Britský humor - déšť a bitevní lodě

Ano, o britském humoru jdou legendy - z vlastní zkušenosti ovšem můžu potvrdit, že všechny jsou pravdivé. Co se britského humoru a trefování se do vlastních řad týče, nelze přehánět:-).

V týdnu bratr zase četl Timesy, aby se dozvěděl, jak se má v centru města jeho oblíbená bitevní loď HMS Ocean, narazil však na úchvatný úvodník, zamýšlelící se nad současným stavem anglického počasí.

Pro nezasvěcené - leje už víc jak dva měsíce v kuse, takže už i místním to přijde kapku dost:-). Mně obzvláště pobavila hláška na téma Bible: "Podle Bible pršelo 40 dnů a 40 nocí a pak nastala katastrofa, které se říká potopa světa. My v Anglii tomu říkáme léto."

Ovšem není třeba být jen skleslý, uvádí se dále v úvodníku, na všem je třeba vidět i něco pozitivního - takže: plavky jsou ve slevě, tráva krásně zelená, a že obchodníci s grily a zahradním nábytkem smutní? Obchodní dům John Lewis pro změnu hlásí zvýšený prodej polštářů:-).

A na závěr ten bitevní humor - HMS Ocean kotvící na Canary Wharf mezi skleněnými mrakodrapy: no řekněte, nechtěli byste mít pod okny taky takového drahouška?

Včetně urostlých odstřelovačů? :-D

tahle s malinkým admirálem Nelsonem v popředí mi přijde obzvlášť zábavná:-)

zde se kolos pokouší proplout temžskou bariérou - což je sám o  sobě objekt jako kráva

při pohledu shora je to vidět ještě líp

No a spousta úchvatných fotek je k vidění zde: 

http://www.telegraph.co.uk/news/picturegalleries/uknews/9246216/London-2012-Olympics-HMS-Ocean-moors-on-the-Thames-for-security-operation.html#

Ideální bydlení :-D

V současné době spousta lidí preferuje různé typy bydlení, "podle vkusu každého jednotlivého soudruha", že:-D - někdo rodný domek, někdo loft, někdo zámek či malý kolchol... Ale mnozí se shodnou, že důležité je i bezpečné bydlení - a jak jsem se včera dozvěděl od rozchlámaného bratra on má v tomto momentálně jasno!

Pokud tedy chcete znát adresu v současnosti asi nejbezpečnějšího bydlení na světě, jsou to drahé londýnské lofty v bývalé viktoriánské sirkárně - Bow Quarter.

Pokud se ptáte proč, tak vězte, že v rámci bezpečnosti byly totiž na střechu umístěny střely země-vzduch (tuším, že bratr říkal Thunderbirdy). Vyhlédnete-li tedy doma na Bow Quarter z okna, vidíte momentálně toto:

Kdo by nechtěl takový bezpečný barák, že?

A to prý jsou někteří z nájemníků nespokojení a rakety na střeše nechtějí! Nevděk! Chudák Boris Johnson, to má tedy občany...

Zlí jazykové sice tvrdí, že rakety tam nejsou kvůli zcivilizování okolního East Endu, ale proto, že vedle je hlavní olympijský stadion, ale to je určitě jenom náhoda...
Stejně jako to, že na Temži momentálně kotví největší válečná loď HMS Ocean s bojovými vrtulníky Apache a nebe nad Londýnem mají střežit stíhací letouny Eurofighter Typhoon, které už se houfují přímo na londýnské základně RAF v Northoltu...
Bezpečnost olympiády? Možná...
Ale pokud to nevíte, tak Boris Johnson byl na další 4 roky zvolen starostou naší božské metropole... a já si pamatuju, jak říkal, že on s East Endem zatočí...
Tak proto :-D.

Já být nájemníkem, už sepisuju petici, aby mi tam ty rakety nechali i na potom... Jeden nikdy neví, kdy se mi Thunderbird bude hodit:-).
Loňský srpen ještě není tak távno - a jak by tehdy byl leckdo za raketku na střeše vděčný... sice spíš za typ země-země (ono ve vzduchu málokdo rabuje), ale člověk nesmí být malicherný...
Doufám, že Boris dá nabít i HMS Belfast u Toweru - to by byly teprve manévry!
:-D

Záchodky

Tak snad už konečně dorazilo jaro... V posledních dnech přímo zuří a mně a můj zánět průdušek to vede k jakési sladkobolné nostalgii. Medové slunce venku za okny mi připomíná Londýn a mně se stýská nejen po takových běžných věcech, jako je šedá a mohutná Temže s kovovým leskem, auta na Hammersmith Bridge, lidi na chodnících s kelímky kafe v ruce, vůně z pekáren a bister, vytahované rolety obchodů - melodie vstávajícího velkoměsta, vůně čerstvých novin a kávy, prvních ranních cigaret... Stýská se mi dokonce i po londýnských záchodcích:-).

