neděle 10. srpna 2014

Barva je důležitá a jméno taky... Meika v kuchyni :-)

Zdá se, že na prázdninách u tetičky Chris někdo Meikovi poradil, že může být děsně zábavné ometat se v kuchyni...
A tak jsem měl dneska při svém pokusu o oběd nečekanou návštěvu...


"Ahoj, Sebastiane... Můžu za tebou?"
No kdo by řekl ne, že?
Vždyť ona vlastně ta návštěva až tak nečekaná nebyla - měl jsem tušit, že nebude trvat dlouho, než se něco takového přihodí... při Meikově péči o mou stravu...
Takže tak nějak odhaduju, že to byla spíš první návštěva z mnoha :-). A tak jsem se rozhodl ji zvěčnit a zdokumentovat... ale ouha... I když jsem se po prvních mobilových momentkách uvědomil a zaběhl pro fotoaparát, jeho služby neměly dlouhého trvání... Nevím, jestli se zalekl Meikova odhodlaného výrazu či pracovního nástroje, nicméně to po prvních pár fotkách vzdal, zapípal a zhasl... (Brblaje cosi o vybité baterce, ale já mu nevěřím a podezřívám ho ze zaječích úmyslů...). Takže zase nastoupila akce mobil... 


"Budu ti pomáhat, domluveno?"
Opět někdo, kdo by řekl ne? :-)
Takže Meika napřed vybral ingredience z lednice...


... a s prazvláštním zádumčivým výrazem pohlédl na nebohý okurek...


Rozhodl jsem se zabránit nejhoršímu... a statečně jsem pravil rozhodným hlasem: "Ehm... nezačneme cibulí?"


"No když myslíš... Hoď si sem!"


"Ještě?"
Já: "Ještě... a myslíš, že bys ty krychle mohl dělat menší?"
Meika: "Css... Jsi nepokojený králíček, Sebastiane... Tak si to dělej sám..."


"Já si tady sednu a budu se koukat..." 
Koukat... hm - proč mám ten dojem, že spíš dohlížet?
Meika: "A co to vlastně děláme?"
A kibicovat...
Já: "No... ono to nemá jméno... podívám se, co dávají za program v lednici, a když to barevně ladí, nahážu to do pánve... Mohl bys tomu ale nějaké jméno vymyslet, jestli chceš..."


"Zatím je to takové fádně bledé... Můžu to míchat? Budu u toho rozjímat..."


Meika: "Co to tam zatím je? Cibule, tofu, kerlub a kari? Nebýt toho kari, je to jak Zátiší bledého samuraje... Nějaká další barva?"
Já: "Zelená - přikrájíme okurek..."


Meika: "To už je mnohem lepší - ten okurek tomu výrazně pomohl... Doufám, že si uvědomuješ, že jídlo má i dobře vypadat..."
Já: "Ještě řekni, že to není barevně sladěné a vyvážené! Ještě lžičku jogurtu... Jsi spokojený?"


Meika: "Ujde to... Ale vážně nevím, proč nechceš rýži vytvarovat do malých pandiček...Máš ještě rezervy, Sebastiane!"

Hm... Já spíš myslím, že mám svatou trpělivost... a nadlidskou slabost pro Meikův ksichtíček...  :-)
Ale když on se umí vzápětí tvářit hned takhle:


"Ty o tom zase někam píšeš? A zase budeš zveličovat... Pak si všichni myslí, že tě šikanuju... Vždyť mně nikdo nebude mít rád..."
"Já ti nestačím?!"
"No...Ehm... Jasně, že stačíš, Sebastiane... Znělo to upřímně?"
Já: "Jasně že, zlatíčko.... Ani trochu!"

:-)

neděle 3. srpna 2014

Knižní červenec

Tak, a jsme tady s další rekapitulací v rámci knižního projektu - tentokrát červenec, takže to bude hóódně oddechové... :-)
I když i tak měli někteří pěkně hlavu v pejru...


"Paranormální romance... Tak já ti nevím, Sebastiane... Chtěl jsi mi tím něco naznačit?! Vůbec nevím, jestli mám být rád, že jsem to mohl číst..."
Chudák Sia... a to jsem si myslel, že slečna, která tváří v tvář démonům jiných světů řeší manikůru a jestli jí ladí boty, by ho mohla potěšit... Že by si to vzal osobně?

To Meika byl s volbou svého titulu zcela spokojen - a já rovněž.


Dokonce si neodpustím citát či spíš kratší úryvek: Dita Koníčková se po promoci na filozofické fakultě rozhodovala mezi doktorandským studiem a prací v neziskové organizaci. Nakonec se rozhodla pro sebevraždu. ... Za života byla Dita Koníčková známou pražskou intelektuálkou. S brýlemi na očích se snad už narodila. Její první slůvka nebyla "mama" ani "čiči", ale "bóže, to je absurdní!" V první třídě četla Kafku, ve druhé psala filozofické traktáty a na gymnáziu se proslavila větou: "Bůh je subjektivní jako vagína." Nikdy se nestýkala s někým, kdo neměl průkazku do Městské knihovny a deprese. 
Tolik povídka Dita Absurdita - a já jen dodávám, že pro milovníky černého humoru a bizarních vtípků mohu vřele doporučit :-). Meika souhlasí a potvrzuje.

Kagome se rozhodla držet svého oblíbeného žánru kočičích detektivek a tvářila se nadmíru spokojeně - prý jen: Kdy že dostane teda už tu kočku vlastní?!


Tak byla neprodleně odeslána na prázdniny tam, kde kočky mají... A my se dál v klidu mohli věnovat čtení - i když u koček jsme ještě chvilku zůstali... Jen to Justýnek pojal kapku duchovněji... :-)


Ani duchovní obohacení mu však nebránilo v dokonalém stylovém pózování i s oušky :-)
Nebo v četbě lehčích žánrů... a pochlubení se s dalšími vlasovými doplňky japastylu :-).


A pak jsme se já, Meika a i Tygr vydali na cesty...




Aby závěr měsíce patřil opět žánru detektivnímu - nejprve dalšímu dílu Meikovy oblíbené řady s Flavií de Luce:


"Tak - budu si psát poznámky do deníčku od Svena... A určitě to rozlousknu ještě před koncem!"
A úplný závěr - jak se ochladit v parných letních dnech? Četbou detektivky z eskymáckého prostředí! :-D


Až na ta jména postav (inuitská), co se nedala přečíst, vyslovit natož zapamatovat, to byl hóódně dobrý kousek žánru...

Pokračování v srpnu!