neděle 1. května 2011

City of London - moderní část

City of London je místo oplývající výškovými budovami bankovních domů v malebném sousedství zbytků hradeb a starých gotických kostelů - City of London je totiž původní Londýn, založený Římany (samozřejmě na místě již stávající "domorodé" osady), nadlouho ten pravý a jediný... A napořád ovlivňující topografii a rozdělení města.
Když jsem byl ještě malej a naivní (a byl jsem v Londýně poprvé), chtěl jsem najít hranici mezi East Endem (Peklo na zemi) a West Endem (Ráj na zemi)... Představoval jsem si nějakou ulici, která půlí Londýn a rozděluje ho na jeho východní a západní část - na divokou a prokletou, a kultivovanou a noblesní... Určitě si z četby (třeba Sherlocka Holmese:-)) vybavíte, co je East End: Whitechapel s Jackem Rozparovačem, doky, přistěhovalci, příšerná zločinnost... Juki každé ráno zapínal rádio se slovy: "Tak koho zabili..." Ubodání v East Endu je ve zprávách BBC London na denním pořádku. Hned po příjezdu jsem byl poučen, že rozumný občan tam neleze ani v pravé poledne na kafe.
Jelikož jsem měl East End přísně zakázán, chtěl jsem tedy vědět, kde je ta hranice...
Tou hranicí je právě City of London! Původní město, na jehož východní straně vznikla prokletá část a na straně západní ta nóbl - Westminster, Kensington, Chelsea...
West End a East End tak spolu naštěstí vůbec nesousedí :-)
A jak City of London poznáte? Na místě starých bran zůstali původní gryfové - ti z městského erbu, kteří hlídají Londýn. Když projdete mezi nimi, jste v původním Londýně. Mnoho z něho pravda nezbylo, protože nejen že během své historie pravidelně jako fénix shořel na prach a znovu byl postaven, ale naposledy taky značně podlehl bombardování za druhé světové války... Po ní se pak hojně začalo stavět do výšky - a staví se pořád, takže k panorama City neodmyslitelně patří jeřáby...


Známá Okurka (Gherkin) však nebyla první netradiční budovou peněžního domu - a co do kontroverze rozhodně není tou nejpřednější. Okurka je zkrátka vkusná, elegantní a úchvatná. Okurka je miláček.
Ale o Okurce více až za chvíli, jako první musím zmínit Lloydovu banku, protože to je vážně úlet. Architekt Richard Rogers, mimo této stavby rovněž autor Millenium Dome (Londýn, Docklands) a budovy TV Chanell 4 (Londýn, Westminster) nebo spoluautor Centre Pompidou v Paříži (což je taky vcelku děs). Samý roury.
Lloyd's Building
Nejinak zvenčí vypadá i Lloydova banka. Přiznávám, že tomu "ocelovému městu" vážně nedokážu přijít na chuť. No - posuďte sami:
Vítkovické železárny hadr. Byl jsem ovšem poučen, že budova Lloyd's je jednou z nejlepších high-tech (to je architektonický terminus technicus) staveb - pomlouvanou a nepochopenou. Zevnitř vypadá mnohem lépe, protože to byl záměr - veškerá provozní zařízení jsou umístěna zvenčí budovy, tedy ta "střeva", co se běžně zazdívají do stěn - roury, armatury, výtahy... Je to vlastně budova naruby. Výtahy stojí za to - jsou celoskleněné (i podlaha a strop) a údajně je z nich nádherný výhled na City - nejlepší prý při sněhových přeháňkách, krupobití, lijáku či v noci.
(Jelikož mě předtím již ve vší slušnosti laskavý pán s naslouchátkem v uchu a armádní berettou v pouzdře vyvedl z jednoho peněžního ústavu, protože se tam nesmí fotit, že :-), u Lloyda jsem se o to už radši ani nepokoušel...) Mohu tedy jen říct, že vevnitř je to vážně hezké a úchvatný pohled na skleněné výtahy (skoro nejsou vidět, takže byznysmani tak nějak plují vzduchem), je i ze zadních oken sousedního Starbucksu, který má s Llloydovou bankou společný dvorek.
Budova televizní stanice Chanell 4 či Millenium Dome (kterému něžně přezdívám "Přejetý ježek") se mi ale stejně líbí víc - nejsou ovšem v City, takže o nich až jindy.
V těsné blízkosti Lloydovy banky se však nacházejí jiné úžasné budovy (známé z "Fialové" studie) - "Krajkový mrakodrap", Okurka... Takhle se vám představí, když přicházíte:



Detail spodní části "Krajkového mrakodrapu"

...a všimněte si vršku - krajka...


