Hokej v KLDR

Aktuálně od našeho dopisovatele:
"Vůbec nechápu aroganci a nadutost organizátorů, kteří si dovolí nazývat právě probíhající dálnězápadní přebor v ledním hokeji mistrovstvím světa. Vždyť celého turnaje se účasní jen několik zemí z Evropy a doplňují je jen dýchavičné týmy imperialistických agresorů z USA a jejich nohsledů z Kanady. Z věhlasných asijských
hokejových mocností, se zúčastňuje jen Sovětský svaz. Nejlepší týmy světa, v čele s KLDR, pozvány nebyly, zřejmě z obavy, aby místní týmy před zraky hokejových fanoušků celého světa neutrpěly drtivé porážky. Vzpomeňme jen na poslední výsledky severokorejských hokejistů: KLDR - Malajsie 15:0, KLDR - Spojené arabské emiráty 9:2, nebo KLDR - Mongolsko 22:1 z loňského dubnového šampionátu v Jerevanu. Tyto výsledky opravdu nahání strach.

Cesta k úspěchu je však podmíněna tvrdou prací hokejistů a špičkovým zázemím, které svým sportovcům  poskytuje lid KLDR pod vedením Milovaného Vůdce Kim Čong-ila. Jen díky němu stojí v Pyongyangu slavná hokejová aréna 

vybavená špičkovou technologií. Tak například tryskovou rolbu, vynález Milovaného Vůdce, nemají nikde jinde na světě:

To, že na rolbě chybí rolbař, není způsobeno tím, že by mu rolba ujela, jak tvrdí štvavá imperialistická média, v čele s rádiem Svobodná Asie. Rolba je totiž plně automatizovaná, takže ve vysoké rychlosti upravuje ledovou
plochu bez jakéhokoliv zásahu obsluhy, která tak má více času na studium geniálních hokejových strategií, vymyšlených Kim Ir-senem a Kim Čong-ilem. Tyto jezdí studovat hokejisté a trenéři z celého světa.

(Za povšimnutí stojí dříve zmíněná odpalovací rampa v pozadí).  K pochopení je ovšem nutno znát revoluční historii KLDR, neboť jednotlivé manévry na ledě jsou inspirovány skutečnými manévry Korejské lidové revoluční armády pod vedením geniálního stratéga, generála Kim Ir-sena, při osvobozování země od amerických imperialistů. Instruktáže proto probíhají přímo v terénu a na názorných modelech.

Například švédský hokejista Johansson, do návštěvy demilitarizované zóny vůbec netušil, jaké je správné rozestavení obránců ve vlastním obranném pásmu. Až zde mu to bylo názorně předvedeno.

Dojatí hokejoví začátečníci pak se slzami v očích děkovali svým instruktorům:

 a po dlouhém naléhání jim byla umožněna společná fotografie před sochou největšího hokejového trenéra všech dob -soudruha  Kim Ir-sena:

Na dalším obrázku vidíme hokejistu kanadského provinčního týmu Montreal Canadiens , který se pyongyangským metrem přesouvá na závěrečný zápas s korejskými hokejisty, v němž si mohl v praxi odzkoušet právě získané teoretické informace:

Bezvýznamný kanadský hokejový celek v Montrealu tak bude moci, díky tomuto kurzu, konečně vstoupit mezi světovou hokejovou elitu..."

JD

Hokej, fotbal a pákistánský prodavač

Po týdnu věnovaném beze zbytku muzeu a výstavě zde máme opět další tématický týden, kdy se odpoledne a podvečer odehrávají podle daného schématu – podniknu v rámci rehabilitace horolezecký výstup na zdejší kopec, kde se nachází zámek (a v něm muzeum), vyzvednu bratra v Zemi za regálem a vyrážíme domů, kde Juki zapne ČT4 Sport a sleduje hokej.

Hokej je totiž bratrovou další vášní a slabostí. Byla to asi jediná věc jejíž nedostatek v Londýně citelně postrádal (asi ještě víc než český chleba).

Angličani hokej nevedou a fotbal bratr nerad. Takové kacířské myšlenky ale neradno v zemi Davida Beckhama vyslovovat nahlas...

