Instalace v krajině

Včera jsme prchli jsme do lesů, abychom unikli trapným folklórním jevům spojeným se dnem zvaným Velikonoční pondělí, kdy se ožerou i členové Abstinentního spolku a v álejích je pak nablito, jak je v místním kraji zvykem. To je pak lépe prchnout do hor, abyste nemuseli spoluobčanům vysvětlovat, že opravdu nevidíte naplnění svého mužství (případně chlapectví) "ve stupindích pochůzkách po rodném městyse se spleteným falickým symbolem z vrbového proutí", jak to vtipně vyjádřil JD.

Vymyslel proto "geologickou" výpravu za trilobity a krásami skalních útvarů - od určitých nadmořských výšek totiž počet opilců s tatary klesá geometrickou řadou (možná to bude i přímá úměrnost:-)) a na hřebenech, kde leží sníh, je pak klid a mír:-).

Taktéž na skalních útvarech byl klid a mír - a dokonce jsme objevili něco úžasného. Patrně jsem skrz naskrz industriálně-velkoměstský tvor, neb jsem začal radostí křepčit při spatření rezavých pozůstatků těžby v jednom uzavřeném lomu - kam se hrabali trilobiti! Navíc jsme žádného nenašli, ale tuto "volné instalace v krajině", jak říká pan Cílek (autor mj. knihy Krajiny vnitřní a vnější), to byla nádhera!

Tomu říkám umění v krajině :-). Národní galerie hadr. Až mě zamrzelo, že s sebou nemám kvalitní fotoaparát - ale kdo to mohl čekat, když jsme jeli do přírody, a tu já valně nefotím. Krajinky a šťastné rodinky nechávám jiným - já ulítávám na barácích, rourách a ocelových nosnících:-). Což mi připomíná, že jsem včera JD slíbil, že zveřejním své fotky londýnského industriálu - elektrárny, nádraží, ocelové konstrukce, hasičské zbrojnice... Myslím na to.

No a na závěr ještě trochu té přírody, aby se chudinka neurazila... Takže: "příroda... příroda... příroda... kdyby vás to nebavilo, pane Norris, tak já to přepnu..." :-)

Zvlčilé dítě velkoměsta:-)

Tak říkával bratr mně, když jsem ještě způsoboval rozruch v Soho - no, není to zrovna čtvrť, kde byste bydleli s dětma (ale já se s transvestity a transsexuálními profesionály kamarádil už tenkrát rád. A pán ve Food&Wine mi tam říkal "miláčku"...). Ale tohle nemá být o mně, ale o jiném zvlčilém dítěti velkoměsta...

Asi bych měl varovat všechny známé a přátele mého bratra - brzy budu na jeho citlivou intelektuálně-horolezeckou duši v přesile. Můj dlouho očekávaný vysněný resinový kamarád se stane skutečností - objednáno, zaplaceno; nejaký soudruhl v lidové Číně již možná uchopil do svých zodpovědných rukou štěteček, aby namaloval ten nejlíbeznější a nejroztomilejší ksichtíček na světě...

Meika, kterého jsem si vybral původně, se totiž rozhodl, že ještě zůstane v civilizované Koreji - říkal něco o tom, že úroveň města a země se pozná podle přítomnosti sítě Starbucks, potažmo její hustoty. Tak jsem ostrouhal. Marně jsem ho lákal, že ho do Prahy do Starbucksu vyvezu - a dokonce že jeden otevřou i v Ostravě! (Je to po provozovně v East Endu nejodvážnější počin této firmy - i když nevím, jestli ta v East Endu přežila do dnešních dnů...)

Ohrnul nosík a pravil, že uvidíme někdy později.

To chlapeček z Číny nosík neohrnoval - je rád, že si nebude muset vydělávat na živobytí vlastním tělíčkem na šanghajských ulicích, a už se těší, jak bude klapat řasama na mého bratra... To jako jen tak, ze sportu, aby nevyšel ze cviku:-).

Bratra tedy čekají ještě zajímavější časy než doposud - můj nový kamarád totiž bude kombinací tohoto ksichtíku a těchto vlásků:

Co to udělá s bratrem, když nás teď bude mít na krku dva takový dárečky, těžko říct :-).

Soudím, že ho to povede k častějším výpravám do hor, které v poslední době tak zanedbával; případně do nějaké poklidné zaprášené studovny, kde sepíše nějakou velevýznačnou historickou studii o viktoriánské pneumatické železnici (nebo jiném podobném šlágru), kterou hluboce ocení všichni tři historikové zabývající se podobným tématem. Čtyři, abych nezapomněl na docenta Burkeho z Glasgow! :-)

Ale já už se hrozně těším!

Nastal čas oprášit Davida Bowieho - zvlášť jeho legendární koncert z Hammersmith Apollo 1973 (poslední, kde byl za Ziggyho Stardusta) - a připravit bratra na androgynní invazi!

Aneb jak říkával sv. Brian (Molko): "Vždyť je jedno, co to je - hlavně že je to hezké!"

Záhada otevřené pračky vyřešena!

Tisíceré díky Leesil!
Vzhledem k tomu, že mi zaslala odkaz zde na tento úchvatný a nesmírně inteligentní:-) rozhovor s DBSK: http://www.youtube.com/watch?v=9ht_A0GU6fw&list=FLXmSyjDX9EOXPXZtivUECGg&index=2&feature=plpp_video
se podařilo vyřešit onu tajemnou záhadu - proč Hero tak zadumaně koukal do otevřené pračky...
Kdo vydrží a rozhovor přežije, tak nejenže pochopí, že tam hledal spodní prádlo (své vlastní), ale dozví se také proč mu to činilo takové starosti :-).
Inu - mají-li se dva, tři a více lidé rádi, je to sice hezké, ale je třeba si spodní prádlo podepisovat :-D
Hoši z DBSK už vědí...