Barva je důležitá a jméno taky... Meika v kuchyni :-)

Zdá se, že na prázdninách u tetičky Chris někdo Meikovi poradil, že může být děsně zábavné ometat se v kuchyni...
A tak jsem měl dneska při svém pokusu o oběd nečekanou návštěvu...

"Ahoj, Sebastiane... Můžu za tebou?"

No kdo by řekl ne, že?

Vždyť ona vlastně ta návštěva až tak nečekaná nebyla - měl jsem tušit, že nebude trvat dlouho, než se něco takového přihodí... při Meikově péči o mou stravu...

Takže tak nějak odhaduju, že to byla spíš první návštěva z mnoha :-). A tak jsem se rozhodl ji zvěčnit a zdokumentovat... ale ouha... I když jsem se po prvních mobilových momentkách uvědomil a zaběhl pro fotoaparát, jeho služby neměly dlouhého trvání... Nevím, jestli se zalekl Meikova odhodlaného výrazu či pracovního nástroje, nicméně to po prvních pár fotkách vzdal, zapípal a zhasl... (Brblaje cosi o vybité baterce, ale já mu nevěřím a podezřívám ho ze zaječích úmyslů...). Takže zase nastoupila akce mobil... 

"Budu ti pomáhat, domluveno?"

Opět někdo, kdo by řekl ne? :-)

Takže Meika napřed vybral ingredience z lednice...

... a s prazvláštním zádumčivým výrazem pohlédl na nebohý okurek...

Rozhodl jsem se zabránit nejhoršímu... a statečně jsem pravil rozhodným hlasem: "Ehm... nezačneme cibulí?"

"No když myslíš... Hoď si sem!"

"Ještě?"

Já: "Ještě... a myslíš, že bys ty krychle mohl dělat menší?"

Meika: "Css... Jsi nepokojený králíček, Sebastiane... Tak si to dělej sám..."

"Já si tady sednu a budu se koukat..." 

Koukat... hm - proč mám ten dojem, že spíš dohlížet?

Meika: "A co to vlastně děláme?"

A kibicovat...

Já: "No... ono to nemá jméno... podívám se, co dávají za program v lednici, a když to barevně ladí, nahážu to do pánve... Mohl bys tomu ale nějaké jméno vymyslet, jestli chceš..."

"Zatím je to takové fádně bledé... Můžu to míchat? Budu u toho rozjímat..."

Meika: "Co to tam zatím je? Cibule, tofu, kerlub a kari? Nebýt toho kari, je to jak Zátiší bledého samuraje... Nějaká další barva?"

Já: "Zelená - přikrájíme okurek..."

Meika: "To už je mnohem lepší - ten okurek tomu výrazně pomohl... Doufám, že si uvědomuješ, že jídlo má i dobře vypadat..."

Já: "Ještě řekni, že to není barevně sladěné a vyvážené! Ještě lžičku jogurtu... Jsi spokojený?"

Meika: "Ujde to... Ale vážně nevím, proč nechceš rýži vytvarovat do malých pandiček...Máš ještě rezervy, Sebastiane!"

Hm... Já spíš myslím, že mám svatou trpělivost... a nadlidskou slabost pro Meikův ksichtíček...  :-)

Ale když on se umí vzápětí tvářit hned takhle:

"Ty o tom zase někam píšeš? A zase budeš zveličovat... Pak si všichni myslí, že tě šikanuju... Vždyť mně nikdo nebude mít rád..."

"Já ti nestačím?!"

"No...Ehm... Jasně, že stačíš, Sebastiane... Znělo to upřímně?"

Já: "Jasně že, zlatíčko.... Ani trochu!"

:-)

Knižní červenec

Tak, a jsme tady s další rekapitulací v rámci knižního projektu - tentokrát červenec, takže to bude hóódně oddechové... :-)
I když i tak měli někteří pěkně hlavu v pejru...

"Paranormální romance... Tak já ti nevím, Sebastiane... Chtěl jsi mi tím něco naznačit?! Vůbec nevím, jestli mám být rád, že jsem to mohl číst..."

Chudák Sia... a to jsem si myslel, že slečna, která tváří v tvář démonům jiných světů řeší manikůru a jestli jí ladí boty, by ho mohla potěšit... Že by si to vzal osobně?

To Meika byl s volbou svého titulu zcela spokojen - a já rovněž.

Dokonce si neodpustím citát či spíš kratší úryvek: Dita Koníčková se po promoci na filozofické fakultě rozhodovala mezi doktorandským studiem a prací v neziskové organizaci. Nakonec se rozhodla pro sebevraždu. ... Za života byla Dita Koníčková známou pražskou intelektuálkou. S brýlemi na očích se snad už narodila. Její první slůvka nebyla "mama" ani "čiči", ale "bóže, to je absurdní!" V první třídě četla Kafku, ve druhé psala filozofické traktáty a na gymnáziu se proslavila větou: "Bůh je subjektivní jako vagína." Nikdy se nestýkala s někým, kdo neměl průkazku do Městské knihovny a deprese. 

Tolik povídka Dita Absurdita - a já jen dodávám, že pro milovníky černého humoru a bizarních vtípků mohu vřele doporučit :-). Meika souhlasí a potvrzuje.

Kagome se rozhodla držet svého oblíbeného žánru kočičích detektivek a tvářila se nadmíru spokojeně - prý jen: Kdy že dostane teda už tu kočku vlastní?!

Tak byla neprodleně odeslána na prázdniny tam, kde kočky mají... A my se dál v klidu mohli věnovat čtení - i když u koček jsme ještě chvilku zůstali... Jen to Justýnek pojal kapku duchovněji... :-)

Ani duchovní obohacení mu však nebránilo v dokonalém stylovém pózování i s oušky :-)

Nebo v četbě lehčích žánrů... a pochlubení se s dalšími vlasovými doplňky japastylu :-).

A pak jsme se já, Meika a i Tygr vydali na cesty...

Aby závěr měsíce patřil opět žánru detektivnímu - nejprve dalšímu dílu Meikovy oblíbené řady s Flavií de Luce:

"Tak - budu si psát poznámky do deníčku od Svena... A určitě to rozlousknu ještě před koncem!"

A úplný závěr - jak se ochladit v parných letních dnech? Četbou detektivky z eskymáckého prostředí! :-D

Až na ta jména postav (inuitská), co se nedala přečíst, vyslovit natož zapamatovat, to byl hóódně dobrý kousek žánru...

Pokračování v srpnu!

"Jmenuji se Kurosawa... Meika Kurosawa... :-)

Není žádným tajemstvím, že Meikovým největším přáním je, aby za ním co nejdřív přijel strýček z Koreje... Druhým Meikovým největším přáním pak bylo mít katanu...
Všímáte si toho minulého času?
Katana dnes dorazila! Jelikož strýček ještě nějaký čas nebude moct přijet (práce pro vládu je náročná věc!), poslal Meikovi aspoň balíček... Prý že s katanou :-)
Katana ale nedorazila sama, jak užaslý Meika zjistil...

"Wow! Sebastiane... To si k nám strýček posílá zbraně?"
Já: "Nooo... možná abys věděl - a věřil - že jednou fakt přijede... Musíš mu ji čistit a dobře se o ni starat!"
Meika: "To víš, že budu! Smím si ji půjčit, viď, že jo? Strýček by určitě nic nenamítal..."
Já: "Ale vždyť ji neuneseš, koťátko...Je velká..."

Meika: "Velká? To je Desert Eagle - ten má být velkej! Unesu ji, koukej!"

Musel jsem uznat, že má pravdu... ale už jsem začal zároveň taky tušit, co přijde dál...

Meika mezitím nacvičoval pózy - čím dál zkušenější a profesionálnější... :-)

Až přišla ta zásadní otázka - teda spíš konstatování: "Víš, Sebastiane, já si myslím, že ta pistole je pro mně... Nechám si ji."
A takhle už vypadá mé psychopatické koťátko nyní - po zuby ozbrojené a šťastné... :-)

"No co?! Ochrana přírody je vážná věc!"

P.S.: Tento článek píšu pod dozorem... Váš Sebastian

Knižní červen

Zase pozdě, ale přece... :-)

Takže rekapitulace, jaký byl ten náš knižní červen - no, řekl bych, že vcelku pohodový a oddychový. Žádná náročná inťošárna, takže Sia se mohl v klidu povalovat a opájet se svou jedinečností (a novými módními doplňky). Tak třeba na mě nezanevře úplně :-).

