pondělí 3. března 2014

Knižní únor

Únor se ukázal být na knižní sklizeň daleko hubenější měsíc... 
Nejdřív mě to nepříjemně zaskočilo, ale pak mi došlo, že nejdřív si čas vyžádalo doražení dílovek z ledna, a pak si nás (tedy převážně mě a Siu) na dva týdny uzurpovala olympiáda :-).
Nicméně něco málo jsme přece jen učetli - mým hlavním literárním partnerem byl tento měsíc Sia, který se poté, co v lednu v relativním duševním zdraví přežil pana Murakamiho, rozhodl, že by se mohl stát intelektuálem... Tedy druhým zástupcem ojedinělé kategorie, které já říkám "marnivý intelektuál" :-).
Já jsem ten první, že :-).
Ve svém úsilí byl Sia podpořen i z nečekané strany - svého oblíbeného módního žurnálu Elle:


A pak mi samozřejmě nadšeně schválil volbu povídkové knihy Jana Folného: Buzíčci :-). A já zase musím říct, že nejen, že všechny povídky jsou dobré, některé jsou dokonce přímo výborné! Jsou různé styly, postavami (ale vždycky některá jemně přechází z jedné povídky do druhé, aby je nenásilně propojovala), i žánry... A speciálně ta první, titulní, je tak vtipná, že už dlouho jsem se tak nenasmál! A nebyla jediná - je tam pak další, která na ni vtipem i postavami navazuje, ale to už nebudu prozrazovat...
Jednoznačně skvělá volba - abych citoval autora: "Takovou radost jsem neměl od chvíle, kdy minulej měsíc v mým oblíbeným solárku měnili trubice."


Když Sia takto získal kladný vztah k literatuře, mohli jsme přistoupit ku střednímu, až náročnému čtení :-)
Za střední proud jmenujme Nonstop knihkupectví pana Penumbry od Robina Sloana, za kategorii těžké intelektuálštiny pak Zdroj od Ayn Rand (s tím budeme, upřímně řečeno, ještě nějaký čas zápasit...ale je tam filozofie, architektura, filozofie architektury...:-) Co víc si přát?).


A co na to Sia: "Jak vypadám? Doufám, že ležérně - a ne že mě to porazilo!"

:-) ... pokračování v březnu!

středa 26. února 2014

Kotě v nebezpečí :-)

Justýnek dostal nový obleček... Takový roztomilý, že v něm byl ještě líbeznější a plyšáčkovitější... Já ho hned postavil k lampě, abych ho mohl vyfotit (aby se on mohl pochlubit), jelikož mu to tedy slušelo převelice... 


A vůbec mi nedošlo, že mu to sluší až přímo nebezpečně, dokud se neobjevil Sia - ten jako zkušený a poučený moc dobře věděl, o co si my dva koledujeme... Takže se do toho rázně obul (a já už radši mlčel, ani nedutal, jenom jsem fotil, i když to pod lampou nestálo za moc a fotky podle toho vypadají... Jenže to byla taková spontánní akce, kterou nešlo nezaznamenat):


Sia: "No ukaž se, kotě... Tak to je teda mazec! Sebastiane, ty ho v tom pustíš někam ven?!"
Justýnek: Co se ti nelíbí? Vždyť mi to sluší..."


Sia: "Právě že ti to sluší až moc, to je nebezpečná věc! Sebastiane... Vždyť ho takhle někdo ohne o první roh!!"
Justýnek: "Co? Jakej roh?! Kecáš, viď ..."


Sia: "Ty už jsi zapomněl na strýčka Armina z Prahy?! Sebastiane, řekni mu něco!"
Justýnek: " Strýček Arminas... aha..."


Sia: "Tak hele, já ti to vysvětlím... jak se k tobě nějakej strýček takhle přitočí, tak uteč! Jasný?"
Justýnek: "????"


Sia: "Protože pak bude následovat tohle..."

"... a tohle..."



Justýnek: "Hm... ale zas tak špatný to není..."
Sia: "???"


:-)

Tak nevím, jestli se Siovi podařilo dosáhnout toho, co zamýšlel... Myslím, že místo katastrofických scénářů dosáhl toho, že je do něj kotě teď zakoukané... :-)

sobota 1. února 2014

Náš knižní leden

Tak jsme tady se slibovaným projektem Knižních zátiší 2014 aneb Čtenářský BJD deníček :-).
Část první - leden:
Takže, kdo co četl?
Nejprve shrnutí toho, jak to vlastně začalo - Justýnek objevil Wetemau a četl si ji se mnou před spaním...


... zatímco Sia se připravoval na příjezd prince Gendžiho četbou románu, který o něm pojednává - a na první pohled na něm bylo vidět, že je zamilovanější a zamilovanější...


