajpři i tankové brigády odpočívají a nepořádají ani žádné pyrotechnické show s dýmovnicemi a ostrou municí. Nesmí se ale scházet z vyznačených cestiček - nášlapné miny jsou svinstvo a ne všechny se po manévrech najdou, že... Taky kopat do šišek se nedoporučuje:-). A močit opodál...
No zkrátka scénky jako z Asfaltu nebo druhého dílu Deváté sféry...
Vyrazili jsme na misi vybaveni mapou, dalekohledem, čelovkou, knihou pana Moudrého (Devátá sféra 2. díl), vietnamskými rolkami a lahví svěcené vody s bublinkami...

Cíl mise: prověřit sešroubované koleno. Jo - a najít vstup do Pekla, abych nezapomněl :-). Konfrontovat ho s literárními reáliemi.

Výsledek mise: koleno drží! Zdolalo trasu 9km včetně převýšení cca 400 m na vcelku krátkém úseku... Horší je to ovšem se zbytkem těla :-(. Na zdravé noze mě bolí sval, o kterém už jsem poslední rok a půl ani nevěděl, že ho mám, a mou intenzivní myšlenkou při cestě do kopce bylo, že mi mohli na ortopedii vyměnit i plíce...
Vstup do Pekla nalezen. Okolo se dokonce nachází ohrazení pro důvěřivé občany a cedulka s varováním o životu nebezpečno (asi od Vatikánských civilních služeb).

Závěry z mise: v Pekle je hezky - kupodivu žádný doutnající koťátka padající v začouzeném dešti; dokonce tam ani nemají smog. Jenom je tam zima...









Místo zvané "Díra do Pekla"


Pohled na smog z výšin :-)

úterý 8. listopadu 2011

Hm... A je to vůbec Kulhánek?! aneb Ať žije Grafomág!

Jo, přesně tohle jsem si říkal tak cca od str. 150, kdy cynické hlášky a typická "kulhánkovština" ustaly, jako když utne. Jeden by byl v pokušení si myslet, že Mistr natáhl bačkory a v redakci to za něj prostě nějak dopsali, aby nepřišli o prachy :-).
Myslím, že to je nejslabší kus, co z Mistra odpadl. Dojmy rozpačité. Ovařil tam něco postav z Nočního klubu, ale Nočnímu klubu se to neblíží ani vzdáleně. Zato vám to bude vzdáleně připomínat spoustu jiného - a to především Kopřivův Asfalt a Moudrého Devátou sféru. Ovšem bez Kopřivovy cyničnosti a Moudrého vtipu.
Mimochodem, je to dost ironie - oběma předešlým občas někdo vytýkal, že se snaží napodobovat Mistra, a teď je Mistr kapku vykradl... Kromě toho, že vykrádá i sám sebe, což je ta lepší varianta. Asi stále nechápe, že nás nemnoho skalních si ještě pamatujeme jeho raná díla, která nevím proč, odmítá vydat znovu. Prý že nejsou až tak dobrá - tak to nevím, asi se u havárky praštil i do hlavy. Cesta krve i Divocí a zlí jsou rozhodně lepší než Vyhlídka na věčnost!

A když už jsem zmínil Jaffa - tedy pana Moudrého :-). Ten se pro změnu vytáhl. Grafomág je jedním slovem skvělý! 
Musím říct, že pro mě letošní duel Kulhánek x Moudrý rozhodně vyhrává pan Moudrý. Učedník, který překonal svého Mistra.
GRAFOMÁG.
Mistr Moudrý. Bůh-Stvořitel literárních světů. Pravda, povětšinou apokalyptických.
Muž ze stejného ostravského konce světa jako já - což patrně beze zbytku vysvětluje ty apokalyptické vize.
Muž, jehož světonázor (viz př. Konec křížů) je hodně blízký mému.
Muž, který dokáže způsobit, že jeho knihy povětšinou ořvu - a předtím si málem smíchy natrhnu bránici.
Muž, který stvořil jednu z mých neoblíbenějších literárních postav - Meiku. Postavu, podle níž jsem pojmenoval svého resinového kamaráda; postavu, jejíž osud mi byl tak blízký a zasáhl mě takovým způsobem, že jsem nejdřív nevěděl, jestli ho nemám spíš nenávidět než mít rád...:-) To druhé, jasně.
Muž, který si dokáže utahovat sám ze sebe, svého spisovatelství i svých předchozích knih. A to je případ Grafomága - na rozdíl od Kulhánka v něm používá světy svých předchozích knih KREATIVNĚ. A tak, že to má smysl - ba přímo stěžejní myšlenku: představte si, že se jako spisovatel probudíte a zjistíte, že to, co jste napsali, se skutečně děje - a navíc vám na dveře buší vaše literární postavy! Reálně - dětskýma klukovskýma pěstičkama:-).

