Setsuna F. Seiei

Setsuna F. Seiei je moje nejoblíbenější postava z anime Gundam 00. Myslím. Asi. Opravdu.
Ono je to totiž složité a horší než Sofiina volba :-).
V minulém anime příspěvku (Alto Saotome) jsem se zmínil, že to, co v Gundamu není je Alto Saotome. Jenže aby nedošlo k omylu! Myslel jsem tím to, že v Macross Frontieru alespoň pro mě existoval od začátku do konce víceméně jednoznačný favorit a volba byla snadná. A to je ta výhoda Macrossu nad Gundamem:-).
V žádném případě jsem tím nemyslel, že by byl Macross lepší než Gundam nebo že tam není do koho se zakoukat!

Problém Gundamu je ten, že je tam příliš mnoho lidí (no dobře - mužů:-)), do kterých se právě s úspěchem zakoukat lze. Až příliš mnoho! S krátkými, polodlouhými i úplně dlouhými vlasy...

Ano - všechno jsou to muži. Hotový bishounen safari.

A pak si vyber, Sebastiánku, že:-)
A to byli jen piloti Gundamů - o sličných nepřátelích, kterými se to jenom hemží, ani nemluvě... Občas jeden vážně neví, na čí straně stát...
To, na čí straně stát, je komplikované, i když se člověk oprostí od luzného zjevu protagonistů - on totiž Gundam rozhodně nemá černobílé pojetí; každá ze stran má svou pravdu... Tohleto akční anime z blízké budoucnosti je hodně na politicko-vojenské téma; nutí člověk přemýšlet - o současné politice, mocenských šarvátkách, i o něčem tak příšerném, jako je náboženský fanatismus, občanské války a války o zdroje... a o tom, že člověk nemá právo expandovat do vesmíru, dokud si dole na zemi neuklidí vlastní chlívek...
Klíčová otázka, která se prolíná celým příběhem, by se dala shrnout do věty "Proč se lidé musí navzájem tolik nenávidět?"

Kupříkladu můj milovaný Setsuna (16 let) je bývalý dětský žoldák z Kurdistánu - jako hodně malému mu (a dalším dětem) ve jménu Boha vymyli mozek a nájemný zabiják ho vycvičil co a jak. První cíl - vystřílet vlastní rodinu... Při všem tom zabíjení pochopil jediné - že Bůh na tomhle světě není... a že on tedy rozhodně odmítá v jeho jménu zemřít... pak se jako anděl snesl z nebe obří stroj Gundamu a...
Ale tohle se dozvíme jen tak mimochodem při vlastním ději Gundamu... jako i to, že Halelujah (černá dlouhá patka, oranžový stroj) pro změnu uprchl z tajného vojenského zařízení, kde ze sirotků dělali genetickými úpravami dokonalé vojáky...
Co postava, to příběh, který by vystačil na vlastní anime.

Celý název tohoto skvělého anime zní Mobile Suit Gundam 00 a je z dílny Seiji Mizishimi - tj. renomovaného autora Fullmetal Alchemist. Ale to kupodivu není důvod, proč jsem na něj natrefil :-).
Důvodem byl sličný japonský krasavec Miyano Mamoru, který propůjčil hlas jedné z postav - je to zpěvák a seiyu (tj. herec, který propůjčuje hlas anime postavičkám). Měl jsem stáhnutých pár singlů, nějaké fotky a obrázky postav, které namluvil (mimo jiné taky Zera Kiryiu z Vampire Knights). V Gundamu to byl zcela náhodou Setsuna :-). Ty obrázky mě zaujaly - a pak jsem se dočetl, že Gundam je jedno z nejuznávanějších high tech anime, a byl jsem zvědavý...
A stačilo vidět tenhle skvělý opening:

a byl jsem ztracený. První řada má 25 dílů a vážně stojí za to. Existuje i druhá řada, ale to jsem právě ve fázi pořizování, tak prozatím nemůžu sloužit. Jen by mě zajímalo, jak z toho tvůrci vybruslí, protože konec první řady byl takový masakr, že jsem dospěl k názoru, že všichni umřeli... Ale to by nemohla být druhá řada, takže doufám, že přinejmenším někdo přežil... Třeba Setsuna :-)

P.S.: Z vlastní zkušenosti při sledování doporučuju mít při sobě tužku a papír na poznámky, aby se člověk lépe orientoval kdo s kým a jak; atlas (nejlépe politických dějin); Slovník náboženských směrů a skupin, maturitu z dějepisu a pakl papírových kapesníků... Jo, přiznávám, řval jsem u toho jak želva...

