Knižní květen

Pozdě, ale přece... :-)

Jenže když dorazí nový spolubydlící, navíc takový spolubydlící jako je Meika, je jasné, že se všechno točí kolem něj... To pak člověk zapomene na ledasco. I na pravidelné rubriky.

Květen byl kromě Meikova příjezdu už od začátku tak nějak "zenově" laděný... Čím to asi bude? :-)

Takže bez zbytečných řečí - knižní květen ve znamení Meiky!

Když Meika dorazil, četl jsem si zrovna tenhle sice smutný, ale krásný příběh z poválečných dějin Japonska - příběh Kendžiho, který byl řezbářem masek pro divadlo nó, a jeho bratra Hirošiho, zápasníka sumó...

Meika se sice teprve rozkoukával, ale hned se přidal - takže stále platí, že u Kurosawů čtou úplně všichni :-).

A protože se nám v hájemství asijské (nebo Asií inspirované) literatury moc líbilo, tak jsme tam i zůstali - a z Meiky se stal hotový zenový mistr :-)

Ale aby naše čtení nebylo zas až tak monotématické, o to se postaral knižní veletrh v Praze (letos příhodně zaměřený na fantastiku) a první část z obří hromady žánrových titulů, co jsem odtamtud dosmýkal...

V hlavní roli opět Meika, neboť ani krváky mu nejsou cizí, jak se ukázalo :-)

A na závěr zase - pro změnu :-) - trochu Asie... Tentokrát z Taiwanu...

Sia odhaluje svůj původ a minulost...

Jak asi všichni víte, Sia se o Vánocích zakoukal do prince... Zářícího prince Genjiho, jak znělo jeho plné jméno, udělené mu dvorní dámou a spisovatelkou Murasaki Shikibu v dávném japonském desátém století...

Poslal Vesmíru objednávku a doufal a čekal. Vesmír to ale nějak popletl - místo prince Genjiho k nám přicestoval Meika, ztrápený malý člověk (jak mu výstižně říká teta Hiroko). S Meikou ovšem taky přicestovalo princovské oblečení, které mu bylo malé... a tak zůstalo ležet v krabici...

Trvalo víc než měsíc, než to hloupému Sebastianovi došlo - to oblečení bylo pro Siu!

A kdybych mu jen tak z recese neoblékl vrchní brokátovou vestičku na ostravský BJD sraz, asi by mi to nedošlo nikdy... a tím pádem by mi nedošel ani ten zbytek...

Sia s CD Shina - oslněný přítomností Mistra na autogramiádě :-)

Seděla mu tak dokonale, jakoby ji ušili přímo pro něj - a on sám najednou vypadal, jako by se právě pro takové oblečení narodil... Myšlenka se uhnízdila a začala neodbytně hlodat...

Není nakonec ten dlouho očekávaný princ sám Sia?!

Že by Vesmír poslal ten obleček pro něj?

Sia sice pochází z ulic Bangkoku, kde se živil jako prodejný chlapec (viz detektivky Johna Burdetta) - ale co bylo předtím?

Doma po srazu jsem Siovi oblékl celý ten drahocenný brokátový obleček - a rázem to bylo jasnější než tisíc asijských sluncí!

Sia je ztracený - a znovu nalezený - princ thajské královské krve... O tom už není pochyb:

Ztratil se (a díky tomu přežil) patrně během jednoho z mnoha vojenských pučů, co se v moderní historii Thajska odehrávají s větší či menší pravidelností pořád dokola (cca 30 za posledních 50 let)...

Děkujeme Vesmíru za vyjevení této skutečnosti - omlouváme se za předchozí nepochopení a Jeho královská Výsost princ Sia už si samozřejmě užívá zasloužené péče:

"Zavaž mi střevíček!" :-)

P.S.: O tom, jak se Justýnek zakoukal do Arcidémona, Meika blaženě mlčel ve společnosti zádumčivého charismatického zabijáka Chansunga a malá dračice Kagome pobláznila skoro všechny tetičky okolo - a ještě více ze zákulisí ostravského BJD srazu - viz u tetičky Chris zde:

http://matschristiana.blog.cz/1405/sraz-ostrava-2014

Knižní duben...

Příjezd Meiky obrátil všechno na ruby, takže jsem málem zapomněl na svou knižní trošku do mlýna...

Vyšel nový Miloš Urban, a jelikož pro toho pána mám slabost (zvlášť když je to detektivní, britské nebo architektonické :-)), tak jsem ho prostě musel mít... Přišla z moře je sice jen dvě ze tří (britské a detektivní), ale špatné čtení to rozhodně nebylo...

A jak dodává Sia - proč se válet u moře? V pelechu je to mnohem lepší!

(A neobtěžujívás povětrnostní vlivy).