A tak jsem prošel svou sbírku. Ano - mám tam i fotografie záchodků. On totiž není záchodek jako záchodek:-).

Zde třeba - architektonicky oceněný veřejný záchodek u The Monument:

Nebo zde - "prostý" veřejný záchodek v metru (stanice Canary Wharf, Jubilee Line), podotýkám zcela zdarma!:

A pak záchodek prominentní z nóóbl restaurace na nábřeží, jehož užití mně značně finančně zasáhlo - bylo totiž zcela jasné, že do takového podniku člověk nemůže jen tak vejít a rovnou se zeptat, kde mají záchod... Ale široko daleko nic, kde by se dalo vyčurat (kdyby náhodou někoho napadla taková běžná česká věc - tak ne, v Londýně se nedá čurat venku. Nikde. Ať jste jakéhokoliv pohlaví. Všude jsou kamery. Za chvíli je vaše přirození v celé své kráse až na starostenském stole a Boris Johnson vás vykáže ze svého úžasného města). Tak jsem investoval neuvěřitelnou sumu do nápoje - a za odměnu uviděl tohle:

A strávil mučivou čtvrthodinku dumáním, jak pustit vodu, mýdlo atp. :-)

A pak je ještě jedna sorta úchvatných veřejných záchodků - takový ten kovový zevnitř samoomývací lesklý tubus, co vhodíte čtvrťák (v centru padesátník) a můžete si užít krásné časy - celých 20 minut, jak píšou na varování uvnitř. Dlouho jsem dumal nad tím, proč tam je ten nápis - "bacha, za 20 min se to zase samo otevře" - než jsem byl přáteli upozorněn, že jsem byl jediný, kdo na záchodek nevešel v páru:-).

Když se jednomu stýská po i záchodcích, to už je asi hodně vážné, co?

Vánoce na místech, která mám rád...

Původně jsem chtěl jen něco stručně napsat o úžasně originální vánoční výzdobě, která mě před pár lety uchvátila v Londýně - tedy konkrétně v bohémském Soho na Carnaby Street... Až dosud to pro mě totiž byl ten nejúžasnější vánoční úlet, co jsem viděl - však budete moct posoudit sami (viz obrázky níže)...

Jenže mám pocit, že v Koreji to letos možná i trumfnuli...
Každopádně - Vánoce 2x tak, jak je u nás neznáme. V korejském případě třeba říct: díky bohu...

Takže: 1) Londýn před pár lety:

Centrum módy, stylu, designu a gay komunity se prostě nezapře :-)

2) Jižní Korea právě teď:

I 30m vysokým vánočním stromem lze totiž dát severnímu sousedovi najevo, že jeho výhrůžky, kterak utopí naše hlavní město v krvavém a ohnivém moři, pokud se ho odvážíme rozsvítit, nám neleží ani v patě... Jen pak musíme uvést celou armádu do stavu pohotovosti a své protest-stromy po zuby ozbrojení hlídat... Ano, stromy - Kim Čong-il řval kvůli jednomu, tak Lee Myung Bak nechal rozsvítit u demilitarizované zóny rovnou tři... Jsou ocelové, to kdyby je chtěl nepřítel v amoku ostřelovat...

Ale i při hlídání vánočního stromu lze užít kupu srandy :-)

Těžko říct, zda je to přímý důsledek, ale v KLDR teď mají státní smutek, protože Kim Čong-il dostal infarkt...

Takže možná bude platit klasické Lennonovo "War is over - Happy New Year!"