Staré a nové

V Londýně se úžasným způsobem prolíná staré a nové... Ve všech českých městech (a zvlášť v Praze) vždycky dochází k děsnému řevu, když se někdo pokusí navrhnout (nedej bože postavit!) kapku modernější budovu vedle staré zástavby...  V Londýně se odjakživa staré prolíná s novým - a dokonce je to věc, na kterou jsou místní velmi hrdí, protože ji považují za základní rys svého města - neustálý vývoj, vznik nového na troskách starého, dynamiku, obnovu... Říká se, že Londýn konkrétní podobu vlastně nemá, jeho podobou je budování. Pořád, neustále. Bez stavebních jeřábů to není Londýn. Až ustrne, zemře. (Philip Reeve, známý steampunkový autor, dokonce na tohle téma napsal několik knih - dynamická města se v jeho pojetí pohybují po mechanických pásech, pohlcují menší, slabší, statická a méně dynamická...) Dostalo to dokonce i svůj vlastní název - urbanistický darwinismus.
Rychlý sežere pomalého.
V tomto ohledu je tedy Praha mrtvým městem.
Než se ale ve svém londýnském vzpomínání dostanu k přestavbě Docklands a Elephant&Castle, mám tu několik fotek z City, jak takové sousedství skla a starých budov může jít krásně dohromady... Mě tedy neruší ani v nejmenším.

Když ty budovy stojí vedle sebe, není to zas až tak nic moc nového či převratného - narazil jsem ale jednu, která vznikla úplnou syntézou: ke staré části přistavěli neskutečně citlivým a výtvarně ohromujícím způsobem část hypermoderní - a všechno dohromady tvoří krásný harmonický soulad. Seznamte se s kráskou u Holborn viaduct:

Tohle je pro mě bez debaty architektonický majstrštyk.

P.S.: Kromě Philipa Reeva (kniha Smrtelné stroje) je ještě dobrým úvodem do podstaty a duše města taky Nikdykde Neila Gainmana...
Vřele doporučuju!
A propos... Na Westminster University existuje obor (jeden z mých vysněných), který se jmenuje Reading London...

Pytlíky

Tak tohle je vážně perla - Perla s velkým P!
JD zrovna studuje historii severokorejského letectví a narazil na drobnost, která je ovšem převratného a zcela revolučního charakteru. Ač ji JD zmínil jen tak by the way, nemohu jinak a musím se podělit:
Jedná se o jedinečnou ukázku přínosu Milovaného vůdce do konstrukce a vybavení letadel - ano, i zde tento velikán zanechal nepřehlédnutelnou, výraznou stopu.
Viditelnou na první pohled:

Pro neznalé - na prvním obrázku pytlíky společnosti Air Koryo před epochálním vynálezem Milovaného vůdce, na druhém po...
Nejedná se ovšem o potisk modrou barvou, ale o převratnou inovaci v materiálu - po drobném incidentu během letu v turbulenci vymyslel totiž Kim Čong-il nový druh pytlíků na odpad - s igelitem uvnitř...
A to vše jen s myšlenkou na svůj drahý lid - neb, jak známo, od oné politováníhodné (leč přínosné) události již Milovaný vůdce nelétá...


Zdokonalil však jiný dopravní prostředek - obrněný vlak...
Zkrátka: kam Milovaný vůdce vkročí, tam zdokonaluje :-)

Neurowear

Objevil jsem úžasný článek, o který se zkrátka musím podělit! Japonci plyšová ušiska zkrátka milují - viz dále, převzato z O.S.E.L .. tedy Objektive.Source. E-learnig :-)

(http://www.osel.cz/index.php?clanek=5692)

Přítulná kočičí ouška ovládaná myslí

Vše nasvědčuje tomu, že Japonci, i přes problémy ve Fukušimě, rozhodně nejsou na kolenou. Kvůli přehnanému antimilitarismu sice nemají vlastní roboty schopné práce v tavícím se jaderném reaktoru a musejí si je půjčovat v zámoří, ale zato stvořili velmi pěkné elektromechanické kočičí uši, které se hýbají podle duševního rozpoložení majitele.

