Querilla gardening se statečně šíří světem - a možná si vzpomenete, že i my jsme si loni na balkóně pořídili querillovou zahrádku, abychom měli kde za poklidných letních večerů popíjet "Chatteau N'Guma":-).
Jelikož to byla záležitost více než příjemná, rozhodl Justýnek, že by bylo moc hezké v tradici pokračovat.
Letos jsme však ku svému počínání měli i teoretickou podporu - poučnou a zábavnou stať "Vídeňské zahrádkářství" (uveřejněnou v Kalendáři rakouských Čechoslováků na rok 1922/23 s názvem "Pramen"). Tam jsme zjistili ohromující skutečnost - veškeré zahradničení je ve ve zdejších zemích svou historickou podstatou querillové...
Dobrý muž F. Roztok (autor) ve svém pojednání píše, že zakladatelem zahrádkaření soudobého typu je je německý lékař Daniel Schreber: "Aby alespoň městské děti poněkud sblížil s přírodou, založil roku 1864 v Lipsku spolek, jenž si vzal za úkol zřizovati v okolí města dětská hřiště spojená se zahrádkami, kde by děti společně s rodiči mohly ošetřovati svůj záhonek... Z Lipska rozšířilo se hnutí zahrádkářské po celém Německu.
Přišlo ještě před válkou (rozumí se první) i do Vídně, ale nebylo pochopeno." :-D
Ovšem toto je perla:
"Ve Vídni samé založena byla zahrádková osada teprve roku 1912. Několik nadšenců, většinou úředníků, najalo tehdy kamenitou stráň blízko steinhofského blázince a počali vzdělávati a osazovati půdu, k obrovskému vyražení všech mimojdoucích a výletníků, kterým nikterak nešlo do hlavy, co že ti lidé tu ve svátek kopají a kdo vlastně jsou. Konečně na to někteří odborníci "kápli": to jsou tiší blázni ze Steinhofu, které tu nechávají pracovat, protože nejsou nebezpečni." :-D
Jelikož stále doufáme, že na tom v brzké době nebudeme tak zle jako vídeňští úředníci za c. k. mocnářství, pojali jsme naši querillovou zahrádku esteticky, nikoliv pěstitelsky za účelem obživy... Jako ctitelé antických tradic jsme si pořídili hyacinty, a jako Narcisové narcisy:-).
Doufáme, že hlad jen tak nepřijde - a pokud ano, nuž, vše už tu jednou bylo: "V prvních měsících války počali se objevovati a pak stále houstly výzvy a nařízení úřadů, aby byl obdělán kde jaký kousek půdy, aby v zahradách vil místo květin sázeli zeleninu: obec sama předcházela příkladem a dala v parcích sázeti brambory, řepu, boby a zelí."
Takže až obec nasází v našem parku zelí, budeme vědět, že je zle - a místo narcisů si pořídíme rajčata v kýblu:-).
Ovšem do té doby se můžeme při "Chatteau N'Guma" veselit a při pročítáním vět: "Ale i v této vážné době, na jaře 1915,, znamenali ještě lidé, kteří někde v potu tváře přerývali ladem ležící půdu, pro největší část vídeňského obyvatelstva veliké obveselení; každý, kdo šel mimo, zahrál si na odborníka a zaručoval se, že je vyloučeno, aby ti lidé něco sklidili, a že je ten sport brzy omrzí..." se cítit na straně větší části vídeňského obyvatelstva :-D.
