Staré a nové

V Londýně se úžasným způsobem prolíná staré a nové... Ve všech českých městech (a zvlášť v Praze) vždycky dochází k děsnému řevu, když se někdo pokusí navrhnout (nedej bože postavit!) kapku modernější budovu vedle staré zástavby...  V Londýně se odjakživa staré prolíná s novým - a dokonce je to věc, na kterou jsou místní velmi hrdí, protože ji považují za základní rys svého města - neustálý vývoj, vznik nového na troskách starého, dynamiku, obnovu... Říká se, že Londýn konkrétní podobu vlastně nemá, jeho podobou je budování. Pořád, neustále. Bez stavebních jeřábů to není Londýn. Až ustrne, zemře. (Philip Reeve, známý steampunkový autor, dokonce na tohle téma napsal několik knih - dynamická města se v jeho pojetí pohybují po mechanických pásech, pohlcují menší, slabší, statická a méně dynamická...) Dostalo to dokonce i svůj vlastní název - urbanistický darwinismus.
Rychlý sežere pomalého.
V tomto ohledu je tedy Praha mrtvým městem.
Než se ale ve svém londýnském vzpomínání dostanu k přestavbě Docklands a Elephant&Castle, mám tu několik fotek z City, jak takové sousedství skla a starých budov může jít krásně dohromady... Mě tedy neruší ani v nejmenším.

Když ty budovy stojí vedle sebe, není to zas až tak nic moc nového či převratného - narazil jsem ale jednu, která vznikla úplnou syntézou: ke staré části přistavěli neskutečně citlivým a výtvarně ohromujícím způsobem část hypermoderní - a všechno dohromady tvoří krásný harmonický soulad. Seznamte se s kráskou u Holborn viaduct:

Tohle je pro mě bez debaty architektonický majstrštyk.

P.S.: Kromě Philipa Reeva (kniha Smrtelné stroje) je ještě dobrým úvodem do podstaty a duše města taky Nikdykde Neila Gainmana...
Vřele doporučuju!
A propos... Na Westminster University existuje obor (jeden z mých vysněných), který se jmenuje Reading London...