U detektivek jsme pak ještě zůstali - i když to znamenalo drobný lokální konflikt:
Justýnek: "Já si vezmu jednu a ty druhou, jo?"
Kagome: "Ne! Ja chci obě! Na kočičí krimi jsem tady já!"

Justýnek tedy vyklidil pole a rozhodl se, že mi bude asistovat u knihy paní Scarlett Thomasové PopCo (už ji čtu poněkolíkáté, protože je jednoznačně skvělá - abych se neopakoval, mezi Literárními modlami a kauzami jsem ji tu už jednou opěvoval, takže šup do archivu blogu :-)).

Justýnek: "Koukni, jak mi k plachetničce skvěle ladí tričko! Budu si číst s tebou, jo?"
Já: "No...zkusit to můžeš - ale není to snadné čtení... Už jsi zapomněl, jak Sia chytil trauma z Murakamiho?"
Justýnek: "Chytil - ale nepoučil se..."

Ano, Sia s Murakami koketuje i nadále :-). Momentálně zvolil útlou novelu Spánek - pochopitelně s obrázky :-)

Ale není čtení jako čtení - jsou chvíle zděšení, kdy tedy Siovi spolužití se mnou rozhodně nezávidím...

Sia: "To nemyslíš vážně, že ne?!"
Já: "To mám na přednášku, to se tě netýká, neboj..."

Po přestálém šoku jsem ho chtěl rozveselit, tak jsem mu přinesl následující knihu... :-)

Sia: "No to si děláš prdel,ne?!"

Ne vždy je vtip pochopen.... :-)

Meika Kurosawa

Tak je nás u Kurosawů opět o jednoho víc...

Vesmír (anebo to byl Velký Spisovatel) si s námi trochu pohrál - místo zářícího prince Genjiho, na kterého se Sia tak těšil, k nám dorazilo jeho současné vtělení z alternativního Tokya...

Meika. Meika Kurosawa - de facto mimo mně druhý jediný zdejší "skutečný" Kurosawa toho jména :-)

A jaký tedy je?

Pruhovaný :-). No, ano - on a jeho nejmilejší kamarád (kromě mě, samozřejmě!) postapokalyptický králík Chu, jsou moje drahé pruhatky... 

Milují černé pruhy, černou obecně, všechno možné alternativní a sní o záchraně světa. Nejlépe bez lidí - s delfíny...

Meika dále rád marmeládu z černých třešní, čokoládu s oříškama, černou kávu a černý čaj, velkoměsta, dystopickou sci-fi nejlépe řízlou cyberpunkem, Emily Strange, kočky (především černé), lebky, detektivky, soudní patologii, forenzní antropologii a východy a západy slunce v průmyslových aglomeracích a brownfieldech...

Nerad velké korporace, trápení zvířátek, obžerství, komerci, konvenci, stupiditu, sex a plýtvání přírodními zdroji... Je zkrátka eco-bio-emo postapokalyptic :-)

Taky rád plyšáky a králíky z ponožek. Sex pouze s delfíny. Nejlépe plyšovými.

Když ale našel mé staré londýnské placky (My imaginary friend doesn't like you, You can never wear too much black, I'm so happy I could die) zjistil, že přece jen nejradši na celém světě má mně - a jednu mi rovnou zabavil. Hádejte kterou :-)

Taky rád kibicuje - ohledně ekologie, jídla, virtuálních světů... Ale jsou věci (a světy), o kterých se rád nechám poučit...

Shlédl, co jsem o něm prezentoval:

... měl kupu připomínek...

... a nakonec z něj vypadlo, že by to chtělo ještě něco navíc. Nového. Lepšího. V jeho stylu :-)
Dovezl si noťas, co je lepší než ten můj, takže prý to raději udělá sám...

Těšte se! :-)

Březnové knižní položky

Tak - měsíc je zase pryč a je třeba doplnit další díl letošního knižního seriálu. Tak jaký byl - březen, měsíc knihy?

Zpočátku lehce intelektuální - ve výprodeji v knihovně jsme adoptovali spoustu klasických i avantgardních titulů a Sia se rozhodl, že bude pokračovat v nastoupené cestě marnivého intelektuála... Tentokrát prý na francouzskou notu...

Já ho sice zrazoval, na vlastním příkladu mu demonstroval, že jediné, co je z francouzské kultury použitelné jsou palačinky a vyhlášené módní salóny, ale nedal si říct. Musel se přesvědčit sám. Záhy taky naznal, jaká že je škoda, že Karl Lagerfeld nepíše knihy....

Příště prý už francouzskou prózu jen na stránkách Elle :-)

Což byla voda na mlýn naší nejmladší čtenářky, která hned s invencí sobě vlastní věděla, jak si z velkého bratra utahovat... a vytasila se s vlastním tématickým čtením...

Jak ji to jednou chytlo, už jsme se malé čtenářky nezbavili... asistovala Justýnkovi při jeho detektivkovém rozptýlení:

... pak si přečetla detektivku vlastní...