I já musím přiznat, že jediné informace, které o fotbalu mám, pocházejí z doby pobytu v Londýně, a ty o českých hráčích mám od našeho pákistánského prodavače ze sámošky. Byla to taková milá malá rodinná sámoška na rohu Lambeth Road a Kennington Road, hned naproti našemu domu. Možná to byla spíš večerka, protože dle londýnských zvyklostí měli otevřeno dlouho do noci, možná i furt. Když jsem tam šel v osm ráno, měli otevřeno, a když v jednu v noci, tak taky. (Bratr říkal, že podle osazenstva večerek se pozná nejnovější imigrační vlna – tedy její země původu. Nejdřív měli večerky Číňani, pak černoši, teď Pákistánci. Podle etnické příslušnosti prodavačů v londýnských večerkách lze napsat studii o aktuální politické situaci ve světě :o).)

Nejstarší syn od "Rašídů", jak jsme rodince přezdívali, pak byl vášnivým fanouškem českého brankáře Petra Čecha. Jeho plakát (v dresu londýnské Chelsea, kde působí) mu dokonce visel na zdi za pokladnou. Bylo to tak úžasně bizarní, že na to strašně rád vzpomínám – jak v londýnské sámošce pákistánský prodavač nechápavě vrtěl hlavou nad tím, že chlapeček ze země, odkud pochází jeho fotbalový bůh, neví o tom bohu ani zbla a je mu to ještě upřímně jedno… Ale hodný na mě byl pořád a miláčku mi říkal taky pořád. I když zjistil, že větší povědomost mám o značce voňavek Beckham a působení páně Davida ve světě módy než o jeho činnosti fotbalové…

Londýnské paradoxy :-).

Bratr se tehdy snažil "Rašídům" vysvětlit podstatu ledního hokeje, ale nějak je to nechávalo chladnými... Nechápu proč :-).

No, je fakt, že větší nadšení pro hokej člověk asi najde v Japonsku. To je bratrovo okřídlené úsloví od dob, kdy na olympiádě v Naganu viděl japonský hokejový tým.

Když jsem byl totiž ještě hodně malej a hloupej, tak jsem:

a) platonicky miloval hokejistu Martina Procházku

b) chtěl jsem být taky hokejistou

Bratr mi vždycky říkal, že při mé velikosti se ale budu muset odstěhovat do Asie, kde jsem v tomto ohledu zcela běžným občanem J… No, možná bych to mohl zkusit v nějaké korejské juniorce…*

Nicméně ale s odchodem mého idolu z reprezentace mé hokejové nadšení nějak ochablo… Včera jsem dokonce při klíčovém utkání s USA několikrát usnul. Kdyby bratr neřval jako tur (USA a Rusko vždycky extrémně prožívá), asi bych zaspal nejen Jágrův hattrick, ale i výsledných 4:0 …
No jo, ale když ty horolezecko-muzejní rehabilitace jsou tak náročné...
Ale ještě není všem dnům konec - semifinále a finále určitě nezaspím!
Doufám... :-)


*Jak jsou na tom s hokejem v KLDR? Musím se na tohle aktuální téma zeptat Velkého mistra JD... 

První severokorejský kosmonaut

Viděli jste už Koreanosaura? A chtěli byste? Zajímají vás dekorace na plotě Milovaného vůdce nebo jak zní Internacionála v korejštině? Narodil se Kim Čong-il z vejce? A jaký obraz mu visí nad postelí?
Na tyto i jiné otázky vám možná odpoví naše nová rubrika "Perličky z KLDR" - anebo taky ne:-)
Jako první přinášíme - severokorejský vesmírný program!
(Byl odhalen při zkoumání místní architektury, konkrétně hotelu Ryugyong v hlavním městě KLDR!)
Ale nyní již předejme slovo našemu dopisovateli:

"K hotelu Ryugyong je k dispozici spousta úchvatných fotek, které každého diváka spolehlivě dostanou do deprese, citlivější jedince pak k suicidě ve stadiu pokusu. Z přiložených obrázků bych vyzdvihl především tento, z něhož je jasně patrno, že KLDR opravdu disponuje kosmickým programem:

Dole stojící budoucí kosmonaut si právě na svém skafandru upravuje dýchací přístroj, aby mohl dále nerušeně nacvičovat pohyb v písečných dunách Marsu. Kdoví, jestli to celé není vlastně velká dpalovací rampa s raketou uvnitř, z níž je viditelná jen špička, umně maskovaná jako budoucí šestipatrová otočná restaurace. Nikdo mi nenamluví, že do tohoto by si šel někdo na oběd. No, i když v Zemi jitřní svěžesti...