U "Krajkového mrakodrapu" se mi architekta bohužel prozatím nepodařilo vypátrat, což mě teda dost mrzí, zato u Okurky (tedy Re Swiss Building) je znám - geniální a úžasný Norman Foster. V dobách našeho působení v Londýně hlavní městský architekt této metropole... Muž, jehož genialitě částečně vděčíte za nádheru "Studie v modré" - neboť na jeho nařízení se v novostavbách na nábřeží tónují okna určitými odstíny (prý blízkými barvě vody v Temži), aby nové domy měly nějaký jednotící prvek... A pak stačí mrak s podobnou barvou, já :-) - a "Studie v modré" je na světě... A ne jedna :-) 
To tónování je koneckonců vidět i na "Krajkovém mrakodrapu" a samozřejmě na Okurce.
Ta především vynikne hlavně při pohledu z dálky - taky tak byla koncipována - tmavá špička, trojúhelníkové kompozity (ty je dobré si pamatovat - je to jeden z takových rozpoznávacích znaků Fosterových staveb), pruhování vzniklé dvojím tónováním skel... Slyšel jsem (a viděl původní návrhy), že podle plánů měla být Okurka nižší - stavíte tolik pater, na kolik máte peníze... Jenže pak Re Swiss ještě nějaké zbyly, tak zašli za Fosterem, jestli by jim tam nenaprojektoval o pár pater víc... Výsledné stavbě to jenom prospělo, protože je tak štíhlejší. Představte si ji kratší zhruba o tu špičku - byl to takový spíš zavalitý cvalda, kdežto teď... Elegantní štíhlá kráska...

Podloubí zvenčí
Ovšem i zblízka nabízí Okurka zajímavé detaily - trojúhelníky kompozitů se dole skládají do velkých špic, na nichž stavba zcela lehce stojí (tedy její vnější plášť), a zároveň vytváří kubisticky špičaté originální podloubí, kterým lze kolem celé budovy procházet...



...a zevnitř (s nezbytnou kamerkou ostrahy)

A na závěr (než se v příštím pokračování posuneme o pár ulic dál) ještě poklidné "náměstíčko" v těsném sousedství - plácek s lavičkami, aby měli uspěchaní zdejší byznysmeni možnost zhltnout svůj polední sendvič na čerstvém vzduchu, jak je místním zvykem... Povšimněte si opět barevně sladěných detailů, které spojují budovy "jednotícím prvkem"...
Taktéž si povšimněte trčícího kusu budovy vlevo - na dalším obrázku pak uvidíte, co mi hlava nebere: stavařský renovační postup "domek na kuří nožce"! Co z tohohle jednou bude, to bych rád věděl...


Že by se chystali přistavět přízemí?


9 komentářů:

  1. Domek na kuří nožce je úplně bezkonkurenčí.. Baba Jaga se odstěhovala do Londýna..:D

    OdpovědětVymazat
  2. Když člověk něco neví, oplatí se to veřejně přiznat - již se mi dostalo doplňujících informací! Tak tedy: "Krajkový mrakodrap" se jmenuje Willis Building a je tak krásný, protože ho má na svědomí rovněž geniální Norman Foster! Ten pán má tónovaná modrá skla prostě rád :-)
    Díky JD!

