Vezměte dítě do muzea II. - "Sakura ve vichřici"

Ihned v úvodu musím říct, že takové Muzeum, to je instituce veskrze liberální a přímá  -  rovnou pracovní příležitost tu ve chvílích nouze o lidské zdroje najde každý, chromajzly a mrzáky nevyjímaje... 
Ano - byl jsem zapojen do pracovní činnosti.
Jak už jsem se zmínil, u bratra v Muzeu instalují výstavu - respektive výstavy: ta velká je o Japonsku, malá doprovodná ji doplňuje skládačkami origami. A jak už to tak v Muzeu vždycky bývá, den před vernisáží i nejzapřísáhlejší optimisté pochopí, že pesimisté měli pravdu, a že se to prostě stihnout nedá...
Jelikož se to ale stihnout musí, je třeba povolat rezervy - milence, milenky, příbuzné... kohokoliv, kdo se dá zneužít a použít:-).
Nouze byla taková, že bratr povolal i mě. Nesmím sice nic nosit, zvedat a tak, ale i pro takového ubožáčka se práce našla!
Můj podíl na instalaci výstavy hodně připomíná mateřskou školku - sedím na parketách ve výstavním sále, vystřihuju, lepím, skládám, a rozplétám drátěné stojánky, co vypadají hůř než ježek v kleci nebo háčky na vánoční stromeček...
"Sakura ve vichřici" - papírový objekt inspirovaný názvem jedné z vystavovaných knih Joe Hlouchy - ovšem málem přivodila hrubou depresi i mně... ještě včera, když jsme šli domů, vypadala spíš jako láčkovec nebo tělesně postižená chobotnice... bratr zmínil i Den Trifidů... (V noci se mi o ní dokonce zdálo... Když jsem to řekl bratrovi, pasoval mě do cechu muzejnického.)
Ale dnes! Sakura je v plném květu :-). Vichřice nevichřice...
Z dálky by určitě nikdo nehádal, že je kmínek sestavený z poslepovaných lampiónků... Zelených. S růžovými Japonkami s paraplíčky.
No zkrátka úlet. Prostě - kreativní muzejníci na českém malém městě, co musí vystačit s heslem "urob si sám"... Vlastně, vždyť to byl záměr, že :-). Užité pop-artové umění!
Instalace v netradičních prostorách!
Když se výtvarníci s kurátory začali předhánět ve svých průpovídkách, pochopil jsem, že u umění je nejdůležitější mít pro své počiny vhodný název - papírový objekt užitého umění pop-artového stylu vkomponovaný do netradičních, provokujících prostor zní tak odborně a zasvěceně:-). Mnohem líp než: chtěli jsme instalovat strom přání, ale nebyly peníze, tak jsme si na koleně museli vyrobit vlastní z toho, co výtvarníci našli v dílně...
Přiznávám, že jsem sám netušil, že se tak vyvede - zvlášť když se na ní podílelo tak nešikovné kopýtko, jako jsem já, a celé naše včerejší počínání spíš připomínalo draní peří než nějaký umělecký počin...


Nuž - konec plků! Drahocenné minuty ubíhají, brzy mě určitě bratr přijde do kanclu zkontrolovat, jestli už mám jeřáby složené (papírové, ne z Merkuru :-)). Slečna výtvarnice právě vysypává ze štěrku horu Fudži a z kamínků sestavují zenovou zahrádku...
Chybí dvoje popisky a odlepil se jeden panel...
Vernisáž je v pět...


P.S.: Zkusím ono epochální muzejní umění vyblejskout telefonkem, abyste o nic nepřišli, a večer dodám fotky... Tedy pokud se večera dožiju :-)