Staré a nové

V Londýně se úžasným způsobem prolíná staré a nové... Ve všech českých městech (a zvlášť v Praze) vždycky dochází k děsnému řevu, když se někdo pokusí navrhnout (nedej bože postavit!) kapku modernější budovu vedle staré zástavby...  V Londýně se odjakživa staré prolíná s novým - a dokonce je to věc, na kterou jsou místní velmi hrdí, protože ji považují za základní rys svého města - neustálý vývoj, vznik nového na troskách starého, dynamiku, obnovu... Říká se, že Londýn konkrétní podobu vlastně nemá, jeho podobou je budování. Pořád, neustále. Bez stavebních jeřábů to není Londýn. Až ustrne, zemře. (Philip Reeve, známý steampunkový autor, dokonce na tohle téma napsal několik knih - dynamická města se v jeho pojetí pohybují po mechanických pásech, pohlcují menší, slabší, statická a méně dynamická...) Dostalo to dokonce i svůj vlastní název - urbanistický darwinismus.
Rychlý sežere pomalého.
V tomto ohledu je tedy Praha mrtvým městem.
Než se ale ve svém londýnském vzpomínání dostanu k přestavbě Docklands a Elephant&Castle, mám tu několik fotek z City, jak takové sousedství skla a starých budov může jít krásně dohromady... Mě tedy neruší ani v nejmenším.

Když ty budovy stojí vedle sebe, není to zas až tak nic moc nového či převratného - narazil jsem ale jednu, která vznikla úplnou syntézou: ke staré části přistavěli neskutečně citlivým a výtvarně ohromujícím způsobem část hypermoderní - a všechno dohromady tvoří krásný harmonický soulad. Seznamte se s kráskou u Holborn viaduct:

Tohle je pro mě bez debaty architektonický majstrštyk.

P.S.: Kromě Philipa Reeva (kniha Smrtelné stroje) je ještě dobrým úvodem do podstaty a duše města taky Nikdykde Neila Gainmana...
Vřele doporučuju!
A propos... Na Westminster University existuje obor (jeden z mých vysněných), který se jmenuje Reading London...

Dress code

Miluju hadříky... všeho druhu... Hlavně, když to nejsou tepláky - nebo v téhle zemi tak častý módní top ten, což jsou rifle a tričko, případně mikina. Jako oblečení na doma nebo na volný čas, proč ne, ale jinak?

Moc jsem si to užíval v Londýně, kde kromě mých milovaných úchvatných školních uniforem existuje i jiný obecně platný "dress code" - nepsaný zákon oblíkání...

Muž či žena - je to jednoznačné: sako. K obleku či bez obleku, kostýmkové, ležérní, manšestrové, extravagantní... to už je jedno. Hlavní je sako.

Kdo nemá sako, je turista.

Nebo buran z venkova, a to v Londýně vyjde na stejno.

Podle počasí lze sako nahradit či doplnit kabátem, baloňákem, stylovým svetrem či vestou, šálem, plédem, pelerínou... Nikdy ovšem ne větrovkou či sportovní bundou!

Cokoliv zavánějící šusťákem nebo goretexem signalizuje jediné - jste turista.

Máte-li kraťasy (bermudy, ne oblekové), jste turista. Žabky, nazouváky, sandály - jste turista.

A to znamená neplnohodnotný občan.

Chcete-li, aby se k vám chovali jako k člověku, vezměte si sako.

Co na sebe tedy v Londýně není až tak složité.

Máte-li sako, máto vyhráno.

Pak zbývá poslední věc - povětrnostní vlivy. Při pohledu z okna je třeba se beze všeho rasismu orientovat podle kolemjdoucích stejné pleti. Vážně. Příroda už to tak zařídila a různá etnika snášejí chlad různě. Ve chvíli, kdy snědý Londýňan bere baloňák a stylovou šálu, můžete na stejné ulici narazit na anglosaskou slečnu ve střevíčkách a šatech na ramínka. Pohled na teploměr by vám pak třeba prozradil, že je 12°C.

Jo, je to různé. Ale v Londýně je to tak zařízeno, že počasí je povětšinou zhruba tak univerzální jako "dress code" - tj. povětšinou je na sako :-). Když se slunce náhodou rozvášní, můžete hodit sako přes rameno a užít si košile s vestou...

Ale chtěl jsem hlavně něco o avantgardnějších oblečcích, jako jsou třeba takovéhle stylové kalhoty, pro které mám vážně slabost:

ehm - bez těch bot, samozřejmě!

občas bych i něco holčenčího snesl:-)

Ale na tyhle báječný oblečky abych se přestěhoval zpátky do Londýna... nebo do Soulu nebo do Tokia... Kéž by se Harajuku street fashion (tak prý se to souhrnně jmenuje - včetně Lolita fashion, visual kei, oshare kei, decora stylu atp.) začal víc nosit i u nás!

Ale vyhopkat v tomhle, místní občané by to asi nerozdýchali...

Zatím je zvykám aspoň na kluky v saku - ale stejně dle obecného názoru "furt vypadám, jako bych šel k maturitě"... Bože! V Londýně jsem tak chodil každý den! Vlastně ne - rifle k saku bych do školy mít nesměl - bylo to ležérní oblečení na odpoledne :-)

A je to i jeden z důvodů, proč mám slabost taky pro část asijské hudební produkce - oni mají tak skvělé ohozy! Fakt závidím... Jo, manga styl - to už pak ani nemusíte mít ty uši... I když uši já taky rád :-)

City of London - moderní část

City of London je místo oplývající výškovými budovami bankovních domů v malebném sousedství zbytků hradeb a starých gotických kostelů - City of London je totiž původní Londýn, založený Římany (samozřejmě na místě již stávající "domorodé" osady), nadlouho ten pravý a jediný... A napořád ovlivňující topografii a rozdělení města.
Když jsem byl ještě malej a naivní (a byl jsem v Londýně poprvé), chtěl jsem najít hranici mezi East Endem (Peklo na zemi) a West Endem (Ráj na zemi)... Představoval jsem si nějakou ulici, která půlí Londýn a rozděluje ho na jeho východní a západní část - na divokou a prokletou, a kultivovanou a noblesní... Určitě si z četby (třeba Sherlocka Holmese:-)) vybavíte, co je East End: Whitechapel s Jackem Rozparovačem, doky, přistěhovalci, příšerná zločinnost... Juki každé ráno zapínal rádio se slovy: "Tak koho zabili..." Ubodání v East Endu je ve zprávách BBC London na denním pořádku. Hned po příjezdu jsem byl poučen, že rozumný občan tam neleze ani v pravé poledne na kafe.
Jelikož jsem měl East End přísně zakázán, chtěl jsem tedy vědět, kde je ta hranice...
Tou hranicí je právě City of London! Původní město, na jehož východní straně vznikla prokletá část a na straně západní ta nóbl - Westminster, Kensington, Chelsea...
West End a East End tak spolu naštěstí vůbec nesousedí :-)
A jak City of London poznáte? Na místě starých bran zůstali původní gryfové - ti z městského erbu, kteří hlídají Londýn. Když projdete mezi nimi, jste v původním Londýně. Mnoho z něho pravda nezbylo, protože nejen že během své historie pravidelně jako fénix shořel na prach a znovu byl postaven, ale naposledy taky značně podlehl bombardování za druhé světové války... Po ní se pak hojně začalo stavět do výšky - a staví se pořád, takže k panorama City neodmyslitelně patří jeřáby...

Známá Okurka (Gherkin) však nebyla první netradiční budovou peněžního domu - a co do kontroverze rozhodně není tou nejpřednější. Okurka je zkrátka vkusná, elegantní a úchvatná. Okurka je miláček.
Ale o Okurce více až za chvíli, jako první musím zmínit Lloydovu banku, protože to je vážně úlet. Architekt Richard Rogers, mimo této stavby rovněž autor Millenium Dome (Londýn, Docklands) a budovy TV Chanell 4 (Londýn, Westminster) nebo spoluautor Centre Pompidou v Paříži (což je taky vcelku děs). Samý roury.

Lloyd's Building

Nejinak zvenčí vypadá i Lloydova banka. Přiznávám, že tomu "ocelovému městu" vážně nedokážu přijít na chuť. No - posuďte sami:
Vítkovické železárny hadr. Byl jsem ovšem poučen, že budova Lloyd's je jednou z nejlepších high-tech (to je architektonický terminus technicus) staveb - pomlouvanou a nepochopenou. Zevnitř vypadá mnohem lépe, protože to byl záměr - veškerá provozní zařízení jsou umístěna zvenčí budovy, tedy ta "střeva", co se běžně zazdívají do stěn - roury, armatury, výtahy... Je to vlastně budova naruby. Výtahy stojí za to - jsou celoskleněné (i podlaha a strop) a údajně je z nich nádherný výhled na City - nejlepší prý při sněhových přeháňkách, krupobití, lijáku či v noci.
(Jelikož mě předtím již ve vší slušnosti laskavý pán s naslouchátkem v uchu a armádní berettou v pouzdře vyvedl z jednoho peněžního ústavu, protože se tam nesmí fotit, že :-), u Lloyda jsem se o to už radši ani nepokoušel...) Mohu tedy jen říct, že vevnitř je to vážně hezké a úchvatný pohled na skleněné výtahy (skoro nejsou vidět, takže byznysmani tak nějak plují vzduchem), je i ze zadních oken sousedního Starbucksu, který má s Llloydovou bankou společný dvorek.
Budova televizní stanice Chanell 4 či Millenium Dome (kterému něžně přezdívám "Přejetý ježek") se mi ale stejně líbí víc - nejsou ovšem v City, takže o nich až jindy.
V těsné blízkosti Lloydovy banky se však nacházejí jiné úžasné budovy (známé z "Fialové" studie) - "Krajkový mrakodrap", Okurka... Takhle se vám představí, když přicházíte:

Detail spodní části "Krajkového mrakodrapu"

...a všimněte si vršku - krajka...

U "Krajkového mrakodrapu" se mi architekta bohužel prozatím nepodařilo vypátrat, což mě teda dost mrzí, zato u Okurky (tedy Re Swiss Building) je znám - geniální a úžasný Norman Foster. V dobách našeho působení v Londýně hlavní městský architekt této metropole... Muž, jehož genialitě částečně vděčíte za nádheru "Studie v modré" - neboť na jeho nařízení se v novostavbách na nábřeží tónují okna určitými odstíny (prý blízkými barvě vody v Temži), aby nové domy měly nějaký jednotící prvek... A pak stačí mrak s podobnou barvou, já :-) - a "Studie v modré" je na světě... A ne jedna :-) 

To tónování je koneckonců vidět i na "Krajkovém mrakodrapu" a samozřejmě na Okurce.

Ta především vynikne hlavně při pohledu z dálky - taky tak byla koncipována - tmavá špička, trojúhelníkové kompozity (ty je dobré si pamatovat - je to jeden z takových rozpoznávacích znaků Fosterových staveb), pruhování vzniklé dvojím tónováním skel... Slyšel jsem (a viděl původní návrhy), že podle plánů měla být Okurka nižší - stavíte tolik pater, na kolik máte peníze... Jenže pak Re Swiss ještě nějaké zbyly, tak zašli za Fosterem, jestli by jim tam nenaprojektoval o pár pater víc... Výsledné stavbě to jenom prospělo, protože je tak štíhlejší. Představte si ji kratší zhruba o tu špičku - byl to takový spíš zavalitý cvalda, kdežto teď... Elegantní štíhlá kráska...

Podloubí zvenčí

Ovšem i zblízka nabízí Okurka zajímavé detaily - trojúhelníky kompozitů se dole skládají do velkých špic, na nichž stavba zcela lehce stojí (tedy její vnější plášť), a zároveň vytváří kubisticky špičaté originální podloubí, kterým lze kolem celé budovy procházet...

...a zevnitř (s nezbytnou kamerkou ostrahy)

A na závěr (než se v příštím pokračování posuneme o pár ulic dál) ještě poklidné "náměstíčko" v těsném sousedství - plácek s lavičkami, aby měli uspěchaní zdejší byznysmeni možnost zhltnout svůj polední sendvič na čerstvém vzduchu, jak je místním zvykem... Povšimněte si opět barevně sladěných detailů, které spojují budovy "jednotícím prvkem"...
Taktéž si povšimněte trčícího kusu budovy vlevo - na dalším obrázku pak uvidíte, co mi hlava nebere: stavařský renovační postup "domek na kuří nožce"! Co z tohohle jednou bude, to bych rád věděl...

Že by se chystali přistavět přízemí?

Lom světla

by JUKI

V Londýně se báječným způsobem fotografuje.
Je tam totiž jedinečné světlo, dané zvláštním druhem oblačnosti, blízkostí oceánu, vlhkostí vzduchu... Všechny londýnské fotky, které tu uvidíte, budou až na vzácné výjimky z Bannyho tlapek. Chtěl jsem to zdůraznit, protože asi budou specifické.
Slunce je v Londýně takové medové... zvláštní. Tady se pak známí Bannyho často ptali, jestli používal filtr. Nepoužíval. Jeho fotky, to je autentický Londýn. Bez filtru, úprav ve Photoshopu, čehokoliv.
Asi na to bude mít chlapeček kapku talent. Oko. Všechny jeho fotky jsou stejné, jako když zmáčkl spoušť. Nedělá výřezy, nevybírá jednu fotku z tří set. Fotí si po svým:-). Jednu, nanejvýš dvě možnosti, většinou ale jednu.
Zní to zvláštně - zvlášť pro někoho, kdo o fotografování něco ví - ale je to tak. Vysvětlení je ovšem prosté - Banny má "oko", o fotografování jako takovém neví nic. Filtry nepoužívá, protože to neumí. Fotky neupravuje ze stejného důvodu:-).
Dokonce ani nemá vlastní foťák. Na takový, jaký by ho byl hoden, jsme neměli zbytný peníz, a co s nějakou plečkou, že. Banny nejčastěji fotil půjčeným aparátkem od mého kolegy historika, který má stroj určený k fotografování architektury. Tedy budov - a Banny pravda fotil povětšinou jen "baráky" (jak znechuceně říkala babička, protože nebylo co ukazovat kamarádkám). Lidí uvidíte pomálu - asi jen ty, co mu omylem vběhli do záběru:-).

Pro dobrého fotografa tedy jeho fotky občas nejsou dokonalé, ale já je mám raději než ty sebedokonalejší od jiných lidí, kterým chybí Bannyho pohled. Ty mohou být ostré do posledního pixelu, ale často jim chybí duše. Jsou dokonalé - akorát že nechápete, proč byste se na ně měli vůbec dívat...

Studie v modré :-)

Studie v bílé

Fialová:-)

Vezměte dítě do muzea :-)

by JUKI

A pokud to muzeum bude British Museum a to dítě Banny, nadosmrti vám budou příbuzní vyčítat, že jste ho přivedli na zcestí :-).
No - ani nevím, jestli sem ten smajlík vlastně patří, je to krutá realita. Jednoho červnového dne, tuším, že to bylo léta páně 2006, jsem vzal Bannyho, tehdy ještě vážně malého a nevinného (snad!), pěkně za tlapku a dovlekl ho do Britského muzea, protože už tehdy mě napadlo, že bych mu zkusil domluvit nějakou zdejší (londýnskou) školní docházku - a to na kvalitní škole bez British Museum prostě nejde. Jestli netušíte, tak jedním z nejstěžejnějších a nejprestižnějších předmětů britských škol jsou tzv. Classical studies - tj. Řecko+ Řím; nejen historie, ale taky jazyky (oba!), reálie, kultura atd. U nás na základkách tedy rozhodně věci zanedbávané, o víceletých gymplech se taky moc dobré slovo ztratit nedá.
Rozhodl jsem se tedy Bannyho dovzdělat a začít římskou expozicí Britskýho muzea.
Zatím to zní hezky, což o to... Ale jak jsem měl tušit, že v akci Objekt in Focus (tedy jeden exponát ze sbírek, na který se upře pozornost a roztočí se kolem něj kolotoč samostatné výstavy, přednášek, doprovodných akcí atp.) zrovna vytáhli Warren Cup - tedy Warrenův pohár!
A jak jsem měl vůbec tušit, jak Warrenův pohár vypadá, když se tyto akce pořádají právě proto, aby něco takového význačného, leč dosud opomíjeného (z jakýchkoliv důvodů), vytáhli na světlo boží!
Bez dlouhých tlachů - Warrenův pohár vypadá takto:

A druhá strana:

Co budu říkat - Bannymu bouchalo srdíčko tak, že jsem to slyšel na metr od něj, oči měl jako v horečce...
Pravda, odmítl jsem mu koupit repliku 1:1 za 45 liber (za to jsme tehdy dokázali týden jíst, pokud Banny nechtěl nový boty nebo plyšový uši:-)); ale poučnou brožuru a pohledničku jsem mu koupil. Jen jsem mu zakázal poslat ji domů babičce, aby tu nebohou starou paní neklepla pepka - a mě klepeta mravnostní policie.
Fotky jsou naskenované z oné muzejní brožurky za 5 libroší, tudíž za ně děkuji Britskému muzeu - instituci, o níž rád říkám, že Bannymu otevřela oči ještě předtím, než v Soho objevil erotické mangy :-). Ale o Shinobu kokoro až příště.
Banny byl jenom smutný (kromě toho, že nemá Warrenův pohár jako takový), že i otevření Britové vyvalili pohledničky pouze s "dospělou" stranou... Jemu se samozřejmě víc líbí ta dětská.
Jenže - ani Britové nerisknou soudit se s polovinou světa, že. Dětská strana je jen uvnitř brožury - a samo sebou na originálu.
O lásce, kterou dítko školou povinné zahořelo k Britskému muzeu, asi netřeba hovořit.
V roce 2008 jsme se pak dočkali obří výstavy o císaři Hadriánovi a jeho milenci Antinoovi...

P.S.: Tak co, Sebastiánku - vyprovokoval jsem tě dost, abys něco londýnského přidal? :-)