Horké červnové dny zahájil Justýnek žhavou severskou krimi...

Ale nic světaborného to nebylo... To Meika si našel něco lepšího na čtení - pěkně po svém...

... a byl daleko spokojenější. To Kagome napřed musela hájit svá práva:

"Možná jsi velká kočka,Tygře, ale na kočičí detektivky jsem tady odjakživa já! Uhni!!!"

Naopak Justýnek se se svými zvířecími kamarády o čtení (a focení) rád podělil - zvlášť když to bylo téma, které je převelice zajímalo...

... ale i on si něco přečtě rád sám, v soukromí, v pelíšku... Třebas tuhle jedinečnou, bombastickou absurdní novelu o britské královně, jak zní podtitul :-) Nemělo to chybu - jako by někdo zkřížil Monty Python's  s "Jistě, pane premiére" :-) To tak jednou královna Alžběta našla za Buckinghamským palácem zaparkovanou pojízdnou knihovnu...

A abychom v Londýně ještě zůstali (protože Londýna není nikdy dost, jak praví klasik - tedy já :-D), dali jsme si zase po čase něco steampunku, jako vystřiženého z mé dizertace... A jelikož Meika to bral fakt poctivě, sundal jsem mu i svou dobovou mapu města, aby mohl prověřovat místopis ...

A Kagome se rozhodla, že si rozšíří obzory a bude číst i jiné detektivky, než ty kočičí... První úlovek se jí moc zamlouval:

Nápodobně na tom byl i Meika se svou vlastní detektivní sekcí - malé dekadentní Flavie de Luce, takové jakoby trošku Emily Strange, kdyby žila v Anglii 50.let a zajímala se hlavně o chemii a vyšetřování zločinů:

"Brilantní! Kde je další díl, Sebastiane?!"

"Na cestě z Knižního klubu, neboj..."

"Tak to máš štěstí...!"

(Já vím :-))

A ještě bonus!!!! Speciální Host měsíce!!!!! Bubínek - fanfáry: králíček Chu!

Vzhledem k jeho výrobnímu materiálu - s touto knihou se nemohl vyfotit nikdo jiný!

(Jen si to vzal osobně a je teď ještě zadepkařenější....)

Knižní květen

Pozdě, ale přece... :-)

Jenže když dorazí nový spolubydlící, navíc takový spolubydlící jako je Meika, je jasné, že se všechno točí kolem něj... To pak člověk zapomene na ledasco. I na pravidelné rubriky.

Květen byl kromě Meikova příjezdu už od začátku tak nějak "zenově" laděný... Čím to asi bude? :-)

Takže bez zbytečných řečí - knižní květen ve znamení Meiky!

Když Meika dorazil, četl jsem si zrovna tenhle sice smutný, ale krásný příběh z poválečných dějin Japonska - příběh Kendžiho, který byl řezbářem masek pro divadlo nó, a jeho bratra Hirošiho, zápasníka sumó...

Meika se sice teprve rozkoukával, ale hned se přidal - takže stále platí, že u Kurosawů čtou úplně všichni :-).

A protože se nám v hájemství asijské (nebo Asií inspirované) literatury moc líbilo, tak jsme tam i zůstali - a z Meiky se stal hotový zenový mistr :-)

Ale aby naše čtení nebylo zas až tak monotématické, o to se postaral knižní veletrh v Praze (letos příhodně zaměřený na fantastiku) a první část z obří hromady žánrových titulů, co jsem odtamtud dosmýkal...

V hlavní roli opět Meika, neboť ani krváky mu nejsou cizí, jak se ukázalo :-)

A na závěr zase - pro změnu :-) - trochu Asie... Tentokrát z Taiwanu...

Sia odhaluje svůj původ a minulost...

Jak asi všichni víte, Sia se o Vánocích zakoukal do prince... Zářícího prince Genjiho, jak znělo jeho plné jméno, udělené mu dvorní dámou a spisovatelkou Murasaki Shikibu v dávném japonském desátém století...

Poslal Vesmíru objednávku a doufal a čekal. Vesmír to ale nějak popletl - místo prince Genjiho k nám přicestoval Meika, ztrápený malý člověk (jak mu výstižně říká teta Hiroko). S Meikou ovšem taky přicestovalo princovské oblečení, které mu bylo malé... a tak zůstalo ležet v krabici...