... a nakonec se rozhodla proniknout i do světa vyšší literatury - ovšem jak jinak, než stylově, že? :-) Taky má přece jen bratrovu školu... Takže na závěr Kagome jako slavná Zelda Fitzgeraldová.... 20. léta jsou zpět!

Voilá! :-)

(No a já jen tak na okraj - protože na mně tu přece vůbec nezáleží, že :-). Román o Zeldě Fitzgeraldové vážně stojí za to! A samozřejmě, že mě potěšilo, že ještě někdo kromě mě bytostně nemůže vystát Ernesta Hemingwaye :-). Jsi můj člověk, Zeldo!)

Knižní únor

Únor se ukázal být na knižní sklizeň daleko hubenější měsíc... 

Nejdřív mě to nepříjemně zaskočilo, ale pak mi došlo, že nejdřív si čas vyžádalo doražení dílovek z ledna, a pak si nás (tedy převážně mě a Siu) na dva týdny uzurpovala olympiáda :-).

Nicméně něco málo jsme přece jen učetli - mým hlavním literárním partnerem byl tento měsíc Sia, který se poté, co v lednu v relativním duševním zdraví přežil pana Murakamiho, rozhodl, že by se mohl stát intelektuálem... Tedy druhým zástupcem ojedinělé kategorie, které já říkám "marnivý intelektuál" :-).

Já jsem ten první, že :-).

Ve svém úsilí byl Sia podpořen i z nečekané strany - svého oblíbeného módního žurnálu Elle:

A pak mi samozřejmě nadšeně schválil volbu povídkové knihy Jana Folného: Buzíčci :-). A já zase musím říct, že nejen, že všechny povídky jsou dobré, některé jsou dokonce přímo výborné! Jsou různé styly, postavami (ale vždycky některá jemně přechází z jedné povídky do druhé, aby je nenásilně propojovala), i žánry... A speciálně ta první, titulní, je tak vtipná, že už dlouho jsem se tak nenasmál! A nebyla jediná - je tam pak další, která na ni vtipem i postavami navazuje, ale to už nebudu prozrazovat...

Jednoznačně skvělá volba - abych citoval autora: "Takovou radost jsem neměl od chvíle, kdy minulej měsíc v mým oblíbeným solárku měnili trubice."

Když Sia takto získal kladný vztah k literatuře, mohli jsme přistoupit ku střednímu, až náročnému čtení :-)

Za střední proud jmenujme Nonstop knihkupectví pana Penumbry od Robina Sloana, za kategorii těžké intelektuálštiny pak Zdroj od Ayn Rand (s tím budeme, upřímně řečeno, ještě nějaký čas zápasit...ale je tam filozofie, architektura, filozofie architektury...:-) Co víc si přát?).

A co na to Sia: "Jak vypadám? Doufám, že ležérně - a ne že mě to porazilo!"

:-) ... pokračování v březnu!

Kotě v nebezpečí :-)

Justýnek dostal nový obleček... Takový roztomilý, že v něm byl ještě líbeznější a plyšáčkovitější... Já ho hned postavil k lampě, abych ho mohl vyfotit (aby se on mohl pochlubit), jelikož mu to tedy slušelo převelice... 

A vůbec mi nedošlo, že mu to sluší až přímo nebezpečně, dokud se neobjevil Sia - ten jako zkušený a poučený moc dobře věděl, o co si my dva koledujeme... Takže se do toho rázně obul (a já už radši mlčel, ani nedutal, jenom jsem fotil, i když to pod lampou nestálo za moc a fotky podle toho vypadají... Jenže to byla taková spontánní akce, kterou nešlo nezaznamenat):

Sia: "No ukaž se, kotě... Tak to je teda mazec! Sebastiane, ty ho v tom pustíš někam ven?!"
Justýnek: Co se ti nelíbí? Vždyť mi to sluší..."

Sia: "Právě že ti to sluší až moc, to je nebezpečná věc! Sebastiane... Vždyť ho takhle někdo ohne o první roh!!"
Justýnek: "Co? Jakej roh?! Kecáš, viď ..."

Sia: "Ty už jsi zapomněl na strýčka Armina z Prahy?! Sebastiane, řekni mu něco!"
Justýnek: " Strýček Arminas... aha..."

Sia: "Tak hele, já ti to vysvětlím... jak se k tobě nějakej strýček takhle přitočí, tak uteč! Jasný?"
Justýnek: "????"

Sia: "Protože pak bude následovat tohle..."

"... a tohle..."

Justýnek: "Hm... ale zas tak špatný to není..."
Sia: "???"

:-)

Tak nevím, jestli se Siovi podařilo dosáhnout toho, co zamýšlel... Myslím, že místo katastrofických scénářů dosáhl toho, že je do něj kotě teď zakoukané... :-)