Malý lord McBride

Tak už dorazil. Poslední týden byl skoro k nevydržení - ta cesta z Číny, celnice, přeprava po ČR...

Ale už jsme spolu. Včera přesně ve 13:00 zazvonil pán z DPD přepravy a zázrak byl tady: malý lord McBride, celým jménem Justinián Shelley McBride.

Tedy Justýnek:-).

Naše shledání probíhalo v magické Zemi za regálem, kde se jeho malému lordstvu očividně ohromně líbilo - po chvíli už mu ani nevadilo, že tady nemá žádné šatičky...

Nejdřív kapku dělal stydlivku:

ale pak se rozhodl vyhřívat v mém obdivu a svitu zářivek:

A pak si dokonce našel zdejšího kamaráda - učitele antických mravů:

Odkoukal od něho během chvilky i pózování:

Doma se pak samozřejmě musel vyfotit v kiltu, protože ač má po mamince tmavé vlásky, kapku šikmá kukadla a celkově vypadá jako asijská princeznička, po tatínkovi je to skotský horal z Highlandes - tedy, ehm, z průmyslového Glasgow :-)

Teprve takto oděn v mužné sukénce s opaskem si získal srdce a náklonnost mého bratra:-). Prý jestli mu pořídím i skotský baret s bambulí. No... možná jo. Ale dudy nikdy! Taky není z Edinburghu, že :-). Tam jsou to samé dudy, hrady a folklór; kdežto Glasgow, to jsou doky, ocelárny, roury... a řeka Clyde. Jednou tam s Justýnkem rozhodně zajedeme, aby si prohlédl rodinné dědictví.

Justýnek je totiž chlapeček londýnský, vyrostl v Soho u babičky, kde světácká stará dáma vlastnila Vintage kabaret v předválečném stylu...

Ale o tom až příště.

Instalace v krajině

Včera jsme prchli jsme do lesů, abychom unikli trapným folklórním jevům spojeným se dnem zvaným Velikonoční pondělí, kdy se ožerou i členové Abstinentního spolku a v álejích je pak nablito, jak je v místním kraji zvykem. To je pak lépe prchnout do hor, abyste nemuseli spoluobčanům vysvětlovat, že opravdu nevidíte naplnění svého mužství (případně chlapectví) "ve stupindích pochůzkách po rodném městyse se spleteným falickým symbolem z vrbového proutí", jak to vtipně vyjádřil JD.

Vymyslel proto "geologickou" výpravu za trilobity a krásami skalních útvarů - od určitých nadmořských výšek totiž počet opilců s tatary klesá geometrickou řadou (možná to bude i přímá úměrnost:-)) a na hřebenech, kde leží sníh, je pak klid a mír:-).

Taktéž na skalních útvarech byl klid a mír - a dokonce jsme objevili něco úžasného. Patrně jsem skrz naskrz industriálně-velkoměstský tvor, neb jsem začal radostí křepčit při spatření rezavých pozůstatků těžby v jednom uzavřeném lomu - kam se hrabali trilobiti! Navíc jsme žádného nenašli, ale tuto "volné instalace v krajině", jak říká pan Cílek (autor mj. knihy Krajiny vnitřní a vnější), to byla nádhera!

Tomu říkám umění v krajině :-). Národní galerie hadr. Až mě zamrzelo, že s sebou nemám kvalitní fotoaparát - ale kdo to mohl čekat, když jsme jeli do přírody, a tu já valně nefotím. Krajinky a šťastné rodinky nechávám jiným - já ulítávám na barácích, rourách a ocelových nosnících:-). Což mi připomíná, že jsem včera JD slíbil, že zveřejním své fotky londýnského industriálu - elektrárny, nádraží, ocelové konstrukce, hasičské zbrojnice... Myslím na to.

No a na závěr ještě trochu té přírody, aby se chudinka neurazila... Takže: "příroda... příroda... příroda... kdyby vás to nebavilo, pane Norris, tak já to přepnu..." :-)

Zvlčilé dítě velkoměsta:-)

Tak říkával bratr mně, když jsem ještě způsoboval rozruch v Soho - no, není to zrovna čtvrť, kde byste bydleli s dětma (ale já se s transvestity a transsexuálními profesionály kamarádil už tenkrát rád. A pán ve Food&Wine mi tam říkal "miláčku"...). Ale tohle nemá být o mně, ale o jiném zvlčilém dítěti velkoměsta...

