Za Mistrem Santinim...

V neděli jsme vyrazili do husté ranní mlhy (husté tak, že v ní beztak někde skákal i Rákosníček) via Křtiny a Rajhrad - nebo spíš via baroko Mistra Santiniho. 

Justýnek se těšil, jako se on na výlet těší vždycky, Sia byl otrávený a mrzutý, protože byla zima a on si musel vzít teplý svetr - jaká pohana! - a ještě ke všemu poděděný po Justýnkovi... Nebýt toho, že jsem ho navnadil, že při Santiniho architektuře možná potká i Mistra Ropse, asi bych ho z domu nevytáhl... Teď byl ale pro změnu nafučený, že není oděn ve vkusné ropsovské černi, a že jestli Mistra potkáme, bude za trotla...

První zastávka v přírodě tomu ještě přidala... 

... bylo bledo, mokro a mlhavo a Sia byl upřímně zděšen a znechucen:
"Ježíši, fuj... Co to je?! No to je ale hnus!!! Hele, v tom mám stát?! Já chci pryč... Kde je architektura?! Kde je Mistr Rops, intelektuál ve slušivé černé?! Tys mi kecal..."

Zato Justýnek byl ve svém živlu: "Vždyť je to bezva! Pojď, vylezeme si tady na tu skalku..."

Sia: "On už se definitivně zbláznil..."

Justýnek: "Polez, podám ti ruku..."

"Hele, je to bezva - i bez držení..."

Sia: "No... už bych mohl dolů? Prosím..."

Neměl jsem to srdce ho trápit - a tak jsme se přesunuli do Křtin: k poutnímu mariánskému kostelu a za sluncem:

A pak už nás čekal Rajhrad... benediktínské opatství se Santiniho kostelem... Sia nejdřív jevil zájem, ale když Mistr Rops nebyl ani tady, uraženě zůstal zalezlý. Zato Justýnek jako by se pro barokní interiér narodil... :-D.

Žádný andílek tam nebyl ani z půlky tak krásný jako on!

Ale jinak to tam bylo krásné až až! Uvnitř i zvenčí...

Trable s podzimem

Tak se nám ochladilo a to s sebou přineslo dost velký problém - obléct Siu.

Za prvé: do čeho, a za druhé: jak mu nezpůsobit psychickou újmu (nebo když už, tak aspoň co nejmenší...).

Bod č.1 se mi doufám povedlo vyřešit dvěma stylovými kousky v barvě černé a šedé, ale bod č.2, to byl vážně oříšek...

No, posuďte sami - navlekl jsem Siu do oblečení odpovídajícímu povětrnostním vlivům a můj sexy chlapec se začal tvářit jako boží umučení...

Kámen by se ustrnul!

A stačila chvilka, podpořená nenadálým, sice krátkým, ale intenzivním slunečním svitem, Sia si oděv uzpůsobil k obrazu svému - a rázem to byl zase on! :-D

"A co zima, drahoušku?" dovolil jsem si otázat.
"No, mohlo by být tepleji..."připustil Sia. "Kapku mrznu... a co tohle? To nepomůže?"

Nepomohlo... nebo aspoň nijak valně:-(.

Když jsem Siu znovu přioblékl a instruoval ho, aby si zkrátka to oblečení odmyslel a tvářil se stejně, jako by na sobě nic neměl, povedlo se mi udělat ještě pár fotek, které jsou sice lepší než ty první, ale Siových svlékacích ani zdaleka nedosahují...

Snad jen ta poslední jakžtakž ujde...

A tak se Sia odebral do tepla, na svou povalovací králičí kožešinku, aby si prohlížel módní magazín, a jeho místo zaujal Justýnek, který je na zimu dobře vybaven - musel obhlédnout stav svých truhlíkových růží a domluvit se s jejich novou ostrahou, aby mu na ně náležitě dávala pozor...