Já zatím dočítal rozsáhlý opus páně Murakamiho 1Q84 (knihy, 1, 2, 3) a Sia se ke mně přidal, aby se úplně toužením nerozplynul:-). Jestli toho litoval, nevím, ale je fakt, že pan Murakami není snadné čtení... Myslím, že Siův výraz to dokumentuje víc než výstiženě:


"Hm... Tak teď jako, Sebastiane, fakt nevím... A tenhle je podle tebe ze všech nejsrozumitelnější?"
Já: "No... tak nějak. Hlavně má ale nějaký konec, co se dá koncem nazvat, víš? Předtím to vždycky bylo spíš tak, že ti lidé šli prostě domů a to byl konec..."
Sia: "A nemůžeš mi prosím tě uvařit ještě jedno kafe? Pro jistotu..."
Po chvilce přemýšlení se pak nechal slyšet, že ho mrzí, že tam nebylo víc jeho nejmilejší postavy - gaye Tamarua, který byl nájemný zabiják profesionál a bodyguard jedné milé staré dámy... 
A autor památné hlášky: "Ale znáš to. Hraju si tak u studánky na harfu, a najednou kde se vzala, tu se vzala, objeví se víla, předá mi Berettu dvaadevadesátku a řekne, ať si jen zkusím vystřelit na támhletoho bílého králíka."
V tom jsem s ním teda stoprocentně za jedno!

Na odlehčení jsme si pak dali s Kagome kočičí krimi:


Tenhle cyklus Lilian Jackson Braunové je fakt super - čas od času si dáme jednu z detektivek na odlehčení, jako bonbónek. Taková milá (ale napínavá) záležitost na jeden víkend... V hlavní roli novinář a jeho dvě siamské kočky.
A závěr ledna patřil začátku delšího čtení - Legendy z cyklu Dragonlance:


Na ty se se mnou vrhl náš hlavní milovník fantasy - Justýnek.
"Jůůů, draci - a čaroděj Raistlin... a šotek! To bude  bezva čtení!"
Pak byl ale konfrontován s nemilým překvapením a krutou realitou:


"Jak, že to není konec? Co tím myslíš, Sebastiane? Tohle všechno a není to konec?!"


"Pomoc!"

Pokračování v únoru... :-)

pátek 31. ledna 2014

Kagome 2x jinak

Tak jsme o víkendu zase trochu fotili - a tentokrát byla hlavní hvězdou Kagome, která se tak konečně dočkala dalších svých použitelných fotek, kterých se tolik, ale tolik nemohla dočkat... A jelikož je, jaká je, dávala mi to pěkně ožívat - anebo naopak dělala smutnou, což je u ní snad ještě horší...
Ale konečně se tedy povedlo, a to hned na několikrát!
První série zobrazuje Kagome takovou, jak ji důvěrně známe - mladší sestřičku, raracha a potvůrku, co tahá starším bratrům jejich trička... Prostě klučičí holčička, hotová malá fotbalistka :-).




No a tady se svým novým kamarádem, prozatím bezejmenným panem ještěrčákem...



Pak ale došlo na lámání chleba - Siu napadlo, jestli by si Kagome nechtěla zkusit šatičky... růžové, s kraječkama... Reakci vidíte sami :-D.

"Nééééé!"

Ale protože Sia má přesvědčovací a našeptávací dar, povedlo se mu raracha přesvědčit... Možná taky proto, že Kagome velkého bratra zbožňuje, vzhlíží k němu a udělá (občas), co mu na očích uvidí. Dokonce si obleče i růžové šatičky... (taky po mém drobném přispění, jak moc růžové šatičky slušely Cielu Phantomhivovi:-D).
Výsledek překonal všechna naše očekávání! Upíří potvůrka se rázem změnila v malou něžnou slečinku...


... až z toho byla sama chvilkama nesvá...



... ale už na druhý pohled rarach pod andílkem pořád prosvítá... :-)



Starší bratr byl samozřejmě na sestřičku náležitě hrdý a malá se dmula pýchou, div nepukla... :-)


Tak ještě pár fotek do rodinného alba - tak, hezky se usadíme, nejlépe na klíně...





Skoro viktoriánská idylka :-)
Aneb - Studie v růžové :-D :-D

Výměnný pobyt mezi druhy:-)

Předminulý víkend se nám návštěva nečekaně proměnila ve výměnný pobyt... a to ještě mezidruhový :-).
Původně bylo domluveno, že naše Kagome zůstane na pár dnů v péči jiné malé bytůstky, věkově jí blízké, aby si spolu holky náležitě pokecaly a užily...
Když jsme ale dorazili na návštěvu, čekalo tam na nás překvapení... A na užaslou Frankie Steinovou soudě dle jejího výrazu taky:-). Asi ještě nikdy neviděla resinového chlapa :-).
A to natrefila rovnou na našeho Siu!


