Patent Mosser - předchůdce Boba Gorea aneb Zimní sporty za první republiky

"Mnozí lyžaři si stěžují na jakost sněhu, čímž pouze dokazují, že jejich lyžařské umění jest omezeno. Dobrý lyžař se sněhu přizpůsobí a nesedí v chatě u džbánku, nadávaje na sníh není-li podle jeho vkusu."

Tuto úchvatnou radu, stejně jako jiné obdobné, lze vyčísti z poučné brožury "Lyžař: Příručka pro lyžaře-začátečníky" z roku 1925, kterou bratr vyštrachal v muzejní knihovně. Krásné to čtení!

Krátím si tím chvíle svého těšení (pospolu s Čarovnou zimou Tove Janssonové), než zase sám nazuju prkna - a dost dobře nechápu, jak jsem bez tak úžasných rad mohl dosud přežít. Tak jen namátkou tohle:

"Nebudu popisovati lyže příliš podrobně, neboť je každý snad aspoň jednou viděl. Vyrábějí se u nás zpravidla z horského jasanu, javoru, klenu, habru a buku, poslední dobou také z akátu, který zdá se míti mnoho dobrých vlastností a má nám nahraditi drahé hickory.

Důležitou součástí lyží jest vázání. Vázání je mnoho druhů a nemíním je všechny uváděti. Od nejjednodušších vázání, skládajících se z jednoho řemenu a otvoru v lyži či svorky, jakých užívají severští národové, až po složitá vázání alpská, skládající se z celé spousty různých per, pružin, ložisek, čelistí a šroubů, jest tolik variací, že by se o tom dala napsati celá kniha, kdyby rozdíl mezi vázáním měl takový význam, jaký se mu často připisuje.

Čím jsou cyklistovi pedály, tím jsou lyžařům hole. Doporučuji však hole dvě asi 150 cm vysoké, nikoliv onen 3 m oštěp, s kterým se ještě někde podle staré alpské školy lyžuje.

... a muminky :-)

K namáhavým výstupům mohu doporučiti tulení pásy, jež při horských túrách jsou nepostradatelné. Jsou to dva pásy tulení kůže se srstí po směru jízdy, které brání zpětnému sklouzání, aniž by při sjezdu rychlost jízdy příliš zmirňovaly. Tulení pásy bývají buď k připnutí na lyže, neb se zasazují trvale do lyží, což se hodí pro starší pány a dámy.

Nelyžujte ve sweatru! Jest příliš teplý a lepí se na něj sníh.

Sweater moste s sebou vždy v tlumoku: ve chvílích oddechu neb v nevytopených místnostech dělá rozehřátému lyžaři dobré služby.

V bezvětří a za mírného mrazu hodí se dobře lehké hedvábné pletené čepičky (tzv. Zipfelmütze).

Patentní tlumoky Bergans-Meis a Patent Mosser jsou velmi dobré a praktické, třebaže cenami poněkud nepřístupny, ale i u tlumoku platí pravidlo: Laciné - dvakrát placené!

Reservní prádlo a toiletní potřeby jest nutno vzíti s sebou, abychom vypůjčováním neobtěžovali spolucestující.

Elektrickou svítilnu, zásob. řemení, mazadlo na lyže, brejle na sníh (proti slunečnímu úpalu), mapu, kompas (praktická jest Bésardova busola k určování neznámých kot), píšťalu a hodinky, dobře chráněné před sněhem má míti každý pořádný lyžař.

Kdo nemá Thermos-láhev, nechť s sebou na delší tůry nosí lehký a dobrý lihový vařič.

Nedoporučuji mazati lyže před odjezdem z města, pokud nevíme, jaký bude sníh.

A perla na závěr:

Nehody a úrazy lyžařů jsou poměrně dosti vzácné a ve většině případů zaviněny nedostatečnými vědomostmi neb špatnou výzbrojí, nebo, jak tomu ponejvíce bývá, různými alotriemi.

Amen! :-)

Kauza Kotleta

S křížkem po funuse, ale přece - objevil jsem knihu "Bratrstvo krve: Hustej nářez" od Františka Kotlety. Jo, vyšla už před nějakým čáskem, ale tak nějak se mi dosud vyhýbala či co... 