Šťastným výrobcem je japonská společnost Neurowear, známá výrobou různých módních doplňků ovlivnitelných mozkovými vlnami. Nové kočičí uši se jmenují nekomimi, což je obecný výraz pro kočičí uši, hojně používaný v japonských anime komiksech pro kočičí ženy nejrůznějšího druhu. Podle Neurowearu tyto kočičí uši jednoduchým způsobem prozradí náladu majitele. Jsou vzpřímená, když je koncentrovaný, při pobavení se úhledně vrtí a schlíple leží, když je jejich majitel unavený nebo znuděný.

Lidé z Neurowearu nedávno předvedli elektromechanické nekomimi na veřejných akcích a očití svědkové potvrzují jejich zábavnost. Je prý ale otázkou, nakolik vlastně lidé svá nekomimi opravdu kontrolují a zda se mohou v manipulaci s těmito oušky v průběhu času zlepšit. Každopádně jde o velmi zajímavý výtvor, který přesahuje svoji zřejmě nepříliš valnou kvalitu a prvoplánovou roztomilost. 

Tenhle koncept by mohl být například rozpracován a využit pro lidi s výraznými komunikačními těžkostmi, ať už fyzického nebo mentálního rázu.

Podle komentátorů je zajímavé i sledovat reakci kolemjdoucích, protože strojové kočičí uši reagující na náladu významně mění základní vzhled lidské tváře a tím pádem i způsob, jak majitele uší vnímají jiní lidé. Rozhoduje spíše zjevná roztomilost oušek nekomimi anebo silněji vnímáme proměnu, kterou majitel uší podstupuje? Tímhle vynálezem se vlastně vracíme zpátky k dávným předkům. Mnozí primáti totiž vyjadřují emoce pohybem ušních boltců, kdežto lidé mnohem snadněji používají obličejovou mimiku a ušní svaly máme hodně nefunkční. Nekomimi tudíž pozoruhodným způsobem mění pravidla hry.

Elektromechanické kočičí uši jsou dalším milníkem v evoluci produktů schopných naslouchat mozkovým vlnám a reagovat na ně. Jejich vývojem to ale samozřejmě nekončí. Podle odborníků lze v tomto směru brzy čekat další novinky, sofistikované konzole i veselé hračky.

Nekomimi v akci. Kredit: Neurowear.

Pramen: Wired.co.uk 5.5. 2011

Hned bych jedny bral!

Z darů korejské země :-)

A máme tu nový příspěvek o životě v zemi Milovaného vůdce! Fundovaný a zapálený severokoreanistický výzkum v oblasti nápojů!

Dozvíte se, že hora Paektu (Paektusan) není jen místem, odkud pocházejí legendární zvonky (kořeny lopuchu), ale i jiné dary korejské země...

"Zadařilo se mi sehnat, jakožto bývalému sběrateli pivních etiket, nějaké informace o alkoholu a hlavně pivu v KLDR.

Je třeba si uvědomit, že Milovaný Vůdce Kim Čong-il, stále pracuje pro blaho lidu, takže právě jemu vděčí lid KLDR za to, že v Pyongyangu stojí supermoderní pivovar s letitou tradicí, vyrábějící pivo špičkové kvality s názvem Taedonggang. S řekou Taedonggang, protékající hlavním městem, má samozřejmě společný jen název, nikoliv barvu, aroma a chuť. Proti tomuto lživému tvrzení jihokorejských loutek je potřeba se co nejdůrazněji ohradit! Ze slavnostního otevření pivovaru, kterého se zúčastnil Milovaný Vůdce je k dispozici toto video:
http://www.youtube.com/watch?v=s2JXNKz6lHU
Severokorejští pracující si tedy mohou vybrat ze široké nabídky piv:

které po dobře odvedené práci mohou konzumovat v libovolné restauraci. Například v této:

nebo třeba taky v této: 

kvalita piva je patrná na první pohled:

Po návštěvě turistů z kapitalistických zemí Evropy se objevily informace, že rozdíl ve vzhledu obou piv je prý dán tím, že obě restaurace jsou od sebe vzdáleny 3 km a nachází se mezi nimi řeka Taedoggang a
pyongyangská chemička. Nelze se na tyto zprávy dívat nijak jinak, než jako na chabý pokus o humor. Naopak, o špičkové kvalitě piva Taedonggang dokonce natočila televize KCTV i dokumentární film:
http://www.youtube.com/watch?v=ezfqQtekDeU
a Milovaný Vůdce rozhodl o rozšíření nabídky: 

na posledním obrázku vidíme pyongyangskou jedenáctku spolu s vyhlášeným severokorejským vínem. Kromě tradičního rýžového vína, je ale mezi pracujícími velmi oblíbené i kvalitní ovocné víno.
Obzvláště borůvkové víno Paektusan:

vyráběné z nejkvalitnějších borůvek rostoucí na hoře Paektu (tedy v místě, kde se narodil Milovaný Vůdce Kim Čong-il) je velmi oblíbené. Severokorejský lid si samozřejmě uvědomuje, že za tak lahodný nápoj vděčí především svým osvíceným vůdcům a láskyplně toto víno přezdívá po vítězné severokorejské ideologii, stvořené Velkým Vůdcem Kim Ir-senem - Čučche. Exportní varianta této laskominy zaplavila celý svět.

Obyvatelé ve vzdáleném Československu pak převzali i jméno, bohužel v mírně zkomoleném tvaru - čučo (nutno podotknout, že neznalost světových jazyků je v tomto regionu na pováženou) a nikaragujský prezident soudruh Daniel Ortega z vděčnosti, že může něco takového vypít, přivezl Velkému Vůdci Kim Ir-senovi darem vzácný servis:

Závěrem jen pár slov o likérech a tvrdém alkoholu. Z široké nabídky kvalitních severokorejských  značek

bych vyzvedl především oblíbený hadí likér, který je taktéž celosvětově uznávanou pochutinou. Bohužel je smutné, že po celém světě se zároveň vyskytují nechutné kopie. Například v Mexiku nahradili hada jakýmsi nízkokalorickým červem a říkají tomu Mezcal a v mongolském plagiátu byl nalezen Olgoj chorchoj. Originálu se však nepřibližuje žádný.

by JD

Dress code

Miluju hadříky... všeho druhu... Hlavně, když to nejsou tepláky - nebo v téhle zemi tak častý módní top ten, což jsou rifle a tričko, případně mikina. Jako oblečení na doma nebo na volný čas, proč ne, ale jinak?

Moc jsem si to užíval v Londýně, kde kromě mých milovaných úchvatných školních uniforem existuje i jiný obecně platný "dress code" - nepsaný zákon oblíkání...

Muž či žena - je to jednoznačné: sako. K obleku či bez obleku, kostýmkové, ležérní, manšestrové, extravagantní... to už je jedno. Hlavní je sako.

Kdo nemá sako, je turista.

Nebo buran z venkova, a to v Londýně vyjde na stejno.

Podle počasí lze sako nahradit či doplnit kabátem, baloňákem, stylovým svetrem či vestou, šálem, plédem, pelerínou... Nikdy ovšem ne větrovkou či sportovní bundou!

Cokoliv zavánějící šusťákem nebo goretexem signalizuje jediné - jste turista.

Máte-li kraťasy (bermudy, ne oblekové), jste turista. Žabky, nazouváky, sandály - jste turista.

A to znamená neplnohodnotný občan.

Chcete-li, aby se k vám chovali jako k člověku, vezměte si sako.

Co na sebe tedy v Londýně není až tak složité.

Máte-li sako, máto vyhráno.

Pak zbývá poslední věc - povětrnostní vlivy. Při pohledu z okna je třeba se beze všeho rasismu orientovat podle kolemjdoucích stejné pleti. Vážně. Příroda už to tak zařídila a různá etnika snášejí chlad různě. Ve chvíli, kdy snědý Londýňan bere baloňák a stylovou šálu, můžete na stejné ulici narazit na anglosaskou slečnu ve střevíčkách a šatech na ramínka. Pohled na teploměr by vám pak třeba prozradil, že je 12°C.

Jo, je to různé. Ale v Londýně je to tak zařízeno, že počasí je povětšinou zhruba tak univerzální jako "dress code" - tj. povětšinou je na sako :-). Když se slunce náhodou rozvášní, můžete hodit sako přes rameno a užít si košile s vestou...

Ale chtěl jsem hlavně něco o avantgardnějších oblečcích, jako jsou třeba takovéhle stylové kalhoty, pro které mám vážně slabost:

ehm - bez těch bot, samozřejmě!

občas bych i něco holčenčího snesl:-)

Ale na tyhle báječný oblečky abych se přestěhoval zpátky do Londýna... nebo do Soulu nebo do Tokia... Kéž by se Harajuku street fashion (tak prý se to souhrnně jmenuje - včetně Lolita fashion, visual kei, oshare kei, decora stylu atp.) začal víc nosit i u nás!

Ale vyhopkat v tomhle, místní občané by to asi nerozdýchali...

Zatím je zvykám aspoň na kluky v saku - ale stejně dle obecného názoru "furt vypadám, jako bych šel k maturitě"... Bože! V Londýně jsem tak chodil každý den! Vlastně ne - rifle k saku bych do školy mít nesměl - bylo to ležérní oblečení na odpoledne :-)

A je to i jeden z důvodů, proč mám slabost taky pro část asijské hudební produkce - oni mají tak skvělé ohozy! Fakt závidím... Jo, manga styl - to už pak ani nemusíte mít ty uši... I když uši já taky rád :-)

Five Treasure Island

Vážně si nemůžu pomoct - tyhle kluky mám zkrátka moc rád... A dokonce už rozeznám jednoho od druhýho:-) Občas. A zapamatoval jsem si jména! Některá... :-)
Zpočátku to ale tak jednoduché nebylo, neb můj vlasový idol - Lee Jae Jin, a hlasový idol Lee Hong Ki se mi na některých fotkách dost pletli... O jejich jménech ani nemluvě.
Pak jsem ale usoudil, že jsou oba tak pěkní a roztomilí, že je mi to vlastně jedno... :-)
Objevil jsem je zcela náhodně - jak na mě napráskal můj ctěný bratr (jeho příspěvek "Zajímavé časy" :-)), když jsem se poohlížel po nějakých nových účesech... To jsem se ještě domníval, že Jae Jin a Hong Ki jsou jeden člověk... Líbily se mi zkrátka ty vlasy - a po pravdě řečeno, líbí se mi pořád... (Dokonce už v něčem obdobném poskakuju po světě...)
Od té doby jsem ale prozřel, informoval se a obohatil svůj mp3 repertoár - takže teď už vím, že se jedná o skupinu F.T. Island (plným názvem Five Treasure Island), respektive o její členy...

Ale vezmu to popořadě:
Lee Hong Ki (nebo Gi - záleží na přepisu) - zpěv:

Lee Jae Jin - basová kytara:

Pak následuje Oh Won Bin - kytarista, který se roku 2009 vydal na sólovou dráhu:

Nahradil ho Song Seung Hyun - myslím si, že co do vzhledu skupina rozhodně o nic nepřišla a standard je zachován :-):

Bubeník Choi Min Hwan:

Což je úplně jiný člověk než Choi Jong Hun - kytara, piáno, taktéž můj oblíbený krasavec:

A na závěr samozřejmě odkaz na diskografii s downloadem:

http://nori-kato.blog.cz/1008/f-t-island-discography-download

Hudební duel

Nejprve jsem se chtěl jen tak rozněžnit (taky na přání pro Hiroko) o nějakých těch korejských chlapeckých skupinách s pohlednými mládenci - ale pak mě napadlo, že si to nechám na jindy, a jako první uskutečním hudební srovnání - či duel - Korea jižní versus Korea severní v produkci hudební...
Díky Mistru JD vlastním několik odkazů na úchvatné songy z tvorby KLDR a ve srovnání s mými jihokorejskými boybandy je to fakt nářez :-)