Netrvalo dlouho a moje teorie se beze zbytku potvrdila! Dostal se mi do rukou supertajný obrázek ze zkoušky zážehu raketových motorů:

Je to naprosto fascinující pohled na převratné a inovativní řešení odvodu spalin paliva, které není možné najít nikde jinde na světě. Je vidět, že severokorejští technici a inženýři si vzali k srdci moudré rady Milovaného vůdce a jeho geniální myšlenky do projektu zapracovali.

Po dalším studiu severokorejského kosmického programu se mi podařilo sehnat fotografii mírného zadýmení města po oné zkoušce raketových motorů:

Dále fotografie pořízená někdy před dvěma měsíci, z níž je patrná raketa uprostřed celé rampy. Raketa je čtyřstupňová. Jednotlivé stupně jsou rozpoznatelné výstupními otvory pro trysky, které špičkoví severokorejští inženýři, dle dobré rady Milovaného Vůdce,  zamaskovali před zrádnými imperialistickými špiony tak,  že stejné otvory vytvořili i ve všech ramenech rampy. Imperialista, zaslepen špinavými dolary, hamižností a vykořisťováním a zhýčkán elektřinou, teplem, světlem, vodovodem , funkční kanalizací, jídlem a vůbec kapitalistickým pozlátkem, samozřejmě nemůže toto maskování prohlédnout. Ba dokonce se objevily i tak bizarní informace, že jde o hotel!!! 

Na závěr slibovaná fotografie severokorejského kosmonauta, (astronauta?, kimonauta?) zdravícího lid před nastoupením do modulu:

(Kimonaut byl zvětšen zvýšenými příděly zvonků z hory Paektu[1], aby ho všichni dobře viděli). O úspěchu celé vesmírné mise samozřejmě nikdo nepochybuje. Již byly odzkoušeny i nové tvary vodotrysků, připomínající odpalovací rampu i s raketou, které budou spuštěny na oslavu vstupu prvního kimonauta  do vesmíru...

---

[1] zvonečky z hory Paektu = kořen lopuchu, uctívaný to pokrm Milovaného vůdce, vřele doporučovaný všem občanům jeho šťastné země

Krabičky od sýra

Když už jsem byl zase po dlouhé době v Muzeu, zašel jsem samozřejmě i do Země za regálem - tedy do knihovny, kterou spravuje bratr.
A vzpomněl jsem si, že dlužím pojednání o knihovnickém využití krabiček od sýra.
Ano - bratrův předchůdce, budiž starému pánovi důchod lehký, měl různé vrtochy a mánie. Jednou z nich byl i systém, že do díry po každé vypůjčené knize strkal krabičku od sýra, aby se mu díra nezacelila a on věděl, že tam něco chybí. Tak to tehdy bratrovi vysvětlil, když se nebožák Juki odvážil otázat, co ty krabičky mezi knihami dělají... Metodu mu vřele doporučoval. Bratr se domnívá, že pokud by si na tu krabičku napsal fixem jméno zaměstnance, který si knihu vypůjčil, mělo by to jistý smysl, ale takto... Pokud hlavním smyslem nebylo využití krabiček :-).
Zábavný pan restaurátor, pro utajení jen David (kterého mám pro jeho vtípky dost hodně rád), pak přišel s pokrokovou konspirační teorií - jedná se určitě o šifru!
Každý zaměstnanec měl přidělen určitý druh sýra (jako měli donašeči STB kódové jméno) - a pokud kódové označení odpovídá profilu osoby, mohli bychom šifru rozluštit!
Tak třeba sýr Président - to je jasné: ředitel, kdo jiný...
Maratonec - to by mohl být někdo z archeologů, ti jsou takoví akční... Nebo že by sám bratr?!
Apetito, Želetavan, Tesco nebo Tany jsou takové nicneříkající; to už Delicato nebo Matador skýtají větší rozlet pro fantazii... Nebo třeba Javor:-).
A pak jsme narazili - co se sýry ehm "aromatickými"? A že tu takových bylo! Kdo se asi skrývá za kódovým označením Hermelín? Třená niva? Nedej bože - Romadúr!
A chceme to vůbec vědět?!
V případě Romadúra bych řekl, že snad ani ne... Konec konců, až ten přijde, poznáme to sami :-)
Vyskytly se ovšem i anomálie - krabička od zubní pasty (Odol), nebo od léků (Paralen). Patrně zaměstnanec, z kterého starého knihovníka bolela hlava...