Čímžto pádem jsem objevil i Františka Kotletu, autora. A hned jsem dal za pravdu všem, kteří používají označení 3K nebo KKK - hvězdná trojice Kulhánek-Kopřiva- Kotleta. Poté, co jsem se pokochal velmi kulhánkovitými 290 stranami textu a hodně se nasmál, jal jsem se vyptávati strýčka Googla, cože je Franta  vlastně zač a co případně dalšího napsal... A objevil jsem něco ještě lepšího, než je kniha samotná - objevil jsem legendu zvanou František Kotleta.

Neb vězte, drazí přátelé, že bruntálský řezník František Kotleta je úchvatnou mystifikací české krvákové literatury, skvěle propracovaný jako nebožka Žofie Jandová, blahé paměti, kterou si pro národní obrození vymyslel Čelakovský a spol.

Kdo je však František Kotleta, to se stále neví - i když zasvěcení redaktoři z Pevnosti ví, ale ti mlží... Existují názory, že je to sám Jirka Kulhánek nebo Martin Moudrý (neboť proti nim si Kotleta dovolí nejvíce vtipných invektiv). Ano - František Kotleta totiž poskytuje naprosto úchvatné rozhovory - viz třeba zde: http://www.fantasyplanet.cz/clanek/3433-rozhovor-s-frantiskem-kotletou

nebo zde:  http://www.fantasyplanet.cz/clanek/rozhovor-s-frantiskem-kotletou

V nich se pak můžeme dočíst, kdo navštívil v Bruntále Kotletovo řeznictví a co si koupil - Jirka Kulhánek kilo prorostlého vepřového, což je frajeřina, " ne jako ten magor Moudrý, co přijel do Bruntálu na kole a koupil si dietní salám". Z toho řezník vydedukoval sexuální orientaci páně Moudrého a bál se před ním sehnout pro sekáček :-). Jo, abych nezapomněl - Štěpán Kopřiva, "ten magor, co napsal Asfalt", chtěl krůtí šunku :-).

První ukázky z Hustého nářezu se objevily na apríla, a pak se rok čekalo - jako pocta Jiřímu Kulhánkovi:-) - než kniha vyšla, takže už tehdy se mnozí domnívali, že šlo o pouhý žertík redaktorů Pevnosti a kniha nikdy nevyjde.

Leč vyšla :-). Svěží a plná hlášek jako Kulhánek za mlada a kolotoč tipů a pátrání po identitě autora se roztočil naplno.

Kdo je tedy František Kotleta?

Tipů je několik, spíš víc než míň - od Kulhánka, Moudrého, Hokra, Němce až po J.W. Procházku, případně všechny dohromady. Sám Kotleta totiž v jednom z oněch legendárních rozhovorů jednou užil množného čísla - a na vysvětlenou dodal: "Nás je mnoho" (smích).

Také tipuju kolektiv - možná ani ne spisovatelský, jako celkově autorský: jeden píše, druhý vymýšlí PR, další poskytuje rozhovory... Všechny stopy směřují do redakce Pevnosti, což je nejen další cíl invektiv záhadného autora, ale její vybraní členové navíc F. Kotletu zastupují na křestech či conech, když mu do toho na poslední chvíli něco vleze a on se tak nemůže zúčastnit osobně:-).

V samotné knize je pak pod svým vlastním jménem nezapomenutelně zvěčněn Tomáš Uhřík, jeden z pevnostních guru a tehdejší šéfredaktor...

Nuž tedy - pátrejme, dedukujme!

Já ještě po objevení tohoto úchvatného životopisu jednoho z dvorních redaktorů Pevnosti a také autora - http://www.sarden.cz/lide-leos-kysa - všemi deseti hlasuju pro zařazení do kolektivu nebo na užší výběr pro Leoše Kyšu. Tohle hodně zavání kotletou:-) - a kromě bruntálského inkubátoru mají společné ještě něco: Kyša taky začíná na K!

Zábavný životopis Františka Kotlety pak viz zde: http://www.freetimepublishing.cz/autor/kotleta-frantisek

Taky jste tak napnutí? :-)

Vánoce na místech, která mám rád...

Původně jsem chtěl jen něco stručně napsat o úžasně originální vánoční výzdobě, která mě před pár lety uchvátila v Londýně - tedy konkrétně v bohémském Soho na Carnaby Street... Až dosud to pro mě totiž byl ten nejúžasnější vánoční úlet, co jsem viděl - však budete moct posoudit sami (viz obrázky níže)...

Jenže mám pocit, že v Koreji to letos možná i trumfnuli...
Každopádně - Vánoce 2x tak, jak je u nás neznáme. V korejském případě třeba říct: díky bohu...