Rozrůstáme se...:-)

Ba přímo expandujeme - až by se dalo říct geometrickou řadou:-).

A jak to začalo?

Kde se vzala, tu se vzala, byla tu myšlenka... Myšlenka se týkala sestřičky pro Justýnka (a samozřejmě přeneseně i Siu:-D). Nejdříve byla úplně malá, až nicotná - ale uhnízdila se a byla čím dál neodbytnější...

Proběhlo několik fází zavržení, euforie, předběžných výběrů, zaklínání vlastního zdravého rozumu...

Až to vypadalo, že zdravý rozum vyhrál.

Pak mi ale počítačový šotek (či Vyšší moc shůry) zavedl myš na jeden odkaz... a myš klikla, kde neměla - a bylo vymalováno... Nebo přesněji, z hlediska mého účtu - vybíleno:-).

Odolávat pokušení jsem vydržel přesně cca pět minut:-).

Takže voilá - seznamte se s naší budoucí spolubydlící, která k nám přicestuje z Číny:

Velikost: 26 cm, rasa: upíří/elfí malá čarodějka:-)

Jméno: ... prozatím neznámé.

Povaha: úplně jasná - malý rarach, pokušitel, ošťara a otrava starších bratrů, nezpochybnitelný malý miláček a sladký tyran:-)

A aby to nebylo málo (oni v Asii ví, jak na nás:-D), dostaneme ještě jednu hlavu zdarma...

Tuto:

Sia nechápe kulturní rozdíly... :-)

Takové běžné sobotní ráno v naší zemi - krásný slunečný podzim s ranními mrazíky, nejvyšší čas vzít domů z balkónu růže a postarat se o ně... Zatímco Justýnek je ochotný asistovat, Sia má pocit, že jsme spadli z Marsu...

Sia: "Cože?! Já?! Jít ven a stříhat růže?! Copak na mně není na první pohled vidět,že jsem byl stvořen k jiným kratochvílím než je zahradničení?!"
Justýnek: "Pojď, bude sranda - třeba nám Sebastian udělá i pár fotek na sluníčku..."
Já: "Něco si hlavně obleč!"

Po chvíli:

Já: "Říkal jsem přece obleč!!!!"
Sia: "No vždyť- mám boty a punčošky..."
Já: "Grrrrr...."

Sia: "Já to nechápu... Copak mi to nesluší?!"
Já (bezmocně): "Sluší -ohromně, miláčku... Ale takhle nemůžeš ven, přece..."
Sia: "Proč ne? V Bangkoku bys tohle neřekl..."
Já: "Jenže nejsme v Bangkoku!"

Sia (tiše pro sebe): Já tomu fakt nějak nerozumím... Ale když Sebastian myslí..."
Já: "Tady si něco vyber - Justýnek říkal, že si můžeš půjčit, co budeš chtít..."

Sia: "To jako z tohohle?! Justýnek je hrozně hodný, ale..."

 "Přece nečekáte, že si obleču tohle!"

Sia (pro sebe - bezradně): "Bohové Thajska a Siamu - tady není vůbec nic použitelného..."
A po chvíli snažení:
"Tak co? Jak vypadám?"

Já: "Jako zvrhlá školačka, miláčku... Ty se zkrátka neumíš tvářit jinak než vyzývavě, co?"

Sia (překvapeně): "Já se tvářím vyzývavě? To měl být nevinný výraz..."
...
Sia: "A co teď?"

Sebastianovi zaskočilo ranní kafe:-).
A tak se toho musel ujmout Justýnek, aby Siovi ukázal, jak vypadá neviňoučké koťátko:

Sia: "No dobře, jasně, chápu... Tak víte co? Vy si dělejte co chce, já strávím hezké ráno se svou značkovou kamarádkou..."

Čímž mě dostal - nezbylo mi, než se přidat v roli bezmezného obdivovatele a neumětelského fotografa naší thajské hvězdy...