Sia nechápe kulturní rozdíly... :-)

Takové běžné sobotní ráno v naší zemi - krásný slunečný podzim s ranními mrazíky, nejvyšší čas vzít domů z balkónu růže a postarat se o ně... Zatímco Justýnek je ochotný asistovat, Sia má pocit, že jsme spadli z Marsu...

Sia: "Cože?! Já?! Jít ven a stříhat růže?! Copak na mně není na první pohled vidět,že jsem byl stvořen k jiným kratochvílím než je zahradničení?!"
Justýnek: "Pojď, bude sranda - třeba nám Sebastian udělá i pár fotek na sluníčku..."
Já: "Něco si hlavně obleč!"

Po chvíli:

Já: "Říkal jsem přece obleč!!!!"
Sia: "No vždyť- mám boty a punčošky..."
Já: "Grrrrr...."

Sia: "Já to nechápu... Copak mi to nesluší?!"
Já (bezmocně): "Sluší -ohromně, miláčku... Ale takhle nemůžeš ven, přece..."
Sia: "Proč ne? V Bangkoku bys tohle neřekl..."
Já: "Jenže nejsme v Bangkoku!"

Sia (tiše pro sebe): Já tomu fakt nějak nerozumím... Ale když Sebastian myslí..."
Já: "Tady si něco vyber - Justýnek říkal, že si můžeš půjčit, co budeš chtít..."

Sia: "To jako z tohohle?! Justýnek je hrozně hodný, ale..."

 "Přece nečekáte, že si obleču tohle!"

Sia (pro sebe - bezradně): "Bohové Thajska a Siamu - tady není vůbec nic použitelného..."
A po chvíli snažení:
"Tak co? Jak vypadám?"

Já: "Jako zvrhlá školačka, miláčku... Ty se zkrátka neumíš tvářit jinak než vyzývavě, co?"

Sia (překvapeně): "Já se tvářím vyzývavě? To měl být nevinný výraz..."
...
Sia: "A co teď?"

Sebastianovi zaskočilo ranní kafe:-).
A tak se toho musel ujmout Justýnek, aby Siovi ukázal, jak vypadá neviňoučké koťátko:

Sia: "No dobře, jasně, chápu... Tak víte co? Vy si dělejte co chce, já strávím hezké ráno se svou značkovou kamarádkou..."

Čímž mě dostal - nezbylo mi, než se přidat v roli bezmezného obdivovatele a neumětelského fotografa naší thajské hvězdy...