Takže: 1) Londýn před pár lety:

Centrum módy, stylu, designu a gay komunity se prostě nezapře :-)

2) Jižní Korea právě teď:

I 30m vysokým vánočním stromem lze totiž dát severnímu sousedovi najevo, že jeho výhrůžky, kterak utopí naše hlavní město v krvavém a ohnivém moři, pokud se ho odvážíme rozsvítit, nám neleží ani v patě... Jen pak musíme uvést celou armádu do stavu pohotovosti a své protest-stromy po zuby ozbrojení hlídat... Ano, stromy - Kim Čong-il řval kvůli jednomu, tak Lee Myung Bak nechal rozsvítit u demilitarizované zóny rovnou tři... Jsou ocelové, to kdyby je chtěl nepřítel v amoku ostřelovat...

Ale i při hlídání vánočního stromu lze užít kupu srandy :-)

Těžko říct, zda je to přímý důsledek, ale v KLDR teď mají státní smutek, protože Kim Čong-il dostal infarkt...

Takže možná bude platit klasické Lennonovo "War is over - Happy New Year!"

Avantgardní čučche móda

Ano, ano - obrázek by měl být úplný a Koreje jsou přece dvě, jak mi vždy připomene JD, neúnavný badatel v severských reáliích:-). A tak tedy na doplnění - díky jeho přičinění - žhavé módní trendy ze země Milovaného Vůdce:

Modes robes v KLDR

Jednotný styl - základ začlenění do společnosti :-)

Všichni jsou ve slušivé, šedo - fialové kombinaci. Stejný střih, stejné barvy... Tyto bundy jsou velmi oblíbené mezi členy Rady obrany státu, což je něco jako generální štáb armády. Černé bundy nosí civilní politici. Také letní oděv je odlišen. Revoluční móda (podle Mao Ce Tunga) je „trendy“ v nejužším vedení strany:

O vlivu Kim Čong-ila na světovou módu píše i list Rodong Sinmun:

http://zpravy.idnes.cz/kim-cong-il-je-sik-udava-trend-noviny-v-kldr-velebi-vudcovy-mundury-1dq-/zahranicni.aspx?c=A100408_113634_zahranicni_btw


Dámy samozřejmě nosí slušivý kostýmek, nejlépe také fialový, aby se hodil k Milovanému Vůdci (myslím k bundě, ne barvě obličeje):

nebo uniformu:

zde právě Milovaný Vůdce vybírá nové členky své osobní stráže.

A pak mají všichni ještě ten odznáček. Členové strany s Kim Ir-senem, nebo Kim Čong-ilem na vlajce Korejské strany práce a nečlenové mají jen vlajku KLDR.

Člen strany - varianta 1.

Člen strany - varianta 2.

Nečlen strany

Magor :-)

A tady fakt váhám:

vypadá to trochu jako kroužková, resp. lamelová zbroj, nebo to jsou klamné terče pro případné atentátníky, nebo skryté kamery, nebo výstupy k pojistkám kardiostimulátorů a jiných stimulátorů. Chvíli jsem přemýšlel i o severokorejské verzi Robocopa, ale nikde jsem nenašel ze stehna se vysouvající pistoli. Možná to jsou právě 

dovedně maskované hlavně zbraní, kdy v případě ohrožení robocopové obstoupí Milovaného Vůdce, pak se jen odklopí víčka a spustí se palba. Jen nevím, kde by se k takovému množství hlavní ukrývala munice. Možná je v zadní části umístěn nějaký otvor, k němuž se připojuje mobilní muniční sklad. Ale to jsou samozřejmě všechno jen dohady.

A na závěr - avantgardní čučche tenisky - pro milovníky azbuky i s článkem:-)

http://juche-songun.livejournal.com/317542.html

by JD

Korejská módní inspirace

Tak jsem se opět při prohlížení korejské verze ELLE velmi pobavil - fotostory "Vyrážíme do přírody" s protagonisty JYJ (ex DBSK), kterou jsem prostudoval především kvůlivá "nejkrásnějšímu z Kimů", jak občas přezdívám Herovi, to byl vskutku pohled do jiného světa :-).
Já s bratrem zpočátku vyrážel ve věcech made by naše babička (doma šitá větrovka s klokaní kapsou, pletené štulpny a jiné stylovky), bratr posléze přesídlil na Goretex a Moiru, já spíš na Marks&Spencer - Bob Gore totiž nejen že vyrábí hnusné barvy, jak pravila slečna Michelle v Dokonalém světě, ale navíc nevyrábí na tak malý lidi, jako jsem já :-(. A pokud vyrábí, tak k nám se nedováží.
Kdežto Marks&Spencer má klučičí řadu s modrým maskáčem z Battlestar Galacticy :-).
Ovšem teď jsem se dočetl, že v Koreji k posezení u kotlíku jedině Gucci!
To jsou mi věci... :-)

