Sony Ericsson je zdatný plavec... ale nevydrží... :o)

Tohle měl být příspěvek o tom, jak jsme vzali Justýnka do hor, aby se kochal krásami podzimní přírody... Aby se o václavském volnu zvěčnil se zlatými listy, václavkami, muchomůrkami a vším možným, co podzimní les nabízí... 

Tlaková výše 1020 hPa se středem nad Maďarskem slibovala krásné počasí, tak jsme vyrazili do Hostýnských hor. Sice už zpočátku se vyskytly drobné zádrhele, když jsme kvůli Lesům ČR museli změnit plánovanou trasu, neb oni prováděli na zelené značce zcela nepochopitelnou těžbu dřeva přímo na státní svátek, ale tím jsme se rozhodli nenechat si kazit den, i když to znamenalo, že na Tesák budeme muset po žluté... Což pro neznalé je široko daleko nejhnusnější cesta pod sluncem, v mých dětských vzpomínkách babičkou označovaná mnohem jadrněji až nepublikovatelněji. Zkrátka po žluté se nechodí. Po žluté chodí jenom šílenci, kteří neví co s časem a se životem, a ne člověk, který chce jenom do Chvalčova do sámošky:-).

Justýnkovi to bylo jedno zcela srdečně, bo on se nese, že:-). A tak ochotně pózoval se zlatými listy i u lomového jezírka:

 A tam to začalo - právě v tu chvíli jsem se dopustil toho, že jsem začal kritizovat svůj mobilní fotoaparátek, že ty fotky nejsou bůhvíco a že než si našetřím na foťák svých snů, koupím si prozatím aspoň nějakou plačku za dva tisíce, protože i ta udělá lepší fotky... A to jsem neměl říkat - ne před svým věrným Sony Ericssonem, který to slyšel a rozhodl se mi pomstít. Nebo spáchat sebevraždu, těžko říct. 

Nicméně se po hlavě vrhnul do toho jezírka.

Vylovil jsem ho, utřel, odbahnil a vyklepal z něho čolky, a chvíli se zdálo, že podzimní lázeň proběhla bez následků... Leč ouha! Na dalších fotkách už začalo být vidět, že jsou tak nějak zamžené...

 

 Justýnek s houbami už na tom byl ještě hůř, ač se chudák snažil a pózoval, co měl sil:

Ano - čočka se z toho tak nějak opotila:-(. A bylo vymalováno - teda dofoceno. Kolem zuřil pestrobarevný podzim, nebe modré až do kýčova, Justýnek ochotný takřka k čemukoliv a fotoaparát kaput...

Poslední pokus dopadl takto:

Kdyby to nebylo k poznání, tak tato veskrze umělecká fotka zobrazuje slánku s pepřenkou v chatě Na Tesáku:-).

Nicméně máme tu happy end: po rozložení a následném vysušení se zdá, že se foťák rozhodl dát mi ještě šanci - když budu hodný, nebudu ho pomlouvat a přiznám, že to, že jsou fotky občas rozmazané, je mýma rukama... Přiznávám! :-)

Kdybych nepřiznal, riskuju, že s mobilu vyleze čolek nebo blešivec a kousne mě do zadku... A pak zaleze zpátky a zdechne přímo přilepený na čočku...:-).
A tím, vážení přátelé, končí poučná svatováclavská pohádka (anebo příkladné exemplum) o tom, jak není radno pomlouvat přítomnou elektroniku... Ona to totiž slyší.
Asijská elektronika má duši, přátelé.