Knižní prosinec

Tak - a je to tu naposledy... Náš knižní měsíc - no a samozřejmě se zpožděním, hlava děravá... Klasika posledních dnů :-)

Jak bude následně vidno, naše prosincové čtení bylo značně ve znamení "čekáme na sníh" , "těšíme se na sníh",  a pak už zcela zoufalé "máme totální absťák na sníh" ... I knihy se zkrátka řídí sezónními i momentálními náladami:-). Taky tím, na co člověk zrovna při lovu v knihovně narazí - a který resinový mazlíček si něco vymůže, protože se cítí nevyužitý... 

Takže hned na začátku jsem zapůjčil něco, co by mohlo slušet Kagome :-)

A musím říct, že příběh tří sester, dcer lehce potrhlého a excentrického profesora z malé americké univerzity, který hovoří zásadně v citátech ze Shakespeara, jsme si opravdu užili...

A zatímco tato kniha zimou a sněžením toliko končila, následující už byla celá na tohle téma :-). A detektivka k tomu:

Samozřejmě nesměla chybět Kagome, která si moc dobře z léta pamatovala focení s prvním dílem téhle detektivní série - a nedala se odbýt, i když svetr si musela vypůjčit od Justýnka :-). Zato ale takhle vytvořila zcela přirozený korejský ulzzang fashion style, takže to vypadá, že o zimní vybavení má postaráno (a ještě je designově in :-D ).

Další detektivka už byla tématem pro Siu:

Jedná se o jednu z kvanta severských krimi, které momentálně ve velkém zaplavují český knižní trh - ale tahle se vztahovala navíc k umění počátku 20. století, obrazy tam hrály klíčovou roli, a přiznám se, že mnohé informace o skandinávské umělecké scéně mě velmi obohatily... Už samotná existence obrazu s názvem Umírající dandy a pozadí jeho vzniku...

A pak došlo na knihu od irské autorky, jejíž jméno nedokážu ani přečíst, natož vyslovit... :-)

Kniha se jmenuje "Lišák, vlaštovka a strašák do zelí" a pod tímto tajemným a nic moc neříkajícím názvem se skrývá klasický příběh Anny Kareniny transponovaný do současnéhoDublinu - a to naprosto brilantně a vědomě, s narážkami na původní postavy (př. jména: Anna, Kate, Leo... :-) ), problémy postav, zápletku... no prostě všechno, včetně dopravy... Jen s tím vlakem je to trochu jinak, ale prozrazovat nebudu :-).

Naprosto geniální a brilantní postmoderna.

Ovšem až z toho běhá mráz po zádech, jak se mnoho věcí ve zdánlivě moderním Irsku vůbec neliší od carského Ruska :-(. Jen si o tom chudáci můžou mailovat a posílat sms...

Ovšem při focení začaly problémy, které vygradovaly tím, že se mnou Meika skoro přestal mluvit... Nejdřív se začal cítit dotčený, že jsem mu dal lišáka - a jak že tedy si má dle názvu knihy vyložit zbytek?!

A když došlo na další titul - "Maův poslední tanečník", skutečný příběh či vlastně vlastní životopis Li Cchun-sina, žáka baletní akademie madam Mao, posléze emigranta a sólisty baletu v Houstonu - jsem nucen zde napsat, že Meika hodlal vyjadřovat zavilý odpor režimu, a to, že jsem ho přinutil do této tématicky (i barevně) podbízivé pózy (včetně doplňků), považuje za osobní urážku. Tak!

Dobře, napsal jsem, co chtěl, ale já si prostě nemohl pomoct... :-)

No a nevylepšil jsem si to u něj ani u posledního focení - báječná detektivka z promrzlého zimního Laponska: sobi, mrtvoly, šamanský buben, sněžné skútry, mýty a legendy... To tedy Meikovi nevadilo, vadily mu výsledky focení... Tedy mé neumětelství :-(.

Neb přes veškerou mou snahu, ať jsem dělal, co jsem dělal, nevím proč, ale skoro na všech fotkách Meika vypadal jako Nastěnka :-D

Tahle je jediná, co mi byla povolena použít, protože podoba není tak zřetelná... 

A touto rozmíškou mezi modelem a fotografem končí náš celoroční projekt...

Co bude dál, těžko říct - ale pokud něco bude, asi to bude za účelem odškodnění chudáka Meiky...

Ale něco by být mělo, jinak a) s Meikou nevydržím b) nemaje nad sebou biče pravidelných postů nevyplodím zhola nic a zakrním a zdegeneruju...

A zakrnělý a zdegenerovaný už s Meikou nevydržím teprve, protože to riskuju, že jakožto s tupcem by se mnou odmítl sdílet společný prostor...

Takže - snad brzy na viděnou... :-D