Inu: korejská ELLE - zdroj zábavy a poučení :-).
Takže příště, až vyrazím do Pekla - či jiného vojenského prostoru - vím, co na sebe... Jen doufám, že svetr od Gucciho hřeje aspoň přinejmenším tolik, jako ten od babičky, který se osvědčil, i když jsme v Nízkých Tatrách zapadali sněhem.
Z aktuální korejské zimní nabídky viz ještě zde (samozřejmě opět naaranžováno na současné korejské hlavní hvězdě):

Peklo a knižní reálie

Ve čtvrtek jsme jeli na tématický výlet - hledat vstup do Pekla...

To je tak, když člověk přečte neuvěřitelné množství mystických akčních krváků a zároveň si urve vazy v koleni... a pak mu na ortopedii konečně dovolí, že už zase může do hor...:-)

Jet s bratrem a jeho šílenými kamarády horolezci-sebevrahy (řídícími se zásadou "tam nejedeme, tam není odkud spadnout") jsem samozřejmě neriskoval - vždyť mi pan doktor důsledně kladl na srdce: "postupně a pozvolna"... 

A tak jsme s JD vymysleli literárně-trekovou výpravu do míst, která byla bezpochyby inspirací v tvorbě Mistru Moudrému a Kopřivovi (Kulhánkovi patrně ne, ten svůj vstup umístil do Itálie... víc Dante, míň tanky :-)). My měli Peklo i tanky - neboť stejnojmenná lokalita v Oderských vrších se nalézá na území vojenského prostoru, stejně jako pramen Odry či skalní útvar, kterému se říká Díra do Pekla.

Samozřejmě, že se tam nesmí, jelikož je tam vojensky značně rušno - ale na určitá místa jsou učiněny výjimky: ovšem jen o víkendech a státem uznaných svátcích, kdy místní snajpři i tankové brigády odpočívají a nepořádají ani žádné pyrotechnické show s dýmovnicemi a ostrou municí. Nesmí se ale scházet z vyznačených cestiček - nášlapné miny jsou svinstvo a ne všechny se po manévrech najdou, že... Taky kopat do šišek se nedoporučuje:-). A močit opodál...

No zkrátka scénky jako z Asfaltu nebo druhého dílu Deváté sféry...

Vyrazili jsme na misi vybaveni mapou, dalekohledem, čelovkou, knihou pana Moudrého (Devátá sféra 2. díl), vietnamskými rolkami a lahví svěcené vody s bublinkami...

Cíl mise: prověřit sešroubované koleno. Jo - a najít vstup do Pekla, abych nezapomněl :-). Konfrontovat ho s literárními reáliemi.

Výsledek mise: koleno drží! Zdolalo trasu 9km včetně převýšení cca 400 m na vcelku krátkém úseku... Horší je to ovšem se zbytkem těla :-(. Na zdravé noze mě bolí sval, o kterém už jsem poslední rok a půl ani nevěděl, že ho mám, a mou intenzivní myšlenkou při cestě do kopce bylo, že mi mohli na ortopedii vyměnit i plíce...

Vstup do Pekla nalezen. Okolo se dokonce nachází ohrazení pro důvěřivé občany a cedulka s varováním o životu nebezpečno (asi od Vatikánských civilních služeb).

Závěry z mise: v Pekle je hezky - kupodivu žádný doutnající koťátka padající v začouzeném dešti; dokonce tam ani nemají smog. Jenom je tam zima...

Místo zvané "Díra do Pekla"

Pohled na smog z výšin :-)

Hm... A je to vůbec Kulhánek?! aneb Ať žije Grafomág!

Jo, přesně tohle jsem si říkal tak cca od str. 150, kdy cynické hlášky a typická "kulhánkovština" ustaly, jako když utne. Jeden by byl v pokušení si myslet, že Mistr natáhl bačkory a v redakci to za něj prostě nějak dopsali, aby nepřišli o prachy :-).

Myslím, že to je nejslabší kus, co z Mistra odpadl. Dojmy rozpačité. Ovařil tam něco postav z Nočního klubu, ale Nočnímu klubu se to neblíží ani vzdáleně. Zato vám to bude vzdáleně připomínat spoustu jiného - a to především Kopřivův Asfalt a Moudrého Devátou sféru. Ovšem bez Kopřivovy cyničnosti a Moudrého vtipu.