A to si sám v prvním díle Grafomága rýpnul do vlastních řad, že mu to zas stejně všichni zplujou a vyjádří se, že velkému Mistrovi, který se nota bene zotavuje po těžké havárii, zas nesahá ani po kotníky... No, tak to já můžu říct, že Mistra trumfnul. A Mistr by měl změnit prášky. Je po nich jakýsi sladkobolný... On! Můj dřívější vzor černého humoru!
Dlouho jsem přemýšlel, nakolik být odbojný a drzý a šít do zraněného velikána... podle všeho je totiž šířená šeptanda, že měl Mistr havárku a musel se znovu učit chodit, podle všeho pravda. Jenže já se taky musel učit chodit - a stejně jsem osazenstvo ortopedie a ARO pobavoval četbou knih jako Dost času na smrt atp.:-)
Takže Mistrovi vřele doporučuju Mabron retard a hlavně svého ortopeda - ten mě včera na výstupní kontrole poctil takovým množstvím cynických hlášek, že tolik se nenalézalo v celých více než 500ti stránkách Kulhánkovy knihy. (Obzvláště mě pobavilo, že nemám moc divočit, neb ani jím vytvořený vaz není nezničitelný, a počet štěpů, které už ze mě na náhradu vazů mohou odebrat, se limitně blíží nule. No jo, je fakt, že už to jde jen jednou - víc čéšek nemám:-). A pak už jenom z uměliny nebo z mrtvoly... Ale z mrtvoly to prý moc nevydrží, jak dodal :-)).
Patrně Mistr Kulhánek neměl tak vtipného ortopeda.

Ale abych jenom nekritizoval - za přečtení to stálo, pořád je to dost hodně dobré. Leč bývávalo lepší. I mrtvol bývávalo víc - ta upoutávka o trojsměnném provozu pohřebních ústavů byla pěkně lživá! De facto tam šlo o úplný opak!
Chjo, to je tak, když se člověk moc těší...  
A kamarádí se s cynickými ortopedy:-).

čtvrtek 3. listopadu 2011

Už!

Ano! Opravdu! Rok a půl čekání je u konce!
Včera jsem do roztřesených tlapek nábožně uchopil nového Kulhánka. Tedy výtisk jeho nové knihy, že :-) - "Vyhlídka na věčnost". Nomen omen, vzhledem k době, než od ohlášení došlo ke skutečnému vydání. Anotace končí tak slibně: "...a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný."
A to ještě ke všemu zrovna vyšel ještě nový pan Moudrý - Grafomág 2, a nový Pratchett! To je jako naschvál! Jako by tak báječné knihy nemohly vyjít, když jsem osm měsíců ležel s rozřezanou a sešroubovanou nohou a byl jsem tak zoufalý, že bych přečetl i návod k prášku do pečiva :-).
Ne, samozřejmě, dobré knihy vycházejí zrovna tehdy, když člověk kvůli školním restům totálně nestíhá.
Nevadí - otvírám knihu a mizím do fikčního světa. Jako první samozřejmě do toho páně Kulhánkova...

Takže pokud se teď třeba bude zdát, že po mně není ani vidu ani slechu, že jsem snad umřel, vězte, že jsem neumřel. Čtu :-).

úterý 18. října 2011

Déšť...

Nedávno jsem zažil kouzlo nečekaného - a vlastně taky nechtěného :-). Pršelo - ale to nebylo, oč tu běží. Pršelo dramaticky a na oknech to vytvářelo tak úžasné věci, že jsem se to pokusil zachytit i prostým mobilním aparátem, kvalitního foťáku nemaje...
Výsledek mě mile překvapil, ba přímo ohromil - tohle jsem vskutku nečekal. Některé ty fotky pomalu vypadají, jako by si s nimi někdo vyhrál ve Photoshopu, či prováděl jiné fotografické kejkle, co provádějí ti, co to umí... Jelikož vskutku jediné, co já ovládám, je zmáčknout tlačítko, na mou duši a na plyšový uši přísahám, že je to tak, jak to z mého Sony Ericssonu s 3.2 mp vylezlo... Proto jsou fotky taky tak malé, že - větší to nedělá.
Zde tedy přikládám k dalšímu uvážení...