    OdpovědětVymazat
  3. Jednotne tónované sklá – fantázia! Tak tomu hovorím vplyvný architekt mesta :) V boji s developermi a podobnými „mocnými“ by som aj Bratislave takého dopriala, možno by sa jej panoráma ešte dala zachrániť.
    Uhorka (takto to znie divne :) je naozaj odvážna stavba, niekedy nie je isté ako tieto nápady vypália a tento teda vypálil výborne (aj keď možno nechýbalo veľa – pár poschodí – a nebolo by to tak :). Mňa oslovila aj budova Lloydovej banky, je ako zo starého sci-fi, strašidelná.
    A k tej úbohej chlúpke na stračej nôžke … aj budova slovenského rozhlasu vyzerá ako omyl … dajme jej ešte šancu :) Príde mi taká retro, 70te roky? :D
    M. h.

    OdpovědětVymazat
  4. A ešte ten kontrast medzi modernými a historickými budovami je úžasný (teda mne sa strašne páči, vôbec na mňa nepôsobí rušivo). Na tej fotke s Uhorkou - akoby sa stretli dva svety. Geniálne. M. h.

    OdpovědětVymazat
  5. "Chaloupku" tak nějak tipuju - 70., možná spíš ještě šedesátá léta (oni pravda v Londýně přeskočili socialistický realismus a valili rovnou sklobeton:-)). Ten technologický postup renovace ale skutečně nechápu - ubourat spodek... Už se těším, až se mi zas naskytne příležitost, a uvidím, co z toho udělali... Co se týče střetu starého a nového, těš se na pokračování - tam se do toho teprve "obuju" :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Za málo. :-) Velmi by mě zajímalo, jak by to asi vypadalo, kdyby byl stejný přístup k tónování skel na budovách - tedy podle barvy řeky - aplikován v obcích a městech na dolním toku Bečvy (za přerovskou chemičkou) a dále za soutokem s Moravou. Obec Troubky hraje všemi barvami při každém větším dešti a kdyby do toho měli ještě duhová okna...
    Domeček na kuří nožce by tam již neměl stát. Byl určen k demolici a mělo by tam vyrůst Struhadlo na sýr:
    http://en.wikipedia.org/wiki/122_Leadenhall_Street
    Fascinuje mě ovšem postup při této demolici. Začínají spodními patry.
    JD

    OdpovědětVymazat
  7. Struhadlo na sýr vůbec není k zahození. I když ty fotky na Wiki nejsou nic moc. Sebastiánek by ho vyfotil určitě líp.
    Nikdy jsi mi neřekl, že tě z banky vyvedla ostraha. To musel mít bratr radost. :-) A co asi řekli tomu pánovi do sluchátka? "Johne, poflakuje se tu asi dvanáctiletej kluk s foťákem. Pro jistotu ho vyhoď. Co když pořizuje fotky pro svý šéfy?" Znám jeden příběh, ve kterém měl šéf jakuzy takového malého králíčka, který byl sice roztomilý jako plyšáček, ale do křížku bych se s ním dostat nechtěl. ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. JD: Vážně netradiční způsob demolice! Jako když bobr ohlodává strom :-). Možná chtěli ušetřit a čekali, že zbytek spadne sám...
    Kissaki: Až Struhadlo dostaví, určitě ho vyblejsknu - prozatím je to jen návrh:-). Vypadá to, že to se vší pravděpodobností nebude banka, tak mi to snad projde :-). A to jsem tehdy ani nechtěl fotit ten vnitřek, ale průhled přes sklo ven... No jo, když po těch explozích v metru byli i hodní Britové kapku nervózní... Jelikož s oblibou fotím mosty a ocelové konstrukce na nádražích, hořekoval bratr v jednom kuse, že mě rovnou někde odstřelí, protože to jsou "strategické cíle"... Banka ho nenapadla. Ale ten pán byl hodnej, fakt - tiše mi vysvětlil, že se tam fotit nesmí, a já jako spořádaný britský občan školou povinný udělal pukrle, omluvil se a odešel... Pán mi ještě podržel dveře:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Hmm, tak chalúpka šancu nedostala :(
    Ale je fascinujúce vidieť víziu niečoho takého obrovského na takom malom plácku. Alebo možno desivé.
    Na pokračovanie sa samozrejme teším :).
    M. h.

    OdpovědětVymazat