Mimochodem, je to dost ironie - oběma předešlým občas někdo vytýkal, že se snaží napodobovat Mistra, a teď je Mistr kapku vykradl... Kromě toho, že vykrádá i sám sebe, což je ta lepší varianta. Asi stále nechápe, že nás nemnoho skalních si ještě pamatujeme jeho raná díla, která nevím proč, odmítá vydat znovu. Prý že nejsou až tak dobrá - tak to nevím, asi se u havárky praštil i do hlavy. Cesta krve i Divocí a zlí jsou rozhodně lepší než Vyhlídka na věčnost!

A když už jsem zmínil Jaffa - tedy pana Moudrého :-). Ten se pro změnu vytáhl. Grafomág je jedním slovem skvělý! 

Musím říct, že pro mě letošní duel Kulhánek x Moudrý rozhodně vyhrává pan Moudrý. Učedník, který překonal svého Mistra.

GRAFOMÁG.

Mistr Moudrý. Bůh-Stvořitel literárních světů. Pravda, povětšinou apokalyptických.

Muž ze stejného ostravského konce světa jako já - což patrně beze zbytku vysvětluje ty apokalyptické vize.

Muž, jehož světonázor (viz př. Konec křížů) je hodně blízký mému.

Muž, který dokáže způsobit, že jeho knihy povětšinou ořvu - a předtím si málem smíchy natrhnu bránici.

Muž, který stvořil jednu z mých neoblíbenějších literárních postav - Meiku. Postavu, podle níž jsem pojmenoval svého resinového kamaráda; postavu, jejíž osud mi byl tak blízký a zasáhl mě takovým způsobem, že jsem nejdřív nevěděl, jestli ho nemám spíš nenávidět než mít rád...:-) To druhé, jasně.

Muž, který si dokáže utahovat sám ze sebe, svého spisovatelství i svých předchozích knih. A to je případ Grafomága - na rozdíl od Kulhánka v něm používá světy svých předchozích knih KREATIVNĚ. A tak, že to má smysl - ba přímo stěžejní myšlenku: představte si, že se jako spisovatel probudíte a zjistíte, že to, co jste napsali, se skutečně děje - a navíc vám na dveře buší vaše literární postavy! Reálně - dětskýma klukovskýma pěstičkama:-).

A to si sám v prvním díle Grafomága rýpnul do vlastních řad, že mu to zas stejně všichni zplujou a vyjádří se, že velkému Mistrovi, který se nota bene zotavuje po těžké havárii, zas nesahá ani po kotníky... No, tak to já můžu říct, že Mistra trumfnul. A Mistr by měl změnit prášky. Je po nich jakýsi sladkobolný... On! Můj dřívější vzor černého humoru!

Dlouho jsem přemýšlel, nakolik být odbojný a drzý a šít do zraněného velikána... podle všeho je totiž šířená šeptanda, že měl Mistr havárku a musel se znovu učit chodit, podle všeho pravda. Jenže já se taky musel učit chodit - a stejně jsem osazenstvo ortopedie a ARO pobavoval četbou knih jako Dost času na smrt atp.:-)

Takže Mistrovi vřele doporučuju Mabron retard a hlavně svého ortopeda - ten mě včera na výstupní kontrole poctil takovým množstvím cynických hlášek, že tolik se nenalézalo v celých více než 500ti stránkách Kulhánkovy knihy. (Obzvláště mě pobavilo, že nemám moc divočit, neb ani jím vytvořený vaz není nezničitelný, a počet štěpů, které už ze mě na náhradu vazů mohou odebrat, se limitně blíží nule. No jo, je fakt, že už to jde jen jednou - víc čéšek nemám:-). A pak už jenom z uměliny nebo z mrtvoly... Ale z mrtvoly to prý moc nevydrží, jak dodal :-)).

Patrně Mistr Kulhánek neměl tak vtipného ortopeda.

Ale abych jenom nekritizoval - za přečtení to stálo, pořád je to dost hodně dobré. Leč bývávalo lepší. I mrtvol bývávalo víc - ta upoutávka o trojsměnném provozu pohřebních ústavů byla pěkně lživá! De facto tam šlo o úplný opak!

Chjo, to je tak, když se člověk moc těší...  

A kamarádí se s cynickými ortopedy:-).