P.S.: Foceno z okna ze Země za regálem :-)

středa 12. října 2011

Bez loga

Jak už jsem zmínil v předchozím příspěvku ("Králík ve světě literatury a značek:-)"), beletrie PopCo od Scarlett Thomasové, kde se mimo jiné řeší i dost záludné marketingové triky, mi nasadila pořádného brouka do hlavy... A jak jsem nad tím musel pořád dumat, rozhodl jsem se dozvědět víc...
A jelikož S. Thomasová na konci své knihy uvádí použitou literaturu, mezi prvními jsem zjistil, že existuje studie, která se tak i jmenuje: Bez loga. Napsala ji Naomi Klainová a vyšla v USA v roce 2000. Existuje dokonce i české vydání - 2005 v nakl. Argo - ale už tak nějak ex post, protože od doby, kdy ji N. Klainová napsala, je všechno kapku jinak a pokud své názory zastává, asi ji berou mory. Bez loga je taková kapku levičácká bible pro Američany, jak být alternativní a bránit se zlému světu nadnárodních korporací a obřích kolosů značek... Prvně se tu objevily pojmy jako guerilla marketing atp. Jenže... Jenže - co udělal marketing? Její postupy a návrhy, jak bez nich přežít, přijal za své a začlenil do svých strategií - a výsledkem jsou značkové výrobky "bez značky", nebo alternativní a rebelantské malé značky (které ovšem stejně vlastní ten samý velký konglomerát), jak o tom píše Scarlett Thomasová v PopCo.
A taky vznikl obrovský fenomén, protože na západě (a nejvzdálenějším východě, tedy v Japonsku) je teď hrozně módní nosit věci bez loga - přesně tak, jako to dělala Gibsonova hrdinka Cayse v Rozpoznávání vzorů (to mimochodem vyšlo poprvé 2003). Gibson se při psaní své knihy možná inspiroval již existující studiií Naomi Kleinové Bez loga - ale mnohem víc Japonskem a japonskou popkulturou a alternativní kulturou (kterými se ostatně ve svých knihách zabývá dost často).
Japonsky se “bez loga“ řekne mujirushi a zkracuje se to jako Muji. Muji vzniklo v roce 1980 jako Mujirushi Ryohin - tehdy ještě jako součást řetězce supermarketů Seiyu; jakási vnitřní edice, která nabízela "neznačkové" potraviny, zabalené jen jednoduše do hnědého balícího papíru nebo celofánu, aby byly levnější a neplatily se zbytečné pestré obaly. Posléze se ale Muji osamostatnilo, začalo vyrábět a nabízet i jiné produkty a ve chvíli, kdy přišli s oblečením "Bez loga", se stali módním hitem. Muji mimochodem nosila i Gibsonova hrdinka. V současnosti je z Muji veleúspěšný japonský řetězec, který produkuje oblečení, nábytek, věci do domácnosti a na vaření, ale taky drobnůstky jako kalendáře, propisky, pláštěnky... V roce 2001 ve spolupráci s Nissanem vyvinuli Muji Car.
Zkrátka cokoliv - ale hlavně bez loga. Protože tak přece každý pozná, že je to Muji :-).
Muji má své obchody už ve všech důležitých metropolích - začalo to prvním zahraničním obchodem v Londýně v roce 1991 - a samozřejmě na netu: http://www.muji.eu/

Ó - jak japonsky prosté!


Ten jednoduchý design je jednoduše báječný!


V současnosti už existují i další podobné "značky-neznačky" - Kanaďané mají svoji řadu potravin a věcí do domácnosti “No name“ čili beze jména a Američané mají American Apparel. Ani na jejich tričkách, sukních a legínách není žádný nápis. (O těchto firmách více v článku časopisu Respekt: http://respekt.ihned.cz/co-se-nosi/c1-51894250-bez-loga).

A o reakci na knihu N. Klainové deset let poté báječný článek viz zde v Britských listech: http://blisty.cz/art/52310.html

Joj - to jsem se obohatil! Miluju inspirativní knihy!