A na závěr jeden ze zábavných nálezů: v jedné z hromad bince a chaosu bratr nalezl brožurku s názvem Jak si uspořádáme svou knihovnu (vyšlo jako příloha časopisu "Správný život" LP 1934 na Kladně). Řekl bych, že tuto knihu bratrův předchůdce rozhodně nečetl :-)

"Sakura ve vichřici" - fotodokumentace

Uf... vernisáž je zdárně za námi.
A zde slíbená fotodokumentace kreativně pojaté papírové sakury:

Japonská vlajka z papírových jeřábů - taky "dětská práce"... :-) Že já je nespočítal...

A na závěr něco, co je z rukou machrů - tady tomuhle se říká modulární origami:

Neskládá se, jak je vidno, z jednoho papíru pár sklady, ale ze stejných "modulů" - z papírů se poskládají stovky takových plastických, nachlup stejných trojúhelníčků, a z nich se pak tvaruje výsledný objekt. Pan architekt Foster by měl nepochybně radost :-).

P.S.: Fotky jsou mobilové, takže to není žádný zázrak :-(

Vezměte dítě do muzea II. - "Sakura ve vichřici"

Ihned v úvodu musím říct, že takové Muzeum, to je instituce veskrze liberální a přímá  -  rovnou pracovní příležitost tu ve chvílích nouze o lidské zdroje najde každý, chromajzly a mrzáky nevyjímaje... 
Ano - byl jsem zapojen do pracovní činnosti.
Jak už jsem se zmínil, u bratra v Muzeu instalují výstavu - respektive výstavy: ta velká je o Japonsku, malá doprovodná ji doplňuje skládačkami origami. A jak už to tak v Muzeu vždycky bývá, den před vernisáží i nejzapřísáhlejší optimisté pochopí, že pesimisté měli pravdu, a že se to prostě stihnout nedá...
Jelikož se to ale stihnout musí, je třeba povolat rezervy - milence, milenky, příbuzné... kohokoliv, kdo se dá zneužít a použít:-).
Nouze byla taková, že bratr povolal i mě. Nesmím sice nic nosit, zvedat a tak, ale i pro takového ubožáčka se práce našla!
Můj podíl na instalaci výstavy hodně připomíná mateřskou školku - sedím na parketách ve výstavním sále, vystřihuju, lepím, skládám, a rozplétám drátěné stojánky, co vypadají hůř než ježek v kleci nebo háčky na vánoční stromeček...
"Sakura ve vichřici" - papírový objekt inspirovaný názvem jedné z vystavovaných knih Joe Hlouchy - ovšem málem přivodila hrubou depresi i mně... ještě včera, když jsme šli domů, vypadala spíš jako láčkovec nebo tělesně postižená chobotnice... bratr zmínil i Den Trifidů... (V noci se mi o ní dokonce zdálo... Když jsem to řekl bratrovi, pasoval mě do cechu muzejnického.)
Ale dnes! Sakura je v plném květu :-). Vichřice nevichřice...
Z dálky by určitě nikdo nehádal, že je kmínek sestavený z poslepovaných lampiónků... Zelených. S růžovými Japonkami s paraplíčky.
No zkrátka úlet. Prostě - kreativní muzejníci na českém malém městě, co musí vystačit s heslem "urob si sám"... Vlastně, vždyť to byl záměr, že :-). Užité pop-artové umění!
Instalace v netradičních prostorách!
Když se výtvarníci s kurátory začali předhánět ve svých průpovídkách, pochopil jsem, že u umění je nejdůležitější mít pro své počiny vhodný název - papírový objekt užitého umění pop-artového stylu vkomponovaný do netradičních, provokujících prostor zní tak odborně a zasvěceně:-). Mnohem líp než: chtěli jsme instalovat strom přání, ale nebyly peníze, tak jsme si na koleně museli vyrobit vlastní z toho, co výtvarníci našli v dílně...
Přiznávám, že jsem sám netušil, že se tak vyvede - zvlášť když se na ní podílelo tak nešikovné kopýtko, jako jsem já, a celé naše včerejší počínání spíš připomínalo draní peří než nějaký umělecký počin...


