pátek 5. září 2014

Knižní srpen... aneb Od Timesů jsem čekal víc!

Post za srpen by se dal opět (zase) uvést slovy  "... pozdě, ale přece... " Tentokrát to ale je zdůvodněno kromě jiných faktorů (jako třeba, že jsem si ne vždy vybral adekvátního společníka ke čtení) i mou rozpačitostí - k vyjádření se k jistým titulů... No, ne že bych už měl nějak jasno, tak se prostě z těch smíšených pocitů zkusím vypsat... A tak to bude tentokrát v závěru trochu jiné než dřív... Ale i příznivci veselých fotek rozhodně nepřijdou zkrátka! :-)
Nuž ale vezměme to hezky od začátku, od titulů ještě post-dovolenkových... Tedy prostých, rozpaky nevzbuzujících... :-)
Meika a Černokněžník od Juraje Červenáka:



A nastupuje Kagome, aby si pro sebe uzmula knihu, kterou jsem zamýšlel rozšířit Siův pohled na paranormal romance :-). Přiznávám, že když jsem ji v knihovně uviděl, zaujal mně především název...
"Co tím chceš říct, že to není knížka pro mně? Jak by to mohla nebýt knížka pro mně, no?!"

(Poznámka pro nezasvěcené: V listopadu hodláme na tohle téma vést veselý rozhovor s jednou z bývalých redaktorek Pevnosti, je tedy třeba provést aktuální průzkum trhu :-D )

A konečně něco literárně labužnického - britská klasika na druhou! Detektivka od mistryně žánru P.D. Jamesové zasazená do světa Jane Austenové! Pan Darsy versus vražda! Pro každého, kdo četl (viděl) Pýchu a předsudek, literární hříčka a lahůdečka...
A nesmí chybět Kagome, aby předvedla svůj těžce dobový outfit :-)
"Tetičko Jane, co na mě říkáš? Jaká jsem?"



Následuje ještě hlubší ponoření do vážna a intelektuálna - francouzský spisovatel, kritik a rýpal Michel Houellebecq - kterému přezdívám "šílený francouz", neb ač jsem přečetl všechny jeho romány a novely, jeho jméno stále neumím přečíst - natož vyslovit :-).
Mapa a území se mi líbila moc. Zatím nejvíc ze všeho, co napsal - a ta postmoderní hra autora se sebou samým!
Ale chudák Sia byl ze těch myšlenek byl nějaký unavený...



"Já vím, Sebastiane, že jsem kdysi říkal, že chci být marnivým intelektuálem... Ale teď mám pocit, že radši budu jenom marnivým... Příště něco takového dej na čtení Meikovi, dobře?"
Uznávám, pro Siu to asi bylo příliš - to jsem neodhadl... Příště budu moudřejší a dám to Meikovi... A Siovi půjčím... že by něco zcela oddechového o hadřících a kabelkách? :-)


"Tohle je čtení dle mého gusta!" (To ale říká jenom proto, že v Paříži nikdy nebyl... na rozdíl ode mně :-(.Ještě může být naivní a mít ideály :-) ).

Ale pozor, pozor! Teď to příchází! Dilema D, problém P...
S Meikou jsme si totiž četli výběr ze sloupků Caitlin Moranové pro The Times... A myslím, že Meikův výraz vystihuje i ten můj...




No, jak to napsat... Nebylo to špatné - když opominu, že jsem se místy nasral (ale to tak u dobrých sloupků má být, ne?), tak jsem se i místy hodně nasmál a pobavil, ale... Ale! Jedno velké ALE, které jsem si říkal celou dobu - ale Timesy?!
Od Timesů jsem čekal víc!
I od držitelky ocenění Sloupkařka roku... Být to z jiných novin nebo časopisu, řeknu si "super"! - Ale Timesy?!
Styl humoru, psaní i vyjadřování mi navíc silně připomínaly styl a sloh výše uvedené oddychové knihy - a jiných podobných...
Vracelo se to prostě pořád. Od Timesů jsem čekal víc! Byla to má modla, můj nedostižný vzor. Něco jako Reflex (v době své největší slávy kolem roku 2005) na každý den... Totem britství a civilizace.
Nakonec jsem si vzpomněl na kamarádku Jo, s níž jsem prožil svá britská léta, a její památný výrok, že si hodlá vzít muže z lingvisticky zcela odlišného prostředí - tedy hovořícího jedním z mála jazyků, které ona neumí. Protože, jak říkala, pak se vždycky může utěšovat: "Není to debil, jenom jsem mu asi špatně rozuměla." 
A mně teď napadlo něco podobného - netkvělo to kouzlo a výlučnost The Times pro mně tehdy přesně v tomhle? Že je Daily Telegraph prostoduchost sama (o Daily Mail ani nemluvě!) to už jsem poznal jako relativně malé a nezkušené robátko :-). The Times jsem číst nemohl - protože jsem je neuměl ani složit... To je totiž ta věc (dar) se kterým se buď narodíte jako s modrou krví, anebo vás to naučí na prestižních školách... A tak jsem četl své jediné Timesy, co jsem zvládal, měsíční časopisecké Gay Times... a ještě Canary Wharf City Life :-)
Ke klasickým The Times jsem jen vzhlížel...
A teď tohle! Taková dehonestace!
Takže - upadly Timesy? Anebo jsem jim tehdy prostě ne až tak rozuměl?
A pokud jsou Timesy už opravdu hloupé - a Caitlin Moranová přeceňovaná - je tu druhá otázka: nejsou potom autorky jako Lindsay Kelková, Sophie Kinsella aj. naopak nedoceněné?
Zdá se, že na skutečnou Carrie Bradshawovou si žurnalistika ještě počká - a tu by navíc ani nenapadlo cpát se do Timesů, psala pro Voque!
A to by byla tisíckrát lepší, než celá Moranová - vzpomenu-li na její legendární sloupek ze třetí řady s názvem Politicaly erect :-)
Achich, achich, co teď? Nic už není, jako bývalo, ikony se hroutí... Vraťte mi můj svět kvalitního snobství, Oxbridge a propastných duševních rozdílů... Chci svou jistotu úrovně a kvality! Když ne The Times, co  potom zbývá? Financial Times? The Philosophy Weekly?
Nesnižujte prosím svou úroveň na úroveň pro masy - masy mají svého čtiva dost! Ale co bude číst ta hrstka snobů a intelektuálů? Menšina... Ano - a všechny menšiny mají svá práva :-)
Snobové všech zemí - spojme se!

A tak prostě - nevím...
Nezbývá mi než přemýšlet...
A k tomu si dát Heideggera - a kapkou Nietscheho :-)

P.S.: Nějak jsem se rozepsal, po dlouhé době... zklamání má asi stimulační vliv na mozek... :-)