Hokej, fotbal a pákistánský prodavač

Po týdnu věnovaném beze zbytku muzeu a výstavě zde máme opět další tématický týden, kdy se odpoledne a podvečer odehrávají podle daného schématu – podniknu v rámci rehabilitace horolezecký výstup na zdejší kopec, kde se nachází zámek (a v něm muzeum), vyzvednu bratra v Zemi za regálem a vyrážíme domů, kde Juki zapne ČT4 Sport a sleduje hokej.

Hokej je totiž bratrovou další vášní a slabostí. Byla to asi jediná věc jejíž nedostatek v Londýně citelně postrádal (asi ještě víc než český chleba).

Angličani hokej nevedou a fotbal bratr nerad. Takové kacířské myšlenky ale neradno v zemi Davida Beckhama vyslovovat nahlas...

I já musím přiznat, že jediné informace, které o fotbalu mám, pocházejí z doby pobytu v Londýně, a ty o českých hráčích mám od našeho pákistánského prodavače ze sámošky. Byla to taková milá malá rodinná sámoška na rohu Lambeth Road a Kennington Road, hned naproti našemu domu. Možná to byla spíš večerka, protože dle londýnských zvyklostí měli otevřeno dlouho do noci, možná i furt. Když jsem tam šel v osm ráno, měli otevřeno, a když v jednu v noci, tak taky. (Bratr říkal, že podle osazenstva večerek se pozná nejnovější imigrační vlna – tedy její země původu. Nejdřív měli večerky Číňani, pak černoši, teď Pákistánci. Podle etnické příslušnosti prodavačů v londýnských večerkách lze napsat studii o aktuální politické situaci ve světě :o).)

Nejstarší syn od "Rašídů", jak jsme rodince přezdívali, pak byl vášnivým fanouškem českého brankáře Petra Čecha. Jeho plakát (v dresu londýnské Chelsea, kde působí) mu dokonce visel na zdi za pokladnou. Bylo to tak úžasně bizarní, že na to strašně rád vzpomínám – jak v londýnské sámošce pákistánský prodavač nechápavě vrtěl hlavou nad tím, že chlapeček ze země, odkud pochází jeho fotbalový bůh, neví o tom bohu ani zbla a je mu to ještě upřímně jedno… Ale hodný na mě byl pořád a miláčku mi říkal taky pořád. I když zjistil, že větší povědomost mám o značce voňavek Beckham a působení páně Davida ve světě módy než o jeho činnosti fotbalové…

Londýnské paradoxy :-).

Bratr se tehdy snažil "Rašídům" vysvětlit podstatu ledního hokeje, ale nějak je to nechávalo chladnými... Nechápu proč :-).

No, je fakt, že větší nadšení pro hokej člověk asi najde v Japonsku. To je bratrovo okřídlené úsloví od dob, kdy na olympiádě v Naganu viděl japonský hokejový tým.

Když jsem byl totiž ještě hodně malej a hloupej, tak jsem:

a) platonicky miloval hokejistu Martina Procházku

b) chtěl jsem být taky hokejistou

Bratr mi vždycky říkal, že při mé velikosti se ale budu muset odstěhovat do Asie, kde jsem v tomto ohledu zcela běžným občanem J… No, možná bych to mohl zkusit v nějaké korejské juniorce…*

Nicméně ale s odchodem mého idolu z reprezentace mé hokejové nadšení nějak ochablo… Včera jsem dokonce při klíčovém utkání s USA několikrát usnul. Kdyby bratr neřval jako tur (USA a Rusko vždycky extrémně prožívá), asi bych zaspal nejen Jágrův hattrick, ale i výsledných 4:0 …
No jo, ale když ty horolezecko-muzejní rehabilitace jsou tak náročné...
Ale ještě není všem dnům konec - semifinále a finále určitě nezaspím!
Doufám... :-)


*Jak jsou na tom s hokejem v KLDR? Musím se na tohle aktuální téma zeptat Velkého mistra JD...