Nuž - konec plků! Drahocenné minuty ubíhají, brzy mě určitě bratr přijde do kanclu zkontrolovat, jestli už mám jeřáby složené (papírové, ne z Merkuru :-)). Slečna výtvarnice právě vysypává ze štěrku horu Fudži a z kamínků sestavují zenovou zahrádku...
Chybí dvoje popisky a odlepil se jeden panel...
Vernisáž je v pět...


P.S.: Zkusím ono epochální muzejní umění vyblejskout telefonkem, abyste o nic nepřišli, a večer dodám fotky... Tedy pokud se večera dožiju :-)

City of London - moderní část

City of London je místo oplývající výškovými budovami bankovních domů v malebném sousedství zbytků hradeb a starých gotických kostelů - City of London je totiž původní Londýn, založený Římany (samozřejmě na místě již stávající "domorodé" osady), nadlouho ten pravý a jediný... A napořád ovlivňující topografii a rozdělení města.
Když jsem byl ještě malej a naivní (a byl jsem v Londýně poprvé), chtěl jsem najít hranici mezi East Endem (Peklo na zemi) a West Endem (Ráj na zemi)... Představoval jsem si nějakou ulici, která půlí Londýn a rozděluje ho na jeho východní a západní část - na divokou a prokletou, a kultivovanou a noblesní... Určitě si z četby (třeba Sherlocka Holmese:-)) vybavíte, co je East End: Whitechapel s Jackem Rozparovačem, doky, přistěhovalci, příšerná zločinnost... Juki každé ráno zapínal rádio se slovy: "Tak koho zabili..." Ubodání v East Endu je ve zprávách BBC London na denním pořádku. Hned po příjezdu jsem byl poučen, že rozumný občan tam neleze ani v pravé poledne na kafe.
Jelikož jsem měl East End přísně zakázán, chtěl jsem tedy vědět, kde je ta hranice...
Tou hranicí je právě City of London! Původní město, na jehož východní straně vznikla prokletá část a na straně západní ta nóbl - Westminster, Kensington, Chelsea...
West End a East End tak spolu naštěstí vůbec nesousedí :-)
A jak City of London poznáte? Na místě starých bran zůstali původní gryfové - ti z městského erbu, kteří hlídají Londýn. Když projdete mezi nimi, jste v původním Londýně. Mnoho z něho pravda nezbylo, protože nejen že během své historie pravidelně jako fénix shořel na prach a znovu byl postaven, ale naposledy taky značně podlehl bombardování za druhé světové války... Po ní se pak hojně začalo stavět do výšky - a staví se pořád, takže k panorama City neodmyslitelně patří jeřáby...

Známá Okurka (Gherkin) však nebyla první netradiční budovou peněžního domu - a co do kontroverze rozhodně není tou nejpřednější. Okurka je zkrátka vkusná, elegantní a úchvatná. Okurka je miláček.
Ale o Okurce více až za chvíli, jako první musím zmínit Lloydovu banku, protože to je vážně úlet. Architekt Richard Rogers, mimo této stavby rovněž autor Millenium Dome (Londýn, Docklands) a budovy TV Chanell 4 (Londýn, Westminster) nebo spoluautor Centre Pompidou v Paříži (což je taky vcelku děs). Samý roury.

