Korejské inspirace na jinou notu - architektura!

Jelikož Korea toho nabízí mnohem víc než krásné muže a krásné kabelky, rozhodl jsem se podělit i se svou další vášní - moderní architekturou.

Speciálně ta současná v Soulu občas člověku naprosto vezme dech. Některé budovy už stojí, jako třeba jedinečný Boutique Monaco v Gangnam-do, přezdívaný Matrix Building:

Jiné se teprve staví - hotovou prestižní přehlídkou moderní architektury zvučných jmen bude Yongsan International Business District (rovněž v Soulu), který je v současnosti největším městským projektem v Jižní Koreji. Autorem hlavního konceptu není nikdo menší než Daniel Libeskind. Svou vlastní budovu si tam potom postaví snad každý architekt zvučného jména - londýský Norman Foster třebas tuto Diagonal Tower:

Mně si však asi nejvíc získal mrakodrap poeticky pojmenovaný Dancing Dragons (Tančící draci) - chicagského studia Adrian Smith and Gordon Gill Architecture, s fasádou jako složenou ze skutečných dračích šupin:

 

 

Další obří projekt se ovšem právě teď staví přímo v řece Han - The floating Islands (Plovoucí ostrovy):

A takhle budou jednou vypadat:

Pokud ovšem někoho z té nádhery přepadla česká malost a závist, musím upozornit, že i Česká republika má v současné nádheře korejské architektury své zastoupení - skutečně. Je to české sklo. Konkrétně výzdoba interiérů v luxusním hotelu Marriott, který sám o sobě je takovým skleněným palácem - a uvnitř je to pak přehlídka umu českých designérů a sklářů... Tedy konkrétně designérky Jitky Kamencové Skuhravé.

Courtyard Marriott zvenčí...

...a uvnitř...

 

 

Jedním slovem nádhera!

Smutné na tom mi přijde ale to, že nejenom, že se to u nás skoro neví, navíc se u nás nic podobného nerealizuje... Platí to pořád - pokud chcete vidět stavby špičkových českých architektů - musíte do ciziny. Pokud chcete vidět luxusní české sklo - tak taky... :-(

A více informací? Samozřejmě v angličtině... http://www.lasvit.com/m.php?s=bespoke-installations&id=29

A taky samozřejmě příště:-). Protože v Soulu je tolik nádherných baráků - a nejen baráků! - až z toho jednomu jde hlava kolem... Bude to na delší seriál, jak to tak vidím...

Jak jsme s Justýnkem podlehli korejskému šarmu

Justýnek má novou kamarádku:-). Nebo lásku. Nebo něco, co zbožňuje, uctívá a vzhlíží k tomu... Těžko říct, jak tento vztah přesně definovat. A může za to Hero. Fakticky.

Všechno začalo jeho fotkami - a to speciálně těmi, které jakýsi osvícený novinář jednou nazval "airport fashion". To jest modely, v nichž je Hero k vidění na letišti:-). A jelikož tam je k vidění dost často, dává si na tom obzvlášť záležet. Dalo by se říct, že letiště je jeho druhé přehlídkové molo:-).

A vždycky, ale opravdu vždycky mu nechybí kabelka. Louis Vuitton.

Pokud ji nemá, třímá aspoň peněženku nebo pouzdro na letenky (L.V. of course!) a tašku mu nese pan podržtaška:-)

A tak jsme si s Justýnkem řekli, že když může Hero, tak my taky. Aneb přenesme si trochu stylu a elegance do zdejších končin a jako správný korejský mladý muž buďme in s kabelkou!

Museli jsme ovšem lovit v jiných vodách - tedy ve vodách jiných značek - protože Louis Vuitton je poněkud nad naše možnosti... A taky se nám ne všechno od nich líbí, že :-).

No, abych se dostal k jádru věci - nebylo to jen tak, protože taková věc, jako stylová kabelka, to musí být láska na první pohled... Jinak to nejde, při těch cenách. To se musí člověk bezhlavě zamilovat během vteřiny a vytasit kreditku dřív, než stihne říct "debet"...

A tak jsme už taky v klubu majitelů - ta naše je značky Guess. A byla to láska na první pohled. Když jsem si ji kupoval - v orvaných džínách, vestě od anglickýho obleku a s Converskama na nohách, byl to fakt dost úlet. To, co jsem měl na sobě, nečítalo ani polovinu toho, co stál můj nový drahoušek. Víc neprozradím - ale ten pocit... K nezaplacení! :-)

A vidět Justýnka, když jsem mu jeho nový transportní prostředek ukázal, to byl teprve zážitek... Následuje fotostory se seznamování Justýnka a jeho nové kamarádky:

Nejdřív to s ním teda seklo... ještě, že dopadl do měkkého...

...a chvilku jen nevěřícně zíral...

Potom přišlo na řadu pózování...

... a pak hned zbožňování...

... zkoumání...

...rochnění v rozkošném interiéru...

A proč bych jako měl vůbec vylézt?

Moje!

Povalování v luxusu... jo, zvyknu si... :o)

 A já taky:-). Myslím, že na luxus se dá zvyknout dost snadno. A jelikož to beru tak, že jsem sám sebe odměnil za univerzitní úsilí a dotažení jisté jeho části do zdárného konce, už teď přemýšlím, za co se asi tak odměním příště... Ta newyorská mladá dáma měla pravdu: "Je důležité nevzdat to, hrát s rozdanými kartami a pořídit si vhodné doplňky k šatům."

Vaše Carrie - ééé, co to pletu! - Sebastian :-)

I Kilgore by se divil...

Kilgora Trouta, největšího mimoně světa, asi netřeba představovat fanouškům skupiny Dybbuk (posléze Zuby Nehty) a asi ani čtenářům Kurta Voneguta (jeho duchovního otce)... Kdo ho neznají, tak jen: je to ten, co šel do kina, neví, kdy začíná, a na záchodě najde napsanou otázku "Jaký je smysl života?" Jenže Kilgore Trout nemá pero ani tužku, nemá ani ohořelou zápalku - a tak nechá otázku bez odpovědi... Jak praví píseň:-D

Ale na Kilgora jsem si vzpomněl hlavně proto, že je autorem památného výroku, který rád cituju: "Lidé jsou různé".

A některé lidé jsou úplně střelené - jako třeba octaři a ti, co věří v zlepšení životního prostředí tím, že si do včelího vosku zalejete fajné špony a tím si odrušíte nefajné záření... Fakt - taky bych nevěřil, co někoho napadne, ale obdržel jsem od JD pár odkazů na obveselení... http://octovani.webnode.cz/ ,  http://zony.vbrne.info/orgonity.html, http://orgo-net.blogspot.cz/2009/03/cloudbuster-pro-zacatecniky.html - s dobrým doporučením jít se napřed vyčurat (a při čtení raději nic nejíst a nepít).

I užasl jsem.

A poté jsem neprodleně založil Ligu za zachování mraků, Spolek milovníků kondenzačních par a taktéž - když už jsem byl v tom rauši - Klub pro ocenění krás světelného smogu.

A začal jsem verbovat členy... Nebylo to ovšem snadné - JD mi odepsal toto:

"Tak tedy do tvé Ligy za zachování mraků podávám okamžitě přihlášku, stejně jako do Spolku milovníků kondenzačních par. Ovšem opravdu, ale opravdu zásadně budu bojovat proti Klubu pro ocenění krás světelného smogu, bo když je světelný smog, tak je na obloze prd vidět, a to já, jakožto amatérský astronom opravdu nemůžu tolerovat. A navíc světelný smog na rozdíl od oblačnosti neodejde. 
S největší pravděpodobností založím Český svaz bojovníků proti světelnému smogu a Výbor na obranu noční tmy. Jsem plně připraven sloužit zájmům všeho lidu, takže samozřejmě, nebude-li zbytí, vyslyším volání občanů a navzdory mé vrozené skromnosti se jednohlasně - vahou svého jediného hlasu - zvolím prezidentem obou organizací. Činnost je jasná. Napřed proběhne školení obránců noční tmy, kde budou probírána tak zásadní témata jako: Definice tmy, Tma a její význam pro vznik noci, Hejkal a upíři neexistují, Co všechno můžeme vidět, když je tma (s promítáním diapozitivů), Co všechno nemůžeme vidět, když je tma (s promítáním diapozitivů), Lokality bez světelného smogu - oceány, pouště, KLDR. Ocenění osobností za přínos v boji proti světelnému smogu - Kim Čong Il in memoriam, Kinematika a dynamika translačně rotačního pohybu a jeho význam při vyšroubování pojistek z kandelábrů. Základy střelby z praku. Použití mechanických ručních nástrojů při přenosu kinetické energie rázem, aneb kladiva a rozvodné skříně. Stožáry vysokého napětí jako objekty poškozující krajinu. Základy pyrotechniky. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Exkurze do Synthesie Semtín. Exkurze na oddělení plastické chirurgie.
Po této sérii přednášek a exkurzí se každý člen na vlastní náklady vybaví kladivem, šroubovákem, kombinačkama, Semtexem a příručkou BOZP a může, jako vyškolený odborník, začít práci na zabezpečování noční tmy. Zvítězíme!"

No a mně nezbývá než dodat - zájemci o členství v jakémkoli ze zmiňovaných spolků, hlaste se!

Není třeba se obávat militantních střetů (snad jen někdy při akci u kandelábru), neb jsme se s JD usnesli, že Klub pro ocenění krás světelného smogu i Český svaz bojovníků proti světelnému smogu jsou spřátelené družební organizace, podmiňující jedna druhou, takže se budeme nenávistně podporovat :-).

Pro adepty členství BJD sekce - Justýnek je členem Klubu pro ocenění krás světelného smogu, protože v mihotavém světle velkoměsta mu to neobyčejně sluší; kdežto když je tma, není žádný Justýnek vůbec vidět, což je šlendrián, a být zastíněn nějakými hvězdami (byť by byly na nebi), na to není Justýnek ani v nejmenším  zvědavý! (Konec hlášení BJD sekce).

:-D

ilustrační foto:-D (autor - autor)

Znamenitá soudružka

V posledním příspěvku jsem naznačil něco o znamenité soudružce, kterou disponuje země zesnulého Milovaného vůdce. Velký Následník Kim Čong Un se patrně zalekl reakce jižních sousedů a toho, že povolali nejhezčího z Kimů, sličného Hera, do armády, a rozhodl se k neméně významnému rozhodnutí a povolal Znamenitou soudružku!

Sice zatím ne do armády, ale k úkolu jinému, o to možná závažnějšímu...

Nemohl se mi nevybavit památný citát z Tankového praporu ohledně kladů socialistické ženy - tedy těch fyzických: "A to ostatní, to už - ehm - závisí na vkusu každého jednotlivého soudruha." :-)

A proč že se mi vybavil?

Protože už známe vkus Velkého následníka Kim Čong Una! Ano, ano, jeho soudružka byla odhalena!

Více k tomu náš dopisovatel JD:

 Všechen lid si zamiloval (nebo alespoň brzy určitě zamiluje) soudružku Hjon Song-wol, která doprovází Velkého Následníka Kim Čong Una. Jedná se o známou členku věhlasného hudebního souboru Pochonbo Electronic Ensamble, která si získala srdce všech pracujících svými písněmi Kroky vojáků, Miluju Pchjongjang, Ona je propuštěný voják a Jsme vojsko strany. Její popularita dosáhla vrcholu v roce 2005 díky písni Znamenitá dáma, která dře jako kůň:

Od těchto chvil tedy bude rozdávat radost nejen pracujícímu lidu, ale nově i Velkému Následníkovi:
http://view.koreaherald.com/kh/view.php?ud=20120717000372

Zahradní párty

Toho rána se Justýnek probudil plný odhodlání, že mě donutí něco podniknout - tedy přinejmenším se mu věnovat. Postavil (tedy polehl) si k tomu odhodlaně a nahodil vyčkávavě provokativní výraz: "Tak co teda jako bude?"

Bylo - rozhodli jsme se uspořádat zahradní párty. A takovou nepodstatnou drobnost, že tedy nemáme zahradu, jsme se rozhodli kreativně ignorovat. Máme parapet na balkóně a na něm gerilovou zahrádku, jak říká náš ctěný bratr, velký příznivce "guerilla gardening" (tedy partyzánského způsobu městského zahradničení - fakt sranda; více třeba zde http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/guerilla-gardening-partyzansky-zpusob-mestskeho-zahradniceni nebo kdekoliv jinde, v jazyce anglickém mraky odkazů, neb to samozřejmě je původně britská záležitost - a to prosím forma rebelie:-) Jo!).

No, nicméně, naše gerilová zahrádka není nikterak militantní či fundamentalistická - papriky jsou pouze okrasné:-).

Slouží nám především k tomu, by bylo kde popíjeti po náročném dnu nějaké to "Chateau N'guma" (ehm - další vysvětlivka: "Chateau N'guma" zove se u nás doma každé blíže nespecifikované francouzské víno, určené ke každodennímu popíjení; a to na počest inspektora N'gumy, urostlého černého obra z francouzské policie, který si kdysi v jednom dílu posteskl, že jeho snem je "mít malou viničku poblíž Bordeaux - Chateau N'guma". Konec vysvětlivky.)

Pro naši zahradní párty jsme zvolili Chateau N'guma růžové barvy - aby ladilo s růžemi:-). A s Justýnkem.

Abych nezapomněl - v pozadí nalézá se nejnovější přírůstek do naší gerilové zahrádky a Justýnkův velký oblíbenec, i když je zatím jenom malý:-), kolega bambus z daleké Číny. Chtěli jsme ho pozorovat, jak roste a slovy klasika "pouští další dužnatý list k naší spokojenosti" - ale zdá se, že je to pokojová forma, co nijak extra závratným tempem neroste... A dle přeškrknutého příboru na lístečku soudíme, že se nedá ani konzumovat... Konec konců nejsme panda, že, a bez houští se taky obejdeme.

Bratr byl sice lehce nešťastný, neboť za největší akci britského guerilla gardeningu stále považuje úlet, kdy kdosi v Kidlingtonu na kruháči vysázel rajčata, ale to ho přejde, protože je stejně jenom teoretik, co je rád, že rozezná řadkvičku od artyčoku. Stejně jako já. A jako městské děti bysme přírodní artyčok stejně nepoznali, ani kdyby nás kousl do zadku:-). Po pravdě řečeno, že nějaký artyčok existuje, vím jenom proto, že v Lambethu měli hospodu U velblouda a artyčoku.

I tak ovšem máme svého kolegu z Číny rádi - obzvláště Justýnek, který u něj rád tráví čas intelektuální debatou:

Justýnkovo čekání

Chudáček Justýnek - poslední dobou se musel hodně obejít bez mé společnosti... A to proto, že život akademický je neúprosný, školní resty je třeba dohánět - svižně a pružně, a na sešroubované koleno se taky nedá donekonečna vymlouvat... Takže jsem se do toho musel pustit i já - i když se mi teda vůbec, ale vůbec nechtělo...

Venku zuřilo léto z plných sil, Justýnek se vesele povaloval na balkóně a občas vyváděl psí kusy, aby mě k sobě nalákal... a předvedl mi, jak je skvělé užívat si zasloužených prázdnin:-)

A když nezabrala koketérie, nasadil těžší kalibr - smutný kukadla... No jo, kdo by odolal!

:o)
Tak jsem zmobilizoval síly, vrhnul se na ty resty - a doufám, že zbytek srpna už se taky budu moct čas od času povalovat! Dají-li všichni univerzitní svatí....