Trvalo víc než měsíc, než to hloupému Sebastianovi došlo - to oblečení bylo pro Siu!

A kdybych mu jen tak z recese neoblékl vrchní brokátovou vestičku na ostravský BJD sraz, asi by mi to nedošlo nikdy... a tím pádem by mi nedošel ani ten zbytek...

Sia s CD Shina - oslněný přítomností Mistra na autogramiádě :-)

Seděla mu tak dokonale, jakoby ji ušili přímo pro něj - a on sám najednou vypadal, jako by se právě pro takové oblečení narodil... Myšlenka se uhnízdila a začala neodbytně hlodat...

Není nakonec ten dlouho očekávaný princ sám Sia?!

Že by Vesmír poslal ten obleček pro něj?

Sia sice pochází z ulic Bangkoku, kde se živil jako prodejný chlapec (viz detektivky Johna Burdetta) - ale co bylo předtím?

Doma po srazu jsem Siovi oblékl celý ten drahocenný brokátový obleček - a rázem to bylo jasnější než tisíc asijských sluncí!

Sia je ztracený - a znovu nalezený - princ thajské královské krve... O tom už není pochyb:

Ztratil se (a díky tomu přežil) patrně během jednoho z mnoha vojenských pučů, co se v moderní historii Thajska odehrávají s větší či menší pravidelností pořád dokola (cca 30 za posledních 50 let)...

Děkujeme Vesmíru za vyjevení této skutečnosti - omlouváme se za předchozí nepochopení a Jeho královská Výsost princ Sia už si samozřejmě užívá zasloužené péče:

"Zavaž mi střevíček!" :-)

P.S.: O tom, jak se Justýnek zakoukal do Arcidémona, Meika blaženě mlčel ve společnosti zádumčivého charismatického zabijáka Chansunga a malá dračice Kagome pobláznila skoro všechny tetičky okolo - a ještě více ze zákulisí ostravského BJD srazu - viz u tetičky Chris zde:

http://matschristiana.blog.cz/1405/sraz-ostrava-2014

Knižní duben...

Příjezd Meiky obrátil všechno na ruby, takže jsem málem zapomněl na svou knižní trošku do mlýna...

Vyšel nový Miloš Urban, a jelikož pro toho pána mám slabost (zvlášť když je to detektivní, britské nebo architektonické :-)), tak jsem ho prostě musel mít... Přišla z moře je sice jen dvě ze tří (britské a detektivní), ale špatné čtení to rozhodně nebylo...

A jak dodává Sia - proč se válet u moře? V pelechu je to mnohem lepší!

(A neobtěžujívás povětrnostní vlivy).

U detektivek jsme pak ještě zůstali - i když to znamenalo drobný lokální konflikt:
Justýnek: "Já si vezmu jednu a ty druhou, jo?"
Kagome: "Ne! Ja chci obě! Na kočičí krimi jsem tady já!"

Justýnek tedy vyklidil pole a rozhodl se, že mi bude asistovat u knihy paní Scarlett Thomasové PopCo (už ji čtu poněkolíkáté, protože je jednoznačně skvělá - abych se neopakoval, mezi Literárními modlami a kauzami jsem ji tu už jednou opěvoval, takže šup do archivu blogu :-)).

Justýnek: "Koukni, jak mi k plachetničce skvěle ladí tričko! Budu si číst s tebou, jo?"
Já: "No...zkusit to můžeš - ale není to snadné čtení... Už jsi zapomněl, jak Sia chytil trauma z Murakamiho?"
Justýnek: "Chytil - ale nepoučil se..."

Ano, Sia s Murakami koketuje i nadále :-). Momentálně zvolil útlou novelu Spánek - pochopitelně s obrázky :-)

Ale není čtení jako čtení - jsou chvíle zděšení, kdy tedy Siovi spolužití se mnou rozhodně nezávidím...

Sia: "To nemyslíš vážně, že ne?!"
Já: "To mám na přednášku, to se tě netýká, neboj..."

Po přestálém šoku jsem ho chtěl rozveselit, tak jsem mu přinesl následující knihu... :-)

Sia: "No to si děláš prdel,ne?!"

Ne vždy je vtip pochopen.... :-)