Lloyd's Building

Nejinak zvenčí vypadá i Lloydova banka. Přiznávám, že tomu "ocelovému městu" vážně nedokážu přijít na chuť. No - posuďte sami:
Vítkovické železárny hadr. Byl jsem ovšem poučen, že budova Lloyd's je jednou z nejlepších high-tech (to je architektonický terminus technicus) staveb - pomlouvanou a nepochopenou. Zevnitř vypadá mnohem lépe, protože to byl záměr - veškerá provozní zařízení jsou umístěna zvenčí budovy, tedy ta "střeva", co se běžně zazdívají do stěn - roury, armatury, výtahy... Je to vlastně budova naruby. Výtahy stojí za to - jsou celoskleněné (i podlaha a strop) a údajně je z nich nádherný výhled na City - nejlepší prý při sněhových přeháňkách, krupobití, lijáku či v noci.
(Jelikož mě předtím již ve vší slušnosti laskavý pán s naslouchátkem v uchu a armádní berettou v pouzdře vyvedl z jednoho peněžního ústavu, protože se tam nesmí fotit, že :-), u Lloyda jsem se o to už radši ani nepokoušel...) Mohu tedy jen říct, že vevnitř je to vážně hezké a úchvatný pohled na skleněné výtahy (skoro nejsou vidět, takže byznysmani tak nějak plují vzduchem), je i ze zadních oken sousedního Starbucksu, který má s Llloydovou bankou společný dvorek.
Budova televizní stanice Chanell 4 či Millenium Dome (kterému něžně přezdívám "Přejetý ježek") se mi ale stejně líbí víc - nejsou ovšem v City, takže o nich až jindy.
V těsné blízkosti Lloydovy banky se však nacházejí jiné úžasné budovy (známé z "Fialové" studie) - "Krajkový mrakodrap", Okurka... Takhle se vám představí, když přicházíte:

Detail spodní části "Krajkového mrakodrapu"

...a všimněte si vršku - krajka...

U "Krajkového mrakodrapu" se mi architekta bohužel prozatím nepodařilo vypátrat, což mě teda dost mrzí, zato u Okurky (tedy Re Swiss Building) je znám - geniální a úžasný Norman Foster. V dobách našeho působení v Londýně hlavní městský architekt této metropole... Muž, jehož genialitě částečně vděčíte za nádheru "Studie v modré" - neboť na jeho nařízení se v novostavbách na nábřeží tónují okna určitými odstíny (prý blízkými barvě vody v Temži), aby nové domy měly nějaký jednotící prvek... A pak stačí mrak s podobnou barvou, já :-) - a "Studie v modré" je na světě... A ne jedna :-) 

To tónování je koneckonců vidět i na "Krajkovém mrakodrapu" a samozřejmě na Okurce.

Ta především vynikne hlavně při pohledu z dálky - taky tak byla koncipována - tmavá špička, trojúhelníkové kompozity (ty je dobré si pamatovat - je to jeden z takových rozpoznávacích znaků Fosterových staveb), pruhování vzniklé dvojím tónováním skel... Slyšel jsem (a viděl původní návrhy), že podle plánů měla být Okurka nižší - stavíte tolik pater, na kolik máte peníze... Jenže pak Re Swiss ještě nějaké zbyly, tak zašli za Fosterem, jestli by jim tam nenaprojektoval o pár pater víc... Výsledné stavbě to jenom prospělo, protože je tak štíhlejší. Představte si ji kratší zhruba o tu špičku - byl to takový spíš zavalitý cvalda, kdežto teď... Elegantní štíhlá kráska...

Podloubí zvenčí

Ovšem i zblízka nabízí Okurka zajímavé detaily - trojúhelníky kompozitů se dole skládají do velkých špic, na nichž stavba zcela lehce stojí (tedy její vnější plášť), a zároveň vytváří kubisticky špičaté originální podloubí, kterým lze kolem celé budovy procházet...

...a zevnitř (s nezbytnou kamerkou ostrahy)

A na závěr (než se v příštím pokračování posuneme o pár ulic dál) ještě poklidné "náměstíčko" v těsném sousedství - plácek s lavičkami, aby měli uspěchaní zdejší byznysmeni možnost zhltnout svůj polední sendvič na čerstvém vzduchu, jak je místním zvykem... Povšimněte si opět barevně sladěných detailů, které spojují budovy "jednotícím prvkem"...
Taktéž si povšimněte trčícího kusu budovy vlevo - na dalším obrázku pak uvidíte, co mi hlava nebere: stavařský renovační postup "domek na kuří nožce"! Co z tohohle jednou bude, to bych rád věděl...

Že by se chystali přistavět přízemí?