pátek 10. června 2011

Vozový park KLDR

Konečně je tu slíbený příspěvek na přání o automobilech (a jiných motorových vozidlech) v KLDR. . Ač JD zpočátku úpěl - ba dokonce se dopustil kacířské myšlenky, že "Ty jejich názvy se nadají ani napsat, ne tak přečíst! :o))) Trolejbus by se prostě neměl jmenovat Chongnyonjunwi nikde na světě, KLDR nevyjímaje."
Nakonec vše  zvládl nejen se ctí, ale příspěvek navíc pojal velkoryse, takže kromě aut se dočtete (a uvidíte) taky autobusy, trolejbusy, dopravní značky a jiné kuriozitky...
Speciálně MHD v severokorejském pojetí vskutku nemá chybu :o)
A zde již výsledky výzkumu:


Automobilový průmysl zažil největší rozvoj v době Velkého Vůdce Kim Ir-sena. Vozy jako Ačchimkoy 

nebo Kaengsaen 88

se staly legendami. Kaengsaeng 88 používá i severokorejská dálniční policie:



Ano, to jsou ti slavní žlutí andělé, díky jejichž poctivé a svědomité práci nejsou na dálnicích v KLDR žádní piráti silnic: http://www.youtube.com/watch?v=L1KTqygimPw ani na silnicích prvních tříd:




Za povšimnutí stojí severokorejská forma dopravních značek - zde další:



Bohužel morálka buržoazních vykořisťovatelů v kapitalistických zemích je na hony vzdálená morálce socialistického člověka, řídícího se idejemi Čučche. Imperialisté se neštítí ničeho, takže se není čemu divit, že tyto úspěšné výsledky budování severokorejského automobilového průmyslu doslova ukradli a nepříliš technicky zdařilé plagiáty pojmenovali Mercedes Benz W201:



O to více mrzí, že k průmyslové špionáži se uchýlili i přátelé ze Sovětského Svazu a okopírovaný vůz Ačchimkoy pojmenovali Poběda:


Do dnešních dnů je automobilový průmysl KLDR světovou špičkou a vozy značky Pyeonghwa:
http://www.pyeonghwamotors.com/kor/ jsou žádané po celém světě, což je patrné i z tohoto dokumentárního filmu: http://www.youtube.com/watch?v=q14NdC9E2BEkde na žádném ze záběrů kameramana není možno najít více než 10 vozů Hwipparam. No samozřejmě! Vše je přeci vyprodáno!
Individuální dopravní prostředky však v kolektivistické severokorejské společnosti nejsou tak oblíbené, jako motorová vozidla pro hromadnou přepravu, neboť lid je zde velmi přátelský a rád navazuje družební styky: 




Bohužel i v případě vozidel MHD docházelo k politováníhodným případům nelegálního kopírování. Jen pro srovnání: Severokorejský trolejbus Chongnyonjunwi a československá Karosa:






Čchollima a maďarský Ikarus:



Milovaný Vůdce Kim Čong-il si však záhy uvědomil neblahé důsledky motorizace pro zdraví lidu, a po nástupu do funkce založil dnes již celosvětově známou ekologickou iniciativu Den bez aut. Po obrovském úspěchu akce, která výrazně snížila množství smogu v Pyongyangu, byla tato na žádost lidu každý týden zopakována. Zpočátku sice jen v neděli, ale brzy přibyla i sobota. Poté ještě pondělí, úterý, středa, čtvrtek a pátek. Zajisté, přineslo to drobné problémy s dopravou, ale i zde si Milovaný vůdce věděl rady a doporučil severokorejským inženýrům, aby začali vyvíjet elektromobily. Tvrdá práce výzkumníků přinesla své ovoce a tak první prototyp v národních barvách byl již předveden zahraničním novinářům, kteří nešetřili nadšením z jednoduché obsluhy, kterou zvládne i malé dítě:

Stačí již jen zastřešit pyongyangské ulice. 
K hromadné dopravě Milovaný Vůdce přistoupil také ekologicky a navrhl pro autobusy MHD pohon pomocí nakloněné roviny 


Drobný problém s vystupováním na zastávkách byl vyřešen velmi elegantně a inovativně:





a tak zbývá již jen dořešit nástup. Jsem si jist, že ve velmi krátké době bude hlavní město Pyongyang zbaveno neekologických dopravních prostředků a zbudou snad jen známé vyhlídkové autobusy pro turisty, v úpravě cabrio:




případně v lehátkové úpravě s masážními kameny:



A úplně na závěr obrázek, který si prostě nemůžu odpustit. Nazval jsem ho Radostná chvíle s bagrem. :o)





Po uzávěrce:
Slíbený obrázek překážkové dráhy pro bojové tramvaje (viz komentáře Leesil a JD):




Neuvěřitelné. Nad touto vyspělou technologií mi vskutku zůstává rozum stát... Tramvaj, která jezdí po schodech...

čtvrtek 9. června 2011

Nový kolega

by JUKI

Vzít Bannyho (teda Sebastiánka) do muzea, to je vždycky zážiteček nad jiné obohacující a povznášející. Teď ho tu mám v rámci rehabilitace pečeného-vařeného, protože ho holt baví podniknout výstup po dlažbě z kočičích hlav nahoru na kopec a pak mi tady kramařit mezi neprotříděnými věcmi v depozitářích a objevovat perly jako "Příručku k ohledání mrtvých" z CK Rakousko-uherského ouřadu :-).
Teď mám ale kvůli němu v kanclu nového kolegu - upřeně na mě zírá (barva očí hnědá), na krku růžová mašle... No, je plyšový. Nebo z něčeho, co dřív plyši předcházelo. Možná je snad i ruční výroby.


Banny ho objevil v pozůstalosti po regionálním autorovi, překladateli a buditeli, kterou jsme nedávno obdrželi a ještě nezpracovali (prozatímně je složená dole v chodbě v hromadách) - jsou tam knihy, písemnosti, boty, buřinka, lyže (model poctivý jasan či topol), nábytek...
No a kolega. Patrně patřil buditelově dceři Helence, narozené r. 1923. Banny ho vytáhl z jedné hromady a jelikož je citlivka, nepřenesl přes srdce, že by tam měl zůstat - navíc v tom umolousaném igeliťáku, kde určitě nemůže dýchat, jak mi zamračeně sdělil.
Dokonce ho hned šel vyškemrat k našemu historikovi, co má pozůstalé předměty oficiálně na starost - jestli prý dočasně nemůže medvídek (nebo je to spíš ovečka?) být u mě v kanclu, než nabude důstojnějšího umístění... Kdo by co Bannymu odepřel, že:o)
A tak mám teď v kanclu nového kolegu. Ale jak tak na něj koukám, asi to bude kolegyně - ovečka... Nebo nanejvýš nějaký teplý beránek, vzhledem k té mašli - a tomu, že ho dovlekl Sebastiánek:o).
Šíří se z něj ovšem do okolí nezanedbatelný odér prvorepublikových vydatných mýdel na praní (či k jiným účelům), takže to tu začínám mít jako na návštěvě u nějaké bábrlinky.
Doufám, že mejdlo rychle vyčichne, je fakt hodně vydatné - a nijak extra příjemné... Že by to bylo legendární s jelenem? Je to běs.
Ovšem na nového spolunájemníka se zlobit nemůžu - má pohled, že by se kámen ustrnul (někoho mi silně připomíná:-)). Nefalšovaná prosba "Nevracejte mě, prosím, mezi ty staré škrpály..."
No, nevrátím... nějak to zkusím vydržet. Protože jestli to nevydržím a kolegu/kolegyni repatriuju z kanclu zpátky do hromady na chodbě, tak pak doma nevydržím s Bannym...

středa 8. června 2011

Čtenářské těšení

Ne - není to nový Kulhánek. Bohužel.
Je to něco stejně báječného z kresleného ranku - nakladatelství Crew se zapojuje do vydávání mang v ČR! Jasně, že nějaké mangy už tu vycházejí (v Talpressu, Zoner pressu, Hanami, Egmontu a - a to je tuším všechno). Jenže to byly právě jen "nějaké mangy", i když vůbec nebyly špatné... Ovšem s výjimkou Gravitation (což je kultovní schounen-ai) od Zoner pressu, to byly takové jen průměrné tituly. Žádné vyhlášené pecky, co by obletěly svět. No jo, na méně známé věci nejsou tak drahá autorská práva jako na celosvětově proslulé trháky...
Jenže nakladatelství Crew se rozhodlo zviditelnit mezi již zavedenými vydavateli právě těmahle peckama!
A to ničím menším než

  1. Death Note
  2. Naruto
  3. Plačící drak
První díl Death Note a Naruta slibují už na konec června - no a Draka jsem si právě donesl z Kanzelsbergera!
Už se těším, jak na to kouknu. Jelikož Drak ovšem není v našich zeměpisných šířkách tak známý jako první dvě uvedené série (které běžely nebo běží na Animaxu), ztratil bych o něm několik slov - tedy hlavně o tvůrcích. Protože si to vážně zaslouží. Napsal ho legendární Kazuo Koike, autor kultovní série ze 70. let Lone Wolf and Cub (Vlk samotář a mládě - česky jsou jen černobílé filmy na DVD, vydáno v japonské edici Levných knih). Drak je z let 80., ale stejně jako Vlk je to manga stylu gekiga - což je styl diametrálně odlišný od schoujo stylu, kterým se v současnosti kreslí převážná většina mang a hlavně anime. 

Gekiga je považována za "pánský" styl - tyhlety příběhy bývají temné, násilné, morálně složité a eroticky nabité. Liší se taky způsob "vyprávění" příběhu - je ještě víc "filmovější" než u jiných mang. Vlk samotář je proslulý právě i tím, že se v něm běžně odehrávají souboje na meče na 30 stranách, aniž by padlo jediné slovo...
Takže jsem na Draka fakt dost hodně zvědavý...


U Death Note a Naruta se těším hlavně na srovnání mangy a anime - a taky na to, jak si v poklidu u knihy budu moct vychutnat všechny detaily... Na koukání to občas bylo dost hektické (zvlášť v případě Death Note) a tak intelektuálně náročné, že jsem leccos nepochytal...
Jen si budu muset přikoupit novou knihovničku :-(. 
Kolik má Death Note dílů v knižní podobě, to nemám ani tuchu (na stránkách nakladatelství jsem to nikde nevyčetl), ale v anime verzi jich bylo 37... 
O Narutovi ani nemluvím! Tam vím, že v Anglii se blíží ve svých překladech 50 a to doma v Japanu údajně série ještě není u konce...
Myslím, že do důchodu mám vystaráno :-).

Kaligrafie vlastní rukou

Minulý týden jsme s bratrem zavítali na workshop japonské kaligrafie pana René Skupého.
Asi bych měl napsat Mistra. Pan René Skupý totiž není jen tak někdo, kdo si v českých luzích a hájích šmrdlá štětcem po papíře. Jak už to ve všech asijských uměních bývá, úroveň mistrovství se vyjadřuje v kategoriích - a pan Skupý je nositelem 6. danu v kaligrafii. A 3. v aikidu. Zkrátka Mistr.
A jak už to tak ve všech asijských uměních rovněž bývá, na první pohled byste to do tohohle jemného, příjemného človíčka s velmi skromným vystupováním vůbec neřekli. (Ale rád bych viděl údiv nějakého namachrovaného borce, co by se mu pokusil ukrást peněženku:-)).

Mistr Skupý

Studoval kaligrafii přímo v Japonsku u Isodži Saita - presidenta kaligrafické federace Tóka šoin; v současnosti již je zpět v České republice a vede kurzy japonštiny a japonské kaligrafie pořádané Česko-japonskou společností v Praze.
Co se kaligrafie týče, konkrétně se jedná o japonskou kaligrafii ŠÓDÓ, která je výtvarným a zároveň meditativním způsobem psaní japonského textu, tvořeného čínskými znaky (kandži) a japonskými slabičnými abecedami (katakana, hiragana). Japonská kaligrafie – na rozdíl od evropské – klade větší důraz na proces psaní než na samotný výsledek. Zároveň obsahuje i nezanedbatelný duchovní rozměr, je způsobem poznávání a kultivace sebe sama. Jako taková si zachovala svůj význam i v dnešní době počítačů a v Japonsku se stále vyučuje i na základních školách.
To byl taky důvod, proč jsme do toho šli - i když já si pořád myslel, že se jen tak akorát ztrapním, protože mi to vůbec, ale vůbec nepůjde a přibude mi tak jen další položka toho, na co jsem naprosté kopyto.
Ale vcelku mi to šlo!
Tedy jen hiragana a katakana, s kandži už to bylo horší... Nebudu vás obtěžovat s mými výtvory, raději vám ukážu předlohy od Mistra, abyste viděli, jak to má vypadat, když se to umí :-). Tohle je styl KAIŠO:





Spodní obrázek je pak předloha, kterou jsem měl na trénink já. Každý si mohl vybrat, co je mu významově blízké - bratr si vybral to na horním obrázku vlevo (při zvětšení je totiž patrno, že znak v levém dolním roku je JUKI :-)). A kdo chtěl něco speciálního, co v předlohách nebylo (nebo si to pak chtěl doma pověsit na zeď), tak mu to Mistr napsal. Mně třeba Tygra. Náš zdejší pan učitel karate zase požádal o název svého dódžó, aby ho tam měli na stěně.
Přiznávám, že u kandži mě hlavně dostaly ty nařízené postupy a směry tahů štětcem. Můj anarchistický mozek to nějak nemohl akceptovat či co... Zvlášť tedy znak pro vítr mi přišel hodně nelogický... A nešly mi moc obloučky. A když došlo na to samé v jiném stylu - název jsem bohužel zapomněl, ale byly to skoro samé obloučky (př. u spodního znaku "pták" ty spodní čtyři čárky splynuly do takové zvláštní vlnovky), byl jsem jednoznačně v pr....
Seděl jsem u toho jako hromádka neštěstí, dokud mi kamarádka Jana neporadila, ať kouknu k ostatním... Hned se mi udělalo lépe:-). Já osel se srovnával s Mistrem! Po hodině a půl snažení (když on se tomu věnuje většinu života) fakt troufalost. Hrdě tak mohu říct, že panu učiteli karate to šlo ještě hůř než mě :-).
O tom, že styl kaligrafie bude souviset s vnitřní podstatou člověka, bych ani v nejmenším nepochyboval - Janči zase obloučky šly. Ona je ale takový "plynoucí" typ. Zase jí nešly ty ostré tahy...
Jo, je to věda. A fakt taková meditace.
Bylo úžasné pozorovat Mistra, když ho někdo požádal o to, aby mu něco napsal. U složitějších významů si raději zkontroloval znak ve slovníku, pak vzal štětec, zvedl ho nad papír  - a pak se na pár vteřin jakoby zastavil svět... Nevím, jak jinak tu chvíli koncentrace popsat. A taky jaký v ten okamžik z něj šel úžasný klid a vyrovnanost. Byla to fakt jen prchavá chvilka, tak třeba na jedno nadechnutí.
A taky mi znovu mi došlo, že asijská bojová umění jsou fakt o něčem úplně jiném, když je jejich součástí něco takového...


Psací souprava Mistra

pátek 3. června 2011

Trocha mytologie aneb Jak to bylo s tím vejcem...

Jak už pravidelní čtenáři Perliček z KLDR vědí, při poslední diskuzi v komentářích se nám podařilo odhalit, že vejce, z něhož se vylíhl Kim Čong-il, vyseděl český vynálezce a světoběžník Jára Cimrman... Aspoň už víme, kam se s těmi prvními výstřely první světové války, kdy jeho stopy na našem kontinentu mizí, vlastně ztratil... Ano, jeho národ již spěl k osvobození od Habsburka, tak se tento velikán vydal tam, kde ho bylo více potřeba - do Koreje, úpící pod japonskými okupanty...
Zda tam taky založil SUP a inscenoval Kašpárkův hrobeček, není známo. Možná nás ale čekají nová díla k objevení - mnohé z moderních dějin Koreje nasvědčuje tomu, že si tam Cimrman smočil pero :-)
Už ta podobnost mezi "Cestičkou do školy" a "Cestičkou do práce" severokorejské interpretky s níž už jste měli tu čest... A kdo jiný, než první zemědělský pyrotechnik, by dokázal inspirovat paní Kim Jong-suk, aby jeho poznatky kreativně aplikovala ve vojenské strategii!
Stále ale dlužím vysvětlení, jak jsme přišli na to vejce... Tak tedy:
Všechno to začalo nenápadně... JD objevil úžasný doklad severokorejského kimistického umění a zaslal mi ho na pobavení - to je on:
 JD připojil  rovněž následující zábavnou historku:
"No tak nevím do jaké míry je možné věřit bajkám o historii tohoto obrazu, ale prý ho míval Kim pověšený nad postelí, odkud byl ukraden. Neumím si ale představit, jak by ho zloděj pronesl přes kontroly a co by se s ním (zlodějem) pak stalo.Dnes si můžeš jeho zmenšenou kopii pořídit v některých internetových obchodech: př. http://www.mcphee.com/shop/products/Dear-Leader-Centaur-Oil-Painting.html"

Jelikož jsem malý zvídavec a šťoura, vznesl jsem dotaz, jak by se asi taková mytologická bytost nazývala... kimtaur? A jak je to se vztahem, původem či příbuzností takového kimtaura s kentaurem?
JD zapátral v moderní severokorejské mytologii a narazil na netušené. Hotová zlatá žíla! Ale dejme slovo samotnému badateli:


"Tak jsem zkoušel pátrat po původu a rozšíření kentaurů ve světě a to jsem si naběhl. Řecká mytologie je opravdu jen jedna z mnoha, jejíž součástí tyto bytosti jsou. Persie, Mezopotámie, Arábie, Filipíny...
Mají-li pravdu někteří současní vykladači mýtů, tak zoofilie musela kvést všude a vždy. Z toho mi logicky vyplývá, že buď byl Kim Ir-sen kůň, nebo byla Kim Jong-suk kobyla, nebo byli oba dva pěkný prasata.
A druh Eguiloptera - koňokřídlí je ještě rozšířenější. No prostě škoda slov. Zato jejich novodobá mytologie je pěkný masíčko. Tak samozřejmě zrození Kim Čong-ila je kapitola sama pro sebe. Prý se narodil na hoře Paektu (2744m) 16.února 1942, rozkvetly květiny a začaly zpívat vlaštovky. Hmm, tak 16. února ve výšce 2744 m mohly
zpívat jen velmi otužilé a mrazuvzdorné vlaštovky, neboť jak jsem zjistil, průměrná lednová teplota na této hoře je -24°C a v únoru to nebude o moc lepší. Mrazomilné květiny neznám vůbec. Také se prý objevila nová hvězda. Tož astronomie v roce 1942 opravdu zaznamenala novu CP Puppis v souhvězdí Lodní záď, ale až 8.listopadu. Procházel jsem i databázi komet a opravdu v rozmezí od 25.1 do 18.2. nezávisle na sobě několik pozorovatelů oznámilo nový objekt, dnes známý jako kometa 1942a Whipple-Bernasconi-Kulin, která ale bohužel ani v největší jasnosti nebyla pozorovatelná bez dalekohledu. Dalo by se tedy o celé historce o Kimově zrození na této hoře s úspěchem pochybovat, kdyby ... kdyby v roce 2007 čínští soudruzi v jezeře na vrcholu hory nenašli nějaké další kreatury a nenafilmovali je:

http://www.youtube.com/watch?v=cFElPwUVUHs
http://www.youtube.com/watch?v=94Pj1qkyx8M
http://www.youtube.com/watch?v=FXGZ17y4Urg
http://www.s8int.com/dino19.html
http://www.chinadaily.com.cn/english/doc/2005-07/11/content_458959.htm
:o)

Další krásnou mýtickou událost popisovali před nedávnem na oficiálních stránkách KCNA:
Jednoho říjnového dne roku Juche 24 (1935) se protijaponská hrdinka Kim Jong-suk zúčastnila bitvy při obraně partyzánské zóny Chechangzi. Byla to její první bitva od jejího vstupu do Korejské lidové revoluční armády a ukázala v ní jedinečnou odvahu a statečnost. Japonští imperialisté vrhli do boje více než 10 000 po zuby ozbrojených vojáků, ve snaze zlikvidovat tuto partyzánskou oblast a jejich bombardéry bez slitování bombardovaly pozice partyzánů. Bitva byla příliš tvrdá a partyzánům se nedařilo přisunout z týla munici. Kim Jong-suk měla o situaci přehled, s několika partyzány šla do týla a s bednami s municí na zádech spěchala zpět. V ten moment přímo před nimi vybuchla bomba. Po chvíli někteří partyzáni začali opět vnímat a rozhlížet se, ale Kim Jong-suk neviděli. Ona však již byla na vrcholku hory a volala je k sobě. Partyzáni byli zasaženi hlubokým obdivem k jedinečné statečnosti této hrdinky, která se vrhla do bojové pozice skrz výbuch bomby (pomocí výbuchu bomby?)
Ufff. K tomuto fakt není co dodat. Snad jen to, že je-li správný druhý překlad, tak přesun vojáků do bojových pozic za pomocí výbuchů nepřátelských bomb je vskutku převratná inovace ve vojenské teorii. Zaplať pánbu, že jsme to nenacvičovali během mého pobytu v armádě..."



Bylo tedy v tu chvíli již nad slunce jasnější, že Kim Čong-il, ač bytost žijící (údajně), musí být původu veskrze mytologického... Vzpomněl jsem si na starověké korejské legendy z období Tří království - zvláště států Pekče a Silla - tam se budoucí panovník vždy tak nějak vyskytl, povětšinou z nebe ve zlatém vejci, kterému se zvířátka klaněla... A atmosférické jevy se rovněž vždy při takovýchto záležitostech vyskytovaly v hojném počtu!
I vznesl jsem další dotaz: Nevylíhl se Kim Čong-il vlastně z vejce?!
A je v tom případě kimtaur nebo spíš kimosaurus?!


Odpověď Mistra:
"Byl-li Kim Ir-sen kůň, nebo Kim Jong-suk kobyla, pak  to bude Kimtaur. Vzhledem k tomu, že Kim Ir-sen byl několikrát vyfocen a nafilmován a koňské rysy nebyly na první pohled patrny, tipl bych, že koňoidní geny dodala Kim Jong-suk. 
V tom druhém případě, tedy že se tento tvor vylíhl z vejce, musela mít Kim Jong-suk kloaku, čímž odpadá nejistota, zda nebyl sauroidní Kim Ir-sen.  Pak je to tedy Kimosaurus. Možná by tím bylo také vysvětleno, proč jsou vejce k KLDR tak honosně zdobena a vystavována v muzeích. Milovaný Vůdce prostě zasněně vzpomíná na rodnou skořápku. Další variantou vejcorodých by byla třída ptáci. To by objasňovalo tu přehršel ptačích motivů v umění KLDR včetně ochranných plotů kolem Kimova sídla. Tuto verzi bych ale zavrhl. Kdyby patřil do sféry zájmů ornitologů, určitě by o něm věděli a dopodrobna popsali v odborné literatuře. Takže zpět k podtřídě Sauria, tedy ještěři. Až v roce 2010 byl popsán nový druh Koreanosaurus  z čeledi ptákopánvých (a jsme doma!) dinosaurů jehož fosílie byly nalezeny u vás na jihu. Vypadal asi nějak takto:


http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/20/Koreanosaurus_NT.jpg


zde stojí za povšimnutí jeho nápadná podoba s vyfocenými a nafilmovanými jedinci v jezeře na hoře Paektu. Koňská hlava, dlouhý hřbet, ptačí pánev... myslím, že už vím, jak vypadala Kim Jong-suk, když se do ní Kim Ir-sen zamiloval. Tím je asi vše vysvětleno, další podrobnosti by možná věděl ing. Ivo A. Benda, náš přední odborník na ještírky." 


Ještě nějaké pochybnosti? :-) 


P.S.: Vysvětlivka k čínským soudruhům - hora Paektu (v jejímž vrcholovém kráteru se vážně nachází jezero) leží na hranicích KLDR a Číny, tudíž půl na půl... Asi jako tady se Sněžkou a Poláky...