Bez loga

Jak už jsem zmínil v předchozím příspěvku ("Králík ve světě literatury a značek:-)"), beletrie PopCo od Scarlett Thomasové, kde se mimo jiné řeší i dost záludné marketingové triky, mi nasadila pořádného brouka do hlavy... A jak jsem nad tím musel pořád dumat, rozhodl jsem se dozvědět víc...

A jelikož S. Thomasová na konci své knihy uvádí použitou literaturu, mezi prvními jsem zjistil, že existuje studie, která se tak i jmenuje: Bez loga. Napsala ji Naomi Klainová a vyšla v USA v roce 2000. Existuje dokonce i české vydání - 2005 v nakl. Argo - ale už tak nějak ex post, protože od doby, kdy ji N. Klainová napsala, je všechno kapku jinak a pokud své názory zastává, asi ji berou mory. Bez loga je taková kapku levičácká bible pro Američany, jak být alternativní a bránit se zlému světu nadnárodních korporací a obřích kolosů značek... Prvně se tu objevily pojmy jako guerilla marketing atp. Jenže... Jenže - co udělal marketing? Její postupy a návrhy, jak bez nich přežít, přijal za své a začlenil do svých strategií - a výsledkem jsou značkové výrobky "bez značky", nebo alternativní a rebelantské malé značky (které ovšem stejně vlastní ten samý velký konglomerát), jak o tom píše Scarlett Thomasová v PopCo.

A taky vznikl obrovský fenomén, protože na západě (a nejvzdálenějším východě, tedy v Japonsku) je teď hrozně módní nosit věci bez loga - přesně tak, jako to dělala Gibsonova hrdinka Cayse v Rozpoznávání vzorů (to mimochodem vyšlo poprvé 2003). Gibson se při psaní své knihy možná inspiroval již existující studiií Naomi Kleinové Bez loga - ale mnohem víc Japonskem a japonskou popkulturou a alternativní kulturou (kterými se ostatně ve svých knihách zabývá dost často).

Japonsky se “bez loga“ řekne mujirushi a zkracuje se to jako Muji. Muji vzniklo v roce 1980 jako Mujirushi Ryohin - tehdy ještě jako součást řetězce supermarketů Seiyu; jakási vnitřní edice, která nabízela "neznačkové" potraviny, zabalené jen jednoduše do hnědého balícího papíru nebo celofánu, aby byly levnější a neplatily se zbytečné pestré obaly. Posléze se ale Muji osamostatnilo, začalo vyrábět a nabízet i jiné produkty a ve chvíli, kdy přišli s oblečením "Bez loga", se stali módním hitem. Muji mimochodem nosila i Gibsonova hrdinka. V současnosti je z Muji veleúspěšný japonský řetězec, který produkuje oblečení, nábytek, věci do domácnosti a na vaření, ale taky drobnůstky jako kalendáře, propisky, pláštěnky... V roce 2001 ve spolupráci s Nissanem vyvinuli Muji Car.

Zkrátka cokoliv - ale hlavně bez loga. Protože tak přece každý pozná, že je to Muji :-).

Muji má své obchody už ve všech důležitých metropolích - začalo to prvním zahraničním obchodem v Londýně v roce 1991 - a samozřejmě na netu: http://www.muji.eu/. 

Ó - jak japonsky prosté!

Ten jednoduchý design je jednoduše báječný!

V současnosti už existují i další podobné "značky-neznačky" - Kanaďané mají svoji řadu potravin a věcí do domácnosti “No name“ čili beze jména a Američané mají American Apparel. Ani na jejich tričkách, sukních a legínách není žádný nápis. (O těchto firmách více v článku časopisu Respekt: http://respekt.ihned.cz/co-se-nosi/c1-51894250-bez-loga).

A o reakci na knihu N. Klainové deset let poté báječný článek viz zde v Britských listech: http://blisty.cz/art/52310.html

Joj - to jsem se obohatil! Miluju inspirativní knihy!