Korejské jídlo II. aneb Naživo!

Do Koreje jednou opravdu pojedu - už jsem pevně rozhodnutý.

Zatím se na tuto výpravu připravuju prostřednictvím různých odborných brožur, mang, filmů od Kim Ki-duka, studiem hangulu a četbou korejské ELLE...

To abych věděl, jaké kabelky se nosí :-).

To je totiž ohromně důležité - kdo v Koreji není upraven, není připraven; a naopak :-).  Prozatím vím, že frčí značky jako Burberry, Dior, Zara, Louis Vuitton a něco, co mi překladač přeložil jako "Zlatá husa v oslavě"... Nemáte-li Zlatou husu, klasikou jako je Prada, Gucci či Cartier taky nic nepokazíte. Povídali.

Abych se bez "Zlaté husy v oslavě" necítil příliš méněcenně, případně abych prubl, projde-li mi ohoz značky Takko, podnikli jsme testovací výpravu do tuzemské výspy korejské země a firmy Hyundai - do Ostravy.

Zde se totiž nalézá korejská restaurace Slunce pana Čanga (naproti McDonalda v centru na pěší zóně). Jelikož já již o "krásách" korejského jídla něco věděl, byl jsem tomu moc rád - kdyby bylo nejhůř, pomoc je nablízku a hlady nezahynu.

S modlitbami, aby měli alespoň něco nepálivého, jsme statečně vkročili dovnitř...

A rázem jsme byli jako v Koreji - jelikož jsme tu byli jediné dva evropské ksichty :-).

Z článku ve firemním časopise automobilky Hyundai (mimochodem je dvojjazyčný - česky a anglicky) jsme věděli, že Slunce je rodinná restaurace - o kuchyň se stará pan Čang s manželkou, jejich dvě dcery pak obsluhují hosty. A mluví hezky česky, musím hned říct - takže když člověk něco neví, může se zeptat.

A zde už v několika bodech poznatky z korejské restaurace pana Čanga:

1. Čangovi jsou moc milí lidé.

2. Pro Evropany uvaří týdenní polední menu i v sobotu večer. Jde totiž o to, že jak jsou Korejci tak družní a pospolití, případně rodinní, přistupují tak i k jídlu - tudíž po nahlédnutí do jídelního lístku jsme zjistili, že je koncipovaný zcela jinak, než tomu bývá u nás. Jídla byla rozdělena do dvou oddílů - "Polední menu" a "Večeře a rodinná jídla". Jelikož byla sobota večer, vydedukovali jsme, že to bude asi druhý oddíl... Vzápětí jsme ale zjistili, že v sekci "Večeře a rodinná jídla" se nenalézá nic, co by nebylo pro tři a více osob... Zkrátka přijdete, taťka nebo šéf objedná a všichni se nadlábnou. Porce pro jednoho se nalézaly toliko v sekci "polední menu", co se vaří přes týden. Když ale slečna Čangová viděla, jak jsme početně nedostateční, hned říkala, že můžeme vybírat i z poledních menu. Vcelku nám odlehlo, protože večeře pro šest osob by byla náročná i finančně :-).

3. Jídelní lístek je i v češtině - a navíc je tam každé jídlo vyfocené, aby jeden věděl, do čeho jde. Mně zcela uchvátily nudle, které vypadaly jako gumoví hadi z poutě (nažloutlí a průhlední), s názvem Jabchae - nepsali tam, že by byly pálivé či pikantní, tak jsem do nich směle šel - u některých jídel totiž bylo výslovně uvedeno "v pálivé omáčce"...

4. Ovšem i jídlo označené jako nepálivé donutí silné muže brečet, vytáhnout kapesník a vypít na ex tři koly... Pokud JD přežil, snad v komentáři připojí své dojmy - možná si i vzpomene, jak se ono "nepálivé" jídlo jmenovalo, jako přátelské varování ostatním...