Ovšem Sia se jako správný gentleman a jemný mládenec s pochopením rázem osiřelé Frankie ujal (její Bohyně už měla v tlapkách Kagome a po Frankie už ani nevzdechla). Frankie ovšem byla ze Sii tak paf, že to ani nezaregistrovala... :-)


Nic lepšího, než tyhle žluťásky se mi bohužel vyfotit nepovedlo, ale ten její ksichtík za to myslím stojí i tak... :-)
Nakonec to dopadlo tak, že jsme si domů odnášeli zaraženého Justýnka (protože malá Bohyně chtěla mít Kagome blond a Justýnek tak přišel o vlasy) a přešťastnou Frankie...
Frankie se pak ukázala být úžasnou parťačkou, protože si hned všimla, že Justýnek není ve své kůži a začala ho utěšovat:
Frankie: "Ahoj, vypadáš tak smutně... Můžu ti nějak pomoct?"
Justýnek: "Taky bys byla, kdyby ti vzali vlasy... Koukni se na mě!"



F: "Ale vždyť ti to moc sluší! Je to super účes!"
J: "Opravdu?"


F: "No vážně... Nebuď smutný! Já bych řekla, že ti to sluší víc než jí..."
(Ženské intriky aneb Frankie se u nás podle všeho zalíbilo...)
J: "Hm... Jsi hodná, Frankie..."


F: "Ale je mi nějak smutno... Můžu za tebou? Budeme taková duhová dvojka... Myslíš, že můžu zase přijet na návštěvu?"
J: "Když to vůbec nezáleží na mně..."


Stručně řečeno: duhová dvojka si dost hodně rozuměla :-D. 
Frankie byla nadšená, že narazila na druh, který sice není sešívaný z kousků, ale jde sám z naprostých kousků poskládat - a když chce, tak taky může mít každé oko jiné... a to na rozdíl od ní ještě může měnit podle nálady a momentálního citového rozpoložení - o vlasech ani nemluvě :-). Zatoužila stát se BJD :-).

V neděli se nám pak naše tornádo vrátilo - tak jsme ji hned vyblejskli, dokud byla ještě "blondýna z Londýna", abychom měli srovnání a fotodokumentaci :-)



A pak už následovala urychlená akce návratu k vlasovému normálu, protože Justýnek přes všechna utěšování a ujišťování od Frankie očividně hrozně trpěl - a malá dračice si to neobyčejně užívala a ještě ho provokovala...



neděle 12. ledna 2014

Ve světě knih...

Tak jsem včera nazval tuhle Siovu fotku - ve světě knih... aneb i marniví kluci čtou :-)


A pak mi došlo, jak moc knižní svět utváří ten náš, kurosawovský... že nebýt knih, nebyl by vlastně ani Sia...
Protože Sia je postavou z jedné mé oblíbené knihy - proto nemá mnou vymyšlený příběh, jak jsem zrovna nedávno vysvětloval (na rozdíl od Justýnka, jehož příjezd byl před dvěma lety avizován právě jeho příběhem... včetně tatínka, maminky, babičky i fotek z rodinného alba :-D).
Takže vlastně na doplnění - zde je příběh Siův:


V knize (skvělé detektivce!) Bangkok 8 Johna Burdetta - jenže je to dost smutné čtení a smutný příběh, proto tady ani nebudu nic víc o thajském prodejném klukovi z ulice, který si zachránil život tak, že se stal barovou zpěvačkou Fátimou, raději rozvádět...Pan Burdett to stejně sepsal mnohem líp.
Navíc: Sia přijel ke mně právě proto, aby tomu unikl a snad třeba časem zapomněl... Zatím nezapomněl - je to vidět i na fotkách, jak vedle té knihy tak nějak rázem posmutněl...


A Siova nová láska má taky pozadí literární... Nebo aspoň prozatímní princovo jméno, kterým ho Sia oslovuje, když na něj čeká, a čekání si krátí četbou a sněním...



A tady mi to ukázal názorně, kdybych to náhodou nepochopil... :-)


Samozřejmě to není pevně dáno, že Jeho Výsost z rodu Ringdoll se bude skutečně jmenovat Gendži... možná, až k nám dorazí, oznámí nám s nosánkem nahoru, že se přece jmenuje Subaru nebo Itači a jak to, že takovou samozřejmost nevíme...
Prozatím ale Sia čte a sní - a já s ním...
A přitom mně napadla spásná myšlenka - když je náš svět tak utvářen knihami a ta knižní zátiší se mi často s kluky úplně samovolně vytvářejí a nabízejí, nechť je z toho projekt! Tak!
Už nebudu muset Chris a Kvičce závidět jejich ušlechtilé projekty, které jsou mimo mé schopnosti, uděláme si náš malý skromný literární...
Knižní zátiší 2014 (aneb Čtenářský BJD deníček) :-)
Co přečteme, vyfotíme v nějakém "oduševnělém"zátiší!
Samozřejmě že ne všechno jízdní řády, manuály a příručky o údržbě lyží asi vypustíme... Anebo taky ne... :-D
Zveřejňovat budeme pravidelně měsíčně - rubrika: Knižní zátiší 2014!