To ale nebyl důvod, proč mě to tak ohromilo - znáte pocit, když zjistíte, že hluboké tajemství vašeho dětství je asi obecnější neřest?
Když mi bylo pět let, dostal jsem totiž velkého plyšového medvěda - byl přesně tak velký, jako jsem tehdy byl já. Taky hnědého. Od Jukiho, který odjížděl do ciziny do školy. Prý aby se mi nestýskalo, když bude pryč. Říkal jsem mu Brácha... a spával jsem s ním přesně takhle...:-)
Zkrátka mi ten obrázek vyrazil dech... člověk si sice nemyslí, že je jediné takhle hříšné děťátko na světě, ale ta podoba...
Aktualizováno!
S dárečky se roztrhl pytel - takže děkuji moc Ďurimu a Kissakimu!
Sbírka se mi utěšeně rozrůstá :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat