Peklo a knižní reálie

Ve čtvrtek jsme jeli na tématický výlet - hledat vstup do Pekla...

To je tak, když člověk přečte neuvěřitelné množství mystických akčních krváků a zároveň si urve vazy v koleni... a pak mu na ortopedii konečně dovolí, že už zase může do hor...:-)

Jet s bratrem a jeho šílenými kamarády horolezci-sebevrahy (řídícími se zásadou "tam nejedeme, tam není odkud spadnout") jsem samozřejmě neriskoval - vždyť mi pan doktor důsledně kladl na srdce: "postupně a pozvolna"... 

A tak jsme s JD vymysleli literárně-trekovou výpravu do míst, která byla bezpochyby inspirací v tvorbě Mistru Moudrému a Kopřivovi (Kulhánkovi patrně ne, ten svůj vstup umístil do Itálie... víc Dante, míň tanky :-)). My měli Peklo i tanky - neboť stejnojmenná lokalita v Oderských vrších se nalézá na území vojenského prostoru, stejně jako pramen Odry či skalní útvar, kterému se říká Díra do Pekla.

Samozřejmě, že se tam nesmí, jelikož je tam vojensky značně rušno - ale na určitá místa jsou učiněny výjimky: ovšem jen o víkendech a státem uznaných svátcích, kdy místní snajpři i tankové brigády odpočívají a nepořádají ani žádné pyrotechnické show s dýmovnicemi a ostrou municí. Nesmí se ale scházet z vyznačených cestiček - nášlapné miny jsou svinstvo a ne všechny se po manévrech najdou, že... Taky kopat do šišek se nedoporučuje:-). A močit opodál...

No zkrátka scénky jako z Asfaltu nebo druhého dílu Deváté sféry...

Vyrazili jsme na misi vybaveni mapou, dalekohledem, čelovkou, knihou pana Moudrého (Devátá sféra 2. díl), vietnamskými rolkami a lahví svěcené vody s bublinkami...

Cíl mise: prověřit sešroubované koleno. Jo - a najít vstup do Pekla, abych nezapomněl :-). Konfrontovat ho s literárními reáliemi.

Výsledek mise: koleno drží! Zdolalo trasu 9km včetně převýšení cca 400 m na vcelku krátkém úseku... Horší je to ovšem se zbytkem těla :-(. Na zdravé noze mě bolí sval, o kterém už jsem poslední rok a půl ani nevěděl, že ho mám, a mou intenzivní myšlenkou při cestě do kopce bylo, že mi mohli na ortopedii vyměnit i plíce...

Vstup do Pekla nalezen. Okolo se dokonce nachází ohrazení pro důvěřivé občany a cedulka s varováním o životu nebezpečno (asi od Vatikánských civilních služeb).

Závěry z mise: v Pekle je hezky - kupodivu žádný doutnající koťátka padající v začouzeném dešti; dokonce tam ani nemají smog. Jenom je tam zima...

Místo zvané "Díra do Pekla"

Pohled na smog z výšin :-)

Hm... A je to vůbec Kulhánek?! aneb Ať žije Grafomág!

Jo, přesně tohle jsem si říkal tak cca od str. 150, kdy cynické hlášky a typická "kulhánkovština" ustaly, jako když utne. Jeden by byl v pokušení si myslet, že Mistr natáhl bačkory a v redakci to za něj prostě nějak dopsali, aby nepřišli o prachy :-).

Myslím, že to je nejslabší kus, co z Mistra odpadl. Dojmy rozpačité. Ovařil tam něco postav z Nočního klubu, ale Nočnímu klubu se to neblíží ani vzdáleně. Zato vám to bude vzdáleně připomínat spoustu jiného - a to především Kopřivův Asfalt a Moudrého Devátou sféru. Ovšem bez Kopřivovy cyničnosti a Moudrého vtipu.

Mimochodem, je to dost ironie - oběma předešlým občas někdo vytýkal, že se snaží napodobovat Mistra, a teď je Mistr kapku vykradl... Kromě toho, že vykrádá i sám sebe, což je ta lepší varianta. Asi stále nechápe, že nás nemnoho skalních si ještě pamatujeme jeho raná díla, která nevím proč, odmítá vydat znovu. Prý že nejsou až tak dobrá - tak to nevím, asi se u havárky praštil i do hlavy. Cesta krve i Divocí a zlí jsou rozhodně lepší než Vyhlídka na věčnost!

A když už jsem zmínil Jaffa - tedy pana Moudrého :-). Ten se pro změnu vytáhl. Grafomág je jedním slovem skvělý! 