5. "Nepálivé" jídlo se navíc projevuje zákeřně - nejdřív vážně nepálí. Ani choulostivé čumáčky, jako je ten můj - když jsem od JD ochutnal, nejdřív jsem nabyl klamné představy, že bych si to mohl dát příště... No, nedám. Ani JD si nedá :-). Má to totiž takový chuťový ocásek... :-). Shodli jsme se, že zkoušet jídlo samotnými Korejci označené jako "pálivé" je pak asi hotová sebevražda.

6. To, co činí i "nepálivé" jídlo pálivým, se drží u dna - takže odteď nedojídám, protože při posledních soustech jsem i já mocně zapíjel své "dětské" nepálivé nudle kolou a přemýšlel jsem, jestli se všechny korejské děti rodí ohnivzdorné, nebo jim odmala do sunaru přidávají ekrazit, aby si zvykly... Jelikož ale o stůl vedle tiše a spořádaně večeřely dvě cca pětileté děti, rozhodl jsem se být statečný a dojíst do dna. Uff...

7. Jídelní náčiní je k mání i evropské, takže nevládnete-li holemi, můžete použít vidličku. Hole jsou univerzálně asijské jednorázovky waribaši (ty co se musí odtrhnout od sebe), takže se s nimi najíst dá. Mně dokonce slečna Čangová pochválila, jak mi to s nimi hezky šlo :-).

8. Čangovi poskytují i rady lingvistické - takže teď už víme, že nápis pod názvem restaurace se čte Tchejang a je to samozřejmě Slunce v korejštině.

9. Placení - ani náhodou se nesnažte platit každý zvlášť, to je něco, co nepochopí ani milá a usměvavá slečna Čangová. Takový individualismus je asi v Koreji trestný.

10. Krásy korejského záchoda - záchod ve Slunci je evropský, tudíž nemluví a nemá záhadná tlačítka. Je velmi vkusný, s modrými kachlíky a korejským nápisem na vnitřních dveřích, o kterém jsem jenom doufal, že neznamená "Mimo provoz" nebo "Záchod nesplachuje" :-). Ale fungoval, tak to možná byla jen kaligrafická báseň na přivítanou... Těžko říct.

A na závěr zhodnocení jabchae jako takového - odhlédnuto od pálivého "ocásku": Byla to chuť těžko srovnatelná s něčím evropským - snad jen s gumovými hady či želatinovými medvídky. Ty to vážně lehce vzdáleně připomínalo - nejen vzhledem a konzistencí, ale taky chutí. Chytrá brožura s názvem "Krása korejského jídla" uvádí podobný pokrm  pod fonetickým přepisem "Džabče" a překladem "Nudle ze sladkých brambor se zeleninou". Obrázek vypadá stejně jako to, co si pamatuju (nebo co je vidět na neumělé mobilové fotce) - jenže si taky dost dobře pamatuju, jak to slečna Čangová přečetla jako "Jabče".

Tak nevím. Ale asi bych věřil spíš slečně Čangové než přepisu v kuchařce, kterou nepřekládal žádný koreanista, neb je překladem druhotným a to z angličtiny :-).

Sladkému bramboru bych ovšem byl ochoten věřit, neb jsem ho nikdy nejedl, tudíž nevím, jak chutná. Možná jako gumový medvídek - konec konců, oboje je to vlastně jenom škrob, ne?

Záhadou ovšem zůstává, že ač "Krása korejského jídla" uvádí název "Nudle ze sladkých brambor se zeleninou", v surovinách pak je uvedeno 60 g rajčatových škrobových nudlí...

Ještě že od začátku prohlašuju, že ta kniha je významu estetického, nikoliv praktického! Aspoň že ten škrob zůstal stejný...

O vaření toho sice moc nevím, ale zdá se mi, že rajče žádný škrob nemá... No, ještě je tu možnost, že škrob skutečně pochází ze sladkých brambor a rajče je tam na barvu - jako u těch trikolorových vrtulek z Kauflandu...

Každopádně to bylo moc dobré!

P.S.: Dodatečně mě napadlo ještě jedno možné vysvětlení - možná potřebuju vyčistit uši :-)

Jelikož mně se fotka korejských gumových hadů moc nevyvedla, přikládám jednu z netu, abyste si je mohli "vychutnat" ve vší jejich gumovitosti a průhlednosti :-)