Instalace v krajině

Včera jsme prchli jsme do lesů, abychom unikli trapným folklórním jevům spojeným se dnem zvaným Velikonoční pondělí, kdy se ožerou i členové Abstinentního spolku a v álejích je pak nablito, jak je v místním kraji zvykem. To je pak lépe prchnout do hor, abyste nemuseli spoluobčanům vysvětlovat, že opravdu nevidíte naplnění svého mužství (případně chlapectví) "ve stupindích pochůzkách po rodném městyse se spleteným falickým symbolem z vrbového proutí", jak to vtipně vyjádřil JD.

Vymyslel proto "geologickou" výpravu za trilobity a krásami skalních útvarů - od určitých nadmořských výšek totiž počet opilců s tatary klesá geometrickou řadou (možná to bude i přímá úměrnost:-)) a na hřebenech, kde leží sníh, je pak klid a mír:-).

Taktéž na skalních útvarech byl klid a mír - a dokonce jsme objevili něco úžasného. Patrně jsem skrz naskrz industriálně-velkoměstský tvor, neb jsem začal radostí křepčit při spatření rezavých pozůstatků těžby v jednom uzavřeném lomu - kam se hrabali trilobiti! Navíc jsme žádného nenašli, ale tuto "volné instalace v krajině", jak říká pan Cílek (autor mj. knihy Krajiny vnitřní a vnější), to byla nádhera!

Tomu říkám umění v krajině :-). Národní galerie hadr. Až mě zamrzelo, že s sebou nemám kvalitní fotoaparát - ale kdo to mohl čekat, když jsme jeli do přírody, a tu já valně nefotím. Krajinky a šťastné rodinky nechávám jiným - já ulítávám na barácích, rourách a ocelových nosnících:-). Což mi připomíná, že jsem včera JD slíbil, že zveřejním své fotky londýnského industriálu - elektrárny, nádraží, ocelové konstrukce, hasičské zbrojnice... Myslím na to.

No a na závěr ještě trochu té přírody, aby se chudinka neurazila... Takže: "příroda... příroda... příroda... kdyby vás to nebavilo, pane Norris, tak já to přepnu..." :-)