Asi bych měl varovat všechny známé a přátele mého bratra - brzy budu na jeho citlivou intelektuálně-horolezeckou duši v přesile. Můj dlouho očekávaný vysněný resinový kamarád se stane skutečností - objednáno, zaplaceno; nejaký soudruhl v lidové Číně již možná uchopil do svých zodpovědných rukou štěteček, aby namaloval ten nejlíbeznější a nejroztomilejší ksichtíček na světě...

Meika, kterého jsem si vybral původně, se totiž rozhodl, že ještě zůstane v civilizované Koreji - říkal něco o tom, že úroveň města a země se pozná podle přítomnosti sítě Starbucks, potažmo její hustoty. Tak jsem ostrouhal. Marně jsem ho lákal, že ho do Prahy do Starbucksu vyvezu - a dokonce že jeden otevřou i v Ostravě! (Je to po provozovně v East Endu nejodvážnější počin této firmy - i když nevím, jestli ta v East Endu přežila do dnešních dnů...)

Ohrnul nosík a pravil, že uvidíme někdy později.

To chlapeček z Číny nosík neohrnoval - je rád, že si nebude muset vydělávat na živobytí vlastním tělíčkem na šanghajských ulicích, a už se těší, jak bude klapat řasama na mého bratra... To jako jen tak, ze sportu, aby nevyšel ze cviku:-).

Bratra tedy čekají ještě zajímavější časy než doposud - můj nový kamarád totiž bude kombinací tohoto ksichtíku a těchto vlásků:

Co to udělá s bratrem, když nás teď bude mít na krku dva takový dárečky, těžko říct :-).

Soudím, že ho to povede k častějším výpravám do hor, které v poslední době tak zanedbával; případně do nějaké poklidné zaprášené studovny, kde sepíše nějakou velevýznačnou historickou studii o viktoriánské pneumatické železnici (nebo jiném podobném šlágru), kterou hluboce ocení všichni tři historikové zabývající se podobným tématem. Čtyři, abych nezapomněl na docenta Burkeho z Glasgow! :-)

Ale já už se hrozně těším!

Nastal čas oprášit Davida Bowieho - zvlášť jeho legendární koncert z Hammersmith Apollo 1973 (poslední, kde byl za Ziggyho Stardusta) - a připravit bratra na androgynní invazi!

Aneb jak říkával sv. Brian (Molko): "Vždyť je jedno, co to je - hlavně že je to hezké!"

Záhada otevřené pračky vyřešena!

Tisíceré díky Leesil!
Vzhledem k tomu, že mi zaslala odkaz zde na tento úchvatný a nesmírně inteligentní:-) rozhovor s DBSK: http://www.youtube.com/watch?v=9ht_A0GU6fw&list=FLXmSyjDX9EOXPXZtivUECGg&index=2&feature=plpp_video
se podařilo vyřešit onu tajemnou záhadu - proč Hero tak zadumaně koukal do otevřené pračky...
Kdo vydrží a rozhovor přežije, tak nejenže pochopí, že tam hledal spodní prádlo (své vlastní), ale dozví se také proč mu to činilo takové starosti :-).
Inu - mají-li se dva, tři a více lidé rádi, je to sice hezké, ale je třeba si spodní prádlo podepisovat :-D
Hoši z DBSK už vědí...

Kim Jae Joong se dívá do pračky

Neustále mě asi bude ohromovat ta naprosto normální a dle všeho zcela běžná komerční prodejnost korejských hvězd a hvězdiček - anebo bych spíš měl napsat prozíravost marketingových odborníků a tvůrců propagačních kampaní korejských výrobků?!

Že člověk vidí Hera s mobilem, foťákem, motorkou, kávovarem, případně jako "ambasadora" místního ČEZu či ve vaně nebo v posilovně, to už jsem si jakžtakž zvykl, ale pračka mě teda dostala:-)

V současné době zkrátka platí, že chcete-li v Koreji něco propagovat, potřebujete Kima. V té Jižní pravda jiného, než v Severní:-).

V KLDR Kim Čong-il svého času pohlédl svým laskavým okem diktátora na nejeden z výdobytků socialismu - a to s takovým nasazením, že mu byla fanoušky v zahraničí založena webová stránka "Kim Čong-il se dívá na ...": lahev, zelí, monitor, gumáky... No samé báječné věci! http://kimjongillookingatthings.tumblr.com/

Nyní v této tradici pokračuje jeho syn zde: http://kimjongunlookingatthings.tumblr.com/

V Jižní Koreji na rodinnou tradici klanu Kimů zdá se navázal i nejhezčí nositel tohoto jména - nemohl jsem si při tomhle obrázku nevybavit  spojitost s výše uvedenými jmenovci... Titulek mi naskočil úplně sám:-).

Tak - a tady je ten slibovaný obrázek Hera s pračkou... stále jen nemohu přijít na to, jestli je to reklama na automatku fy Samsung či na spodní prádlo od Calvina Kleina... 

Ale k čertu - co na tom u takovýho obrázku vlastně záleží... :-). Hlavní je nejhezčí z Kimů!

Záchodky

Tak snad už konečně dorazilo jaro... V posledních dnech přímo zuří a mně a můj zánět průdušek to vede k jakési sladkobolné nostalgii. Medové slunce venku za okny mi připomíná Londýn a mně se stýská nejen po takových běžných věcech, jako je šedá a mohutná Temže s kovovým leskem, auta na Hammersmith Bridge, lidi na chodnících s kelímky kafe v ruce, vůně z pekáren a bister, vytahované rolety obchodů - melodie vstávajícího velkoměsta, vůně čerstvých novin a kávy, prvních ranních cigaret... Stýská se mi dokonce i po londýnských záchodcích:-).

A tak jsem prošel svou sbírku. Ano - mám tam i fotografie záchodků. On totiž není záchodek jako záchodek:-).

Zde třeba - architektonicky oceněný veřejný záchodek u The Monument:

Nebo zde - "prostý" veřejný záchodek v metru (stanice Canary Wharf, Jubilee Line), podotýkám zcela zdarma!:

A pak záchodek prominentní z nóóbl restaurace na nábřeží, jehož užití mně značně finančně zasáhlo - bylo totiž zcela jasné, že do takového podniku člověk nemůže jen tak vejít a rovnou se zeptat, kde mají záchod... Ale široko daleko nic, kde by se dalo vyčurat (kdyby náhodou někoho napadla taková běžná česká věc - tak ne, v Londýně se nedá čurat venku. Nikde. Ať jste jakéhokoliv pohlaví. Všude jsou kamery. Za chvíli je vaše přirození v celé své kráse až na starostenském stole a Boris Johnson vás vykáže ze svého úžasného města). Tak jsem investoval neuvěřitelnou sumu do nápoje - a za odměnu uviděl tohle:

A strávil mučivou čtvrthodinku dumáním, jak pustit vodu, mýdlo atp. :-)

A pak je ještě jedna sorta úchvatných veřejných záchodků - takový ten kovový zevnitř samoomývací lesklý tubus, co vhodíte čtvrťák (v centru padesátník) a můžete si užít krásné časy - celých 20 minut, jak píšou na varování uvnitř. Dlouho jsem dumal nad tím, proč tam je ten nápis - "bacha, za 20 min se to zase samo otevře" - než jsem byl přáteli upozorněn, že jsem byl jediný, kdo na záchodek nevešel v páru:-).

Když se jednomu stýská po i záchodcích, to už je asi hodně vážné, co?

Jarní sněžení

Tak jsme si dnes užili úchvatné jarní chumelenice. Já tedy jen přes okno, podle vzoru Járy Cimrmana jako velmi zanícený divák (zánět průdušek, nosohltanu a hlasivek) - ale připomnělo mi to, na co jsem kvůlivá té vleklé chorobě zapomněl, tedy vlastně skoro na celý svět... No ale jedna z těch věcí na celém světě je z počinů fotografických - momentka z dob, kdy naposledy před chvilkovým jarem ležel sníh...
Tehdy nám připadala jako "Čekání na jaro" :-)

Někdy je vážně škoda, že si člověk vyrazí ven bez pořádného foťáku:-(.