Začínáme Koreou jižní  - jako první mí drazí z F.T. Island (neboli Five Treasure Island) - pozor, nenechat se vyvést z míry instrumentálním začátkem a la smyčce, pak se vše kytarově rozjede:

A pro srovnání něco z KLDR - vzhledem k počtu členů bych řekl, že to už není skupina, ale hudební těleso:-):

Zde ovšem můžu díky JD posloužit i překladem - text stojí rozhodně za to (píseň opěvuje stroje CNC, světoznámý výdobytek ideologie Čučche pod vedením Milovaného vůdce), dojme to až k slzám :-):

"Když se pro něco nadchnete

Nasledujeme program který je pýchou éry Songunu

Náš způsob technologie CNC

refrén:

CNC - Sila Juche průmyslu

CNC - příklad soběstačnosti a síly

Následují cestu vytyčenou Generálem

Až na samotnou špičku pokroku

Arirang! Arirang! Hrdost lidi je veliká

Vybudujme vědecko-technologickou velmoc

Štěstí se kolem valí jako vlna"

A abychom nezanedbali ani produkci dívčích skupin - zde napřed jedna jihokorejská (mimochodem se jedná o oficiální fotbalovou šampionátu z r. 2002 pořádaného v Soulu) od tamní skupiny slečen s názvem KARA:

A pro srovnání interpretka ze severu:

opět z nezapomenutelným textem:

"Vstane záře nad Koreou, ke spánku se ukládají netopýři
na mém nočníku (mé noční košili ?) jsou stíhači, jen modří s harmonikou
zářivé paprsky roztáhly záclony
svěží vzduch se vlévá skrz stěny
muž si obouvá nové papuče. V nich je prostě krasavec
my vyjdeme z domu a půjdeme do práce
já jsem řidička tramvaje a muž je pastevec psího stáda
jaké je nebe modré! Jak kulaté je Slunce!
vzkvétej, má Koreo! Celý svět závidí tvé překrásné kontury v atlase
ptáci nad tebou vesele zpívají a nad jinými zeměmi se jen hádají
já jdu do práce sedmimílovýmí kroky
já miluji svoji tramvaj kvůli silnému rachotu a jiskrám. Je nákladní.
ale jestli přikáže Vůdce, tisíce bojových tramvají vpadnou na Jih
můj muž je pastevec, zvoní zvonečky, jeho psi žerou trávu
oni mírově pracují nad sebou. Ale jestli přikáže 
Vůdce, oni budou bezobsažně … utíkat ? na Jih
Třpyť se, má Koreo! Země kvetoucích řek a tlustých stromů
(asi nějaký pták – nevím jaký) nese do hnízda pomněnku
vojáci slyší, jak roste rýže
Ty překrásná, rodná Vlasti! Jak dobré je být korejcem –ženou!"

Tak doufám, že si Hiroko svou pracovní píseň k úklidu vybere a že jí práce půjde od ruky, až rodičové nevyjdou z údivu - nejen nad volbou hudebního doprovodu :-)

"E" a "NE-E" :-)

Některé zkratky vážně stojí za to - ať už to jsou UJV ("úplně jiné věci") Helenky Součkové či UPB ("úplný pedagogický blábol") paní docentky Š. z OU (to je Ostravská univerzita - neplést s O.U., Oxford university)...
A muzejní zkratky, ty občas teprve pobaví:
V bratrově Muzeu právě probíhá značná generační výměna - spousta zaměstnanců dosáhla věku, kdy odcházejí do důchodu (možná i prchají před novým zákonem o správě sbírek:-)). Tudíž si neustále někdo něco předává, přesunuje, stehuje a vysvětluje...
Ldyž je nejhůř a hlava už nebere, přichází na řadu lístečky (nejlépe samolepící a barevné). Minule jsem si všiml, že bratrovi v knihovně na regálech nějaké přibyly... Stálo tam: "E" a "NE-E", a pad tím vždycky ještě "Milan".
Opravdu mě nenapadalo, co by to mohlo znamenat... No... napadalo:-), ale že by byl bratr tak přímočarý? Nebo Milan? :-)
Tak jsem se radši zeptal. (Konec konců dr. Brenanová říká, že to je to nejlepší, co člověk může udělat, aby se předešlo jistým nedorozuměním a spekulacím :-).)
Tak tedy "E" znamená muzejní hantýrkou "evidované" a "NE-E" "neevidované" věci. Ať žije Helenka Součková a její UJV! Ona měla duši muzejnice! Co jiného je muzeum, než hromada krabic popsaných záhadnými zkratkami :-).
U bratra tedy mají E a NE-E.
O tom, že NE-E v sobě nese jisté konotace, o kterých všichni ví a právě proto tuto zkratku tak rádi používají, asi netřeba hovořit :-).

