Knižní listopad

Na úvod je třeba říct, že i když se v tyto pošmourné dny skvěle četlo, s focením to je naopak zcela zoufalé... Pročež se omlouváme za mizernou kvalitu obrazové dokumentace, chudák aparátek toho má plnou čočku a "večery pod lampou" se mu vážně moc nelíbí...

Ale teď už ke knihám, které nám doma listopad zpříjemnily: jako první tu máme korejský historický román, který patří mezi těch 10, které nakladatelství Argo vydá z korejského kulturního grantu, aby mně zcela a definitivně fiskálně zničilo...:-)

A jelikož máme rádi tématické celky, s dalším titulem se přesuneme jen o kousek níž na Tchaiwan - krátké eseje/básně v próze od úžasného místního filozofa, básníka, ekologa, spisovatele atd... Knížečka je půvabná nejen uvnitř, ale taky navenek a my se do ní s Meikou naprosto zamilovali... Už ten název: "Očima malé poletuchy" ... :-) 

A tématicky do třetice ještě jeden ze států Východní Asie - zde nešlo jinak, musela se zapojit i naše Slečna Mao :-).

Já ale nyní dumám nad jednou věcí - kniha se v anglickém originále jmenuje Lost in Translation - tedy Ztraceno v překladu... Ovšem s oním půvabným a mnou tolik milovaným filmem z Tokia nemá vůbec nic společného - vážně, ani ťuk. Jen ten název. No a je o dobrých deset let starší než onen film. Že by se tvůrcům tak zamlouval ten název? Ba třeba odvážně řečeno, že by je název inspiroval? K natočení, vypůjčení?

Hm... záhada...

Tak a po mohutném nářezu východoasijských reálií, náboženství, filozofií a závažných témat, opět přišlo oddychové detektivní intermezzo ... I když při první "oddychovce" jsme se dostali až do Východního Pruska a do druhé světové války, takže to chtělo pomoc růžového medvěda, abysme neměli noční můry :-)

Další detektivka (soubor povídek) byly naštěstí z českého kunsthistorického prostředí - a pro nás měly zvláštní kouzlo... nejen kvůli prostředí, ale především autorovi, který byl kdysi naším kolegou...

Následně byl Meika lehce rozpačitý z údajně úžasné a kvalitní současné světové prózy... no já taky nevím, nic světaborného jsme v tom nenašli. Průhledné to bylo od začátku až do konce... Jen to mělo hrozně moc stran :-(

Zato tady recenze naprosto nelhaly! 100% kvalitní a bombastický česká scifi - kde scifi je zavádějící označení, protože je tam víc myšlenek a znepokojujících otázek, včetně nábožensko-filozofického substrátu a aluzí na současné politické dění, než v celé rádoby hóch evropské literatuře dneška dohromady...

Vzhůru na další díly!!!!!

Knižní říjen

No jo, tak se mi to stalo - to čeho jsem se obával... resty :-).

Když člověk na začátku prosince zjistí, že má nejen skluz s rekapitulací listopadu, ale že jaksi pozapomněl na celý ubohý říjen, je to takové kapku...ééé... řekněme tristní :-).

A to jsme si navíc užili hned několika lahůdek! Jako třeba novinka (tedy v českém vydání, jinak je to v zemi původu "stařinka" z dávných let 80. :-) ) Haruki Murakamiho "Kronika ptáčka na klíček".

Bonbónek pro všechny ctitele tohoto pana spisovatele - zvláště pro ty, kteří už dlouhou dobu tuší, že všechny jeho knihy jsou provázané, a že možná Murakami píše knihu jednu, i když se to tak na první pohled vůbec nezdá. Po skrytých náznacích spojnic a motivů mezi "Sputnikem, mou láskou" a "1Q84", kterým někdo věřit může, ale taky nemusí (ale my prostě VÍME :-) ), je v tady konečně důkaz!

V "Kronice ptáčka na klíček" a v "1Q84" vystupuje stejná postava... Sice vedlejší, ale dosti klíčová... Ne, nebudu prozrazovat.

A celkově? Stopy vedou až do Mandžuska... Takže pro milovníky novodobých dějin Východní Asie bonbónek na druhou...

Úchvatné, leč náročné čtení jsme pak proložili několik detektivkami...

A pak nás čekala další lahůdka - na krátký čas jednoho víkendu se k nám dostaly naprosto raritní, naprosto exkluzivní a naprosto nesehnatelné knihy z rané tvorby páně Kulhánkovy! Ano! Divocí a zlí 3. a 4. díl! Existují! Držel jsem je v ruce!

A nábožně zhltal v rekordním čase, abych je mohl postoupit dalším zapáleným a dychtivým fanouškům Mistra :-). (Kapku mi to připomnělo univerzitní maratony :-) 570 stran za 48 hodin? Dáme! :-) )

A abychom tak říkajíc zůstali v žánru, osvěžili jsme se po náročné akci mamutím sborníkem nakladatelství Straky na vrbě. Kagome jen fakt nemohla pochopit, proč, když je na světě tolik dobře vypadajících nadpřirozených bytostí (z nichž některé dokonce i umějí číst! :-) ), tak někdo dá na obálku ošklivého starého dědka... Aspoň ten dráček že to vylepšil...

A dokonce se našlo i něco pro Siu - nejdřív se tvářil uraženě, že mu strkám holčičí čtení, tak jsem ho musel informovat, že ač se to nezdá, autor je muž :-). Inu, ti Francouzi... :-)