Miluju hadříky... všeho druhu... Hlavně, když to nejsou tepláky - nebo v téhle zemi tak častý módní top ten, což jsou rifle a tričko, případně mikina. Jako oblečení na doma nebo na volný čas, proč ne, ale jinak?
Moc jsem si to užíval v Londýně, kde kromě mých milovaných úchvatných školních uniforem existuje i jiný obecně platný "dress code" - nepsaný zákon oblíkání...
Muž či žena - je to jednoznačné: sako. K obleku či bez obleku, kostýmkové, ležérní, manšestrové, extravagantní... to už je jedno. Hlavní je sako.
Kdo nemá sako, je turista.
Nebo buran z venkova, a to v Londýně vyjde na stejno.
Podle počasí lze sako nahradit či doplnit kabátem, baloňákem, stylovým svetrem či vestou, šálem, plédem, pelerínou... Nikdy ovšem ne větrovkou či sportovní bundou!
Cokoliv zavánějící šusťákem nebo goretexem signalizuje jediné - jste turista.
Máte-li kraťasy (bermudy, ne oblekové), jste turista. Žabky, nazouváky, sandály - jste turista.
A to znamená neplnohodnotný občan.
Chcete-li, aby se k vám chovali jako k člověku, vezměte si sako.
Co na sebe tedy v Londýně není až tak složité.
Máte-li sako, máto vyhráno.
Pak zbývá poslední věc - povětrnostní vlivy. Při pohledu z okna je třeba se beze všeho rasismu orientovat podle kolemjdoucích stejné pleti. Vážně. Příroda už to tak zařídila a různá etnika snášejí chlad různě. Ve chvíli, kdy snědý Londýňan bere baloňák a stylovou šálu, můžete na stejné ulici narazit na anglosaskou slečnu ve střevíčkách a šatech na ramínka. Pohled na teploměr by vám pak třeba prozradil, že je 12°C.
Jo, je to různé. Ale v Londýně je to tak zařízeno, že počasí je povětšinou zhruba tak univerzální jako "dress code" - tj. povětšinou je na sako :-). Když se slunce náhodou rozvášní, můžete hodit sako přes rameno a užít si košile s vestou...
Ale chtěl jsem hlavně něco o avantgardnějších oblečcích, jako jsou třeba takovéhle stylové kalhoty, pro které mám vážně slabost:
 |
| ehm - bez těch bot, samozřejmě! |
 |
| občas bych i něco holčenčího snesl:-) |
Ale vyhopkat v tomhle, místní občané by to asi nerozdýchali...
Zatím je zvykám aspoň na kluky v saku - ale stejně dle obecného názoru "furt vypadám, jako bych šel k maturitě"... Bože! V Londýně jsem tak chodil každý den! Vlastně ne - rifle k saku bych do školy mít nesměl - bylo to ležérní oblečení na odpoledne :-)
A je to i jeden z důvodů, proč mám slabost taky pro část asijské hudební produkce - oni mají tak skvělé ohozy! Fakt závidím... Jo, manga styl - to už pak ani nemusíte mít ty uši... I když uši já taky rád :-)
No, místní občané by to rozdýchali, ono by jim nic jiného nezbylo.. akorát by jim to dýl trvalo. A hlavně by šlo o to, jestli bys zvládl některý ty "méně tolerantní"..
OdpovědětVymazatUch a tyhle věci! Přiznám se, že je na e-shopech stalkuji téměř pravidelně, ale asi bych si to na sebe nevzala.. mám pocit, že to není na mě.
Ty boty teda! Takové platformy..:D:D
Včera jsem zrovna objevil českou stránku, která se věnuje všem možným japonským stylům oblékání. Dozvěděl jsem se, že souhrnně se ty styly nazývají harajuku. A vážně smekám přede všemi, kteří v tom dnes a denně chodí po ulicích, zvlášť v "Lolitě". jedna slečna tam píše, že bydlí na vesnici, kde z ní lidé dostávají záchvaty smíchu. Ale ona se svého šatníku přesto nevzdá. Tomu říkám odvaha! Jinak tady je ten odkaz: http://harajuku.blog.cz/
OdpovědětVymazatFascinujúce a určite aj inšpirujúce oblečky ... ovšem vyžadujú si takú pomerne ... dokonalú postavu :)) Ach keby som tak bola malá, krásna, subtílna Japonka (alebo aspoň krásna a subtílna, malá vpodstate som :D )Skúšať to radšej nebudem :D
OdpovědětVymazatM. h.
Kissaki: Před slečnou taky smekám. Ale fakt je, že ani Japonci v tom nechodí jen tak - jen když mají volno a potřebují si "vysadit": od náročné práce, náročné školy, školních uniforem a pracovních uniforem... Když je člověk skoro 20 hodin denně svázaný konvenčním oděvem a nastavením společnosti, ve volném čase volí totální úlet... My sešněrovaní nejsme, tak úlety nechápeme.
OdpovědětVymazatMoc díky za odkaz!
Neřekl bych, že v tomhle je mezi námi a Japonci takový velký rozdíl. Oni mají "pravé" uniformy, my máme uniformy, které jsme si vytvořili sami jejich častým používáním. Mluvím o džínách a tričku (zaplaťpámbů za košile, které se v posledních několika letech opět stávají módní záležitostí a chodí v nich i mladí lidé). Český teenager, pokud nechce chodit v uniformě (tj. džínách a tričku), ale chce být naopak svůj a originální, sáhne po nějakém tom úletu, ať už je to lolita, gothic nebo VK. Má-li dost odvahy, vkročí v tom i do školy. Důležité je mít kromě odvahy taky benevolentní učitele. Některým totiž vadí i nalakované nehty u třináctileté slečny. Taky si myslím, že problém je v tom, jak u nás stále doznívají ty postkomunistické dozvuky. Rodiče, kteří prožili svůj život jakožto 3579. kráva ze stáda, vedou ke stádnímu chování i své potomky, protože mají dojem, že je tak ochrání. Mně doma vždycky říkali: "Pokud chceš být individualita, musíš na to mít sílu." Nevadily jim moje úlety, ale chtěli, abych se dokázal vypořádat s jejich následky. Myslím, že jsem teď tak někde uprostřed. Protože třebaže miluju aristocrat-style, v košilích s krajkami do sámošky nechodím.
OdpovědětVymazatJá bych jeden rozdíl viděl - ty "pravé" uniformy jsou vkusné :-). Navíc tím, že existují, odpadá všechno to, co jsi napsal - nemusíš se přizpůsobovat většině. Jakékoliv - co se týče vkusu i demonstrace majetku. Proto taky existují.
OdpovědětVymazatVětšina i menšina je na tom ve škole stejně. Já vím, každý je jiný, ale mě třebas tohle přišlo ohromně osvobozující...