Jo - abych nezapomněl: E a NE-E nevymyslela Helenka, ale Milan. Ten, co už šel taky do důchodu. V jeho případě ovšem nutno říct: Bohužel...

Hokej v KLDR

Aktuálně od našeho dopisovatele:
"Vůbec nechápu aroganci a nadutost organizátorů, kteří si dovolí nazývat právě probíhající dálnězápadní přebor v ledním hokeji mistrovstvím světa. Vždyť celého turnaje se účasní jen několik zemí z Evropy a doplňují je jen dýchavičné týmy imperialistických agresorů z USA a jejich nohsledů z Kanady. Z věhlasných asijských
hokejových mocností, se zúčastňuje jen Sovětský svaz. Nejlepší týmy světa, v čele s KLDR, pozvány nebyly, zřejmě z obavy, aby místní týmy před zraky hokejových fanoušků celého světa neutrpěly drtivé porážky. Vzpomeňme jen na poslední výsledky severokorejských hokejistů: KLDR - Malajsie 15:0, KLDR - Spojené arabské emiráty 9:2, nebo KLDR - Mongolsko 22:1 z loňského dubnového šampionátu v Jerevanu. Tyto výsledky opravdu nahání strach.

Cesta k úspěchu je však podmíněna tvrdou prací hokejistů a špičkovým zázemím, které svým sportovcům  poskytuje lid KLDR pod vedením Milovaného Vůdce Kim Čong-ila. Jen díky němu stojí v Pyongyangu slavná hokejová aréna 

vybavená špičkovou technologií. Tak například tryskovou rolbu, vynález Milovaného Vůdce, nemají nikde jinde na světě:

To, že na rolbě chybí rolbař, není způsobeno tím, že by mu rolba ujela, jak tvrdí štvavá imperialistická média, v čele s rádiem Svobodná Asie. Rolba je totiž plně automatizovaná, takže ve vysoké rychlosti upravuje ledovou
plochu bez jakéhokoliv zásahu obsluhy, která tak má více času na studium geniálních hokejových strategií, vymyšlených Kim Ir-senem a Kim Čong-ilem. Tyto jezdí studovat hokejisté a trenéři z celého světa.

(Za povšimnutí stojí dříve zmíněná odpalovací rampa v pozadí).  K pochopení je ovšem nutno znát revoluční historii KLDR, neboť jednotlivé manévry na ledě jsou inspirovány skutečnými manévry Korejské lidové revoluční armády pod vedením geniálního stratéga, generála Kim Ir-sena, při osvobozování země od amerických imperialistů. Instruktáže proto probíhají přímo v terénu a na názorných modelech.

Například švédský hokejista Johansson, do návštěvy demilitarizované zóny vůbec netušil, jaké je správné rozestavení obránců ve vlastním obranném pásmu. Až zde mu to bylo názorně předvedeno.

Dojatí hokejoví začátečníci pak se slzami v očích děkovali svým instruktorům:

 a po dlouhém naléhání jim byla umožněna společná fotografie před sochou největšího hokejového trenéra všech dob -soudruha  Kim Ir-sena:

Na dalším obrázku vidíme hokejistu kanadského provinčního týmu Montreal Canadiens , který se pyongyangským metrem přesouvá na závěrečný zápas s korejskými hokejisty, v němž si mohl v praxi odzkoušet právě získané teoretické informace:

Bezvýznamný kanadský hokejový celek v Montrealu tak bude moci, díky tomuto kurzu, konečně vstoupit mezi světovou hokejovou elitu..."

JD