aneb Rehabilitace mozku. Ale tento názav jsem posléze zavrhl, protože mi to pořád připomínalo Vzpouru mozků ze starého ABC :-). A to bych nerad zakřikl. Ještě to tak, aby se mi mozek vzbouřil! Stačí, že stávkuje. Nebo se fláká. Nebo... já nevím, co vlastně dělá, protože to tak vypadá, že nedělá skoro nic.
Současné mlžné a deštivé počasí mi navodilo nějakou dumavou náladu... takovou až skoro londýnskou. A mně naplno došlo, jak jsem na tom byl tehdy intelektuálně nějak mnohem líp...
Jo, bratr má pravdu - mozek je sval. Když ho člověk nepoužívá, atrofuje stejně rychle jako ostatní svaly. A ten můj neřád si za poslední rok sakra zvykl, že nemusí nic. Operace, narkózy, legální drogy (tj. prášky od bolesti)... pohodlíčko.
A tak jsem se dostal do fáze, že zatímco JD již si plynně čte hangul, já ustrnul s korejštinou u fráze "Dobrý den". A to jsem se učil dva dny! Říct, napsat to neumím ani náhodou.
Ale pak jsem si vzpomněl, že když jsem před pár dny četl paní Candance Bushnellovou: Dům na Páté avenue, přišlo mi to takové nijaké... Hodně, hodně průměrné. Takové, že jsem si potom říkal: Aha, a to je jako všechno? Mrzutě jsem dumal, jestli jsem to třeba nepochopil - a pak mi napadlo, že už jsem třeba na dobré cestě :-). Vždyť tohle je dle všeho typický mainstream. Fajn na dovolenou - nebo vzpamatování mozku po Mabronu Retard.
Dům na Páté avenue
Čekal jsem od něj víc. Už jen proto, že paní Candance Bushnellová je autorkou literární předlohy Sexu ve městě, který vcelku můžu... Ale dospěl jsem k překvapujícímu zjištění, že to, co dělá Sex ve městě zábavný, vtipný a plný literárních a jiných narážek, brilantních point a celkové atmosféry, je dle všeho zásluhou pana Michaela Patricka Kinga (writen and directed by) a ne Candance Bushnellové (based on novell by). Neboť v knihách této autorky to nějak není... I v samotném knižním Sexu ve městě je jen velmi slabý odvárek. Nabízí se tedy otázka: je M.P. King gay? Kdo jiný by dokázal napsat Právo ženy na boty? Zasílám tuto otázku do kosmického prázdna :-) (ano, je to filmová narážka :-)), a rekapituluju dál...
Rozpoznávání vzorů
William Gibson. Muž. Hrdinkou knihy je ovšem žena, Cayse, lovkyně trendů a expertka na značky, psychologii značek, sociologii značek a snad i patologii značek... Ovšem pozor! Tahle kniha se řadí mezi mistrovská díla sci-fi, ač to de facto sci-fi není, když se to odehrává vlastně teď... Ale pan William Gibson není nikdo menší než autor cyberpunkové bible Neuromancer, bez níž by nebylo ani Matrixu...
Samo Rozpoznávání vzorů je pak dost hodně dobré, ba přímo výborné. Vzhledem k paní Bushnellové (nechť Američanky prominou - nebo si zkrátka trhnou nohou), tohle - když parafrázuju jisté úsloví - tohle není jiná liga, to je úplně jiný sport. A vrcholový k tomu.
A sakra to jednoho nutí přemýšlet - stejně jako kniha následující:
PopCo
od Scarlett Thomasové. Tu jsem sice zatím nedočetl, nejsem ani v půli, ale prozatím z ní mám moc dobrý pocit. Zase žena, zase hlavní hrdinka, ale na rozdíl od Bushnellové, která je celá o konzumu, je zdejší hrdinka z opačného tábora - ne alternativního, ale kreativního. Z tábora těch, kteří trendy a značky vymýšlejí, a to cíleně tak, aby na ně dostaly právě ty, kteří jsou hrdiny knih pí. Bushnellové :-). A vlastně nejen ty. I ty jedince, kteří přísahali, že s tenat značek a log uniknou... Hodně psychologie, hodně sociologie, umění a marketingu... Jo, nějak se mi to náhodou pěkně doplnilo a poskládalo. Je úžasné, jak určité věci vždycky chodí po skupinách :-).
Alice, hlavní hrdinka knihy, pracuje v nadnárodním koncernu, který vyvíjí a vyrábí hračky a merchandise... Člověka až mrazí, když zjistí, jak to funguje... Třeba jejich "značka" K- tzv. "zrcadlová značka:
"Zrcadlové značky jsou na první pohled matoucí, jdou jakoby proti značkám - k čemu vlastně je velká mezinárodní značka jako PopCo, když na všechno nenalepíte její logo? Logo přece zaručuje, že se ta která značka bude prodávat?! Tak je to většinou, kromě případů, kdy prodáváte zákazníkům, které v poslední době označujeme jako lidi Bez loga. Děti lidí vyznávajících myšlenku Bez loga, které jedna marketingová studie označuje jako "okrajové", mají taky peníze a chtějí je utrácet za malé, nezávislé značky.
K je kompletně na webu a má pod sebou několik značek, z nichž nepopulárnější představuje osiřelá vesmírná holka jménem Hvězdička a postapokalyptický králíček jménem Uršula. Velé to připomíná milé japonské komiksy, ale bez prvků spojených s malými dětmi nebo zábavními parky. Je to Hello Kitty mířící bezprostředně na ironické, rádoby odcizené publikum středoškoláků. Každá postavička je sama o sobě nezávislou značkou a děti z celého světa si můžou koupit řadu produktů spojených s každou z nich, jako jsou trička, peněženky, odznaky, mikiny, skateboardy, batohy, zubní kartáčky, šátky, sponky do vlasů, připínáčky a další věci. Nejoblíbenější je postava Hvězdičky. Její motto zní: "Nikdo ve vesmíru tě nemá rád." Hlavní myšlenka K spočívá v tom, že když lidé navštíví její webové stránky, mají pocit, že našli něco, co není spojeno s korporacemi, něco malého, báječného exkluzivního. K o sobě prohlašuje, že sídlí v malé garáži v Tokiu, a jde to dokonce tak daleko, že úvodní obrazovka je v japonštině a je na ní malé tlačítko pro anglickou verzi."
Jak jsem četl tuto pasáž, lehké mrazení stoupalo k paranoi a neodbytně se mi vybavovala jistá Emily The Strange... Tak dlouho pro mě byla symbolem jinakosti! A teď zbývá jen otázka, který nadnárodní komplex ji vlastní a nám ji nabízí jako alternativní :-)
Zároveň s knihou jsem tak dostal i rozhřešení (taky jedna parafráze :-)) - ano, já jsem marketingově taky zařaditelný - jako Bez loga... Hlavní ovšem je, že zařaditelný - neb zařaditelné je marketingově už asi všechno. I nezařaditelnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat