Kaligrafie vlastní rukou

Minulý týden jsme s bratrem zavítali na workshop japonské kaligrafie pana René Skupého.
Asi bych měl napsat Mistra. Pan René Skupý totiž není jen tak někdo, kdo si v českých luzích a hájích šmrdlá štětcem po papíře. Jak už to ve všech asijských uměních bývá, úroveň mistrovství se vyjadřuje v kategoriích - a pan Skupý je nositelem 6. danu v kaligrafii. A 3. v aikidu. Zkrátka Mistr.
A jak už to tak ve všech asijských uměních rovněž bývá, na první pohled byste to do tohohle jemného, příjemného človíčka s velmi skromným vystupováním vůbec neřekli. (Ale rád bych viděl údiv nějakého namachrovaného borce, co by se mu pokusil ukrást peněženku:-)).

Mistr Skupý

Studoval kaligrafii přímo v Japonsku u Isodži Saita - presidenta kaligrafické federace Tóka šoin; v současnosti již je zpět v České republice a vede kurzy japonštiny a japonské kaligrafie pořádané Česko-japonskou společností v Praze.
Co se kaligrafie týče, konkrétně se jedná o japonskou kaligrafii ŠÓDÓ, která je výtvarným a zároveň meditativním způsobem psaní japonského textu, tvořeného čínskými znaky (kandži) a japonskými slabičnými abecedami (katakana, hiragana). Japonská kaligrafie – na rozdíl od evropské – klade větší důraz na proces psaní než na samotný výsledek. Zároveň obsahuje i nezanedbatelný duchovní rozměr, je způsobem poznávání a kultivace sebe sama. Jako taková si zachovala svůj význam i v dnešní době počítačů a v Japonsku se stále vyučuje i na základních školách.
To byl taky důvod, proč jsme do toho šli - i když já si pořád myslel, že se jen tak akorát ztrapním, protože mi to vůbec, ale vůbec nepůjde a přibude mi tak jen další položka toho, na co jsem naprosté kopyto.
Ale vcelku mi to šlo!
Tedy jen hiragana a katakana, s kandži už to bylo horší... Nebudu vás obtěžovat s mými výtvory, raději vám ukážu předlohy od Mistra, abyste viděli, jak to má vypadat, když se to umí :-). Tohle je styl KAIŠO:

Spodní obrázek je pak předloha, kterou jsem měl na trénink já. Každý si mohl vybrat, co je mu významově blízké - bratr si vybral to na horním obrázku vlevo (při zvětšení je totiž patrno, že znak v levém dolním roku je JUKI :-)). A kdo chtěl něco speciálního, co v předlohách nebylo (nebo si to pak chtěl doma pověsit na zeď), tak mu to Mistr napsal. Mně třeba Tygra. Náš zdejší pan učitel karate zase požádal o název svého dódžó, aby ho tam měli na stěně.
Přiznávám, že u kandži mě hlavně dostaly ty nařízené postupy a směry tahů štětcem. Můj anarchistický mozek to nějak nemohl akceptovat či co... Zvlášť tedy znak pro vítr mi přišel hodně nelogický... A nešly mi moc obloučky. A když došlo na to samé v jiném stylu - název jsem bohužel zapomněl, ale byly to skoro samé obloučky (př. u spodního znaku "pták" ty spodní čtyři čárky splynuly do takové zvláštní vlnovky), byl jsem jednoznačně v pr....
Seděl jsem u toho jako hromádka neštěstí, dokud mi kamarádka Jana neporadila, ať kouknu k ostatním... Hned se mi udělalo lépe:-). Já osel se srovnával s Mistrem! Po hodině a půl snažení (když on se tomu věnuje většinu života) fakt troufalost. Hrdě tak mohu říct, že panu učiteli karate to šlo ještě hůř než mě :-).
O tom, že styl kaligrafie bude souviset s vnitřní podstatou člověka, bych ani v nejmenším nepochyboval - Janči zase obloučky šly. Ona je ale takový "plynoucí" typ. Zase jí nešly ty ostré tahy...
Jo, je to věda. A fakt taková meditace.
Bylo úžasné pozorovat Mistra, když ho někdo požádal o to, aby mu něco napsal. U složitějších významů si raději zkontroloval znak ve slovníku, pak vzal štětec, zvedl ho nad papír  - a pak se na pár vteřin jakoby zastavil svět... Nevím, jak jinak tu chvíli koncentrace popsat. A taky jaký v ten okamžik z něj šel úžasný klid a vyrovnanost. Byla to fakt jen prchavá chvilka, tak třeba na jedno nadechnutí.
A taky mi znovu mi došlo, že asijská bojová umění jsou fakt o něčem úplně jiném, když je jejich součástí něco takového...

Psací souprava Mistra