Musím říct, že pro mě letošní duel Kulhánek x Moudrý rozhodně vyhrává pan Moudrý. Učedník, který překonal svého Mistra.

GRAFOMÁG.

Mistr Moudrý. Bůh-Stvořitel literárních světů. Pravda, povětšinou apokalyptických.

Muž ze stejného ostravského konce světa jako já - což patrně beze zbytku vysvětluje ty apokalyptické vize.

Muž, jehož světonázor (viz př. Konec křížů) je hodně blízký mému.

Muž, který dokáže způsobit, že jeho knihy povětšinou ořvu - a předtím si málem smíchy natrhnu bránici.

Muž, který stvořil jednu z mých neoblíbenějších literárních postav - Meiku. Postavu, podle níž jsem pojmenoval svého resinového kamaráda; postavu, jejíž osud mi byl tak blízký a zasáhl mě takovým způsobem, že jsem nejdřív nevěděl, jestli ho nemám spíš nenávidět než mít rád...:-) To druhé, jasně.

Muž, který si dokáže utahovat sám ze sebe, svého spisovatelství i svých předchozích knih. A to je případ Grafomága - na rozdíl od Kulhánka v něm používá světy svých předchozích knih KREATIVNĚ. A tak, že to má smysl - ba přímo stěžejní myšlenku: představte si, že se jako spisovatel probudíte a zjistíte, že to, co jste napsali, se skutečně děje - a navíc vám na dveře buší vaše literární postavy! Reálně - dětskýma klukovskýma pěstičkama:-).

A to si sám v prvním díle Grafomága rýpnul do vlastních řad, že mu to zas stejně všichni zplujou a vyjádří se, že velkému Mistrovi, který se nota bene zotavuje po těžké havárii, zas nesahá ani po kotníky... No, tak to já můžu říct, že Mistra trumfnul. A Mistr by měl změnit prášky. Je po nich jakýsi sladkobolný... On! Můj dřívější vzor černého humoru!

Dlouho jsem přemýšlel, nakolik být odbojný a drzý a šít do zraněného velikána... podle všeho je totiž šířená šeptanda, že měl Mistr havárku a musel se znovu učit chodit, podle všeho pravda. Jenže já se taky musel učit chodit - a stejně jsem osazenstvo ortopedie a ARO pobavoval četbou knih jako Dost času na smrt atp.:-)

Takže Mistrovi vřele doporučuju Mabron retard a hlavně svého ortopeda - ten mě včera na výstupní kontrole poctil takovým množstvím cynických hlášek, že tolik se nenalézalo v celých více než 500ti stránkách Kulhánkovy knihy. (Obzvláště mě pobavilo, že nemám moc divočit, neb ani jím vytvořený vaz není nezničitelný, a počet štěpů, které už ze mě na náhradu vazů mohou odebrat, se limitně blíží nule. No jo, je fakt, že už to jde jen jednou - víc čéšek nemám:-). A pak už jenom z uměliny nebo z mrtvoly... Ale z mrtvoly to prý moc nevydrží, jak dodal :-)).

Patrně Mistr Kulhánek neměl tak vtipného ortopeda.

Ale abych jenom nekritizoval - za přečtení to stálo, pořád je to dost hodně dobré. Leč bývávalo lepší. I mrtvol bývávalo víc - ta upoutávka o trojsměnném provozu pohřebních ústavů byla pěkně lživá! De facto tam šlo o úplný opak!

Chjo, to je tak, když se člověk moc těší...  

A kamarádí se s cynickými ortopedy:-).

Už!

Ano! Opravdu! Rok a půl čekání je u konce!

Včera jsem do roztřesených tlapek nábožně uchopil nového Kulhánka. Tedy výtisk jeho nové knihy, že :-) - "Vyhlídka na věčnost". Nomen omen, vzhledem k době, než od ohlášení došlo ke skutečnému vydání. Anotace končí tak slibně: "...a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný."

A to ještě ke všemu zrovna vyšel ještě nový pan Moudrý - Grafomág 2, a nový Pratchett! To je jako naschvál! Jako by tak báječné knihy nemohly vyjít, když jsem osm měsíců ležel s rozřezanou a sešroubovanou nohou a byl jsem tak zoufalý, že bych přečetl i návod k prášku do pečiva :-).

Ne, samozřejmě, dobré knihy vycházejí zrovna tehdy, když člověk kvůli školním restům totálně nestíhá.

Nevadí - otvírám knihu a mizím do fikčního světa. Jako první samozřejmě do toho páně Kulhánkova...

Takže pokud se teď třeba bude zdát, že po mně není ani vidu ani slechu, že jsem snad umřel, vězte, že jsem neumřel. Čtu :-).