Knižní duben...

Příjezd Meiky obrátil všechno na ruby, takže jsem málem zapomněl na svou knižní trošku do mlýna...

Vyšel nový Miloš Urban, a jelikož pro toho pána mám slabost (zvlášť když je to detektivní, britské nebo architektonické :-)), tak jsem ho prostě musel mít... Přišla z moře je sice jen dvě ze tří (britské a detektivní), ale špatné čtení to rozhodně nebylo...

A jak dodává Sia - proč se válet u moře? V pelechu je to mnohem lepší!

(A neobtěžujívás povětrnostní vlivy).

U detektivek jsme pak ještě zůstali - i když to znamenalo drobný lokální konflikt:
Justýnek: "Já si vezmu jednu a ty druhou, jo?"
Kagome: "Ne! Ja chci obě! Na kočičí krimi jsem tady já!"

Justýnek tedy vyklidil pole a rozhodl se, že mi bude asistovat u knihy paní Scarlett Thomasové PopCo (už ji čtu poněkolíkáté, protože je jednoznačně skvělá - abych se neopakoval, mezi Literárními modlami a kauzami jsem ji tu už jednou opěvoval, takže šup do archivu blogu :-)).

Justýnek: "Koukni, jak mi k plachetničce skvěle ladí tričko! Budu si číst s tebou, jo?"
Já: "No...zkusit to můžeš - ale není to snadné čtení... Už jsi zapomněl, jak Sia chytil trauma z Murakamiho?"
Justýnek: "Chytil - ale nepoučil se..."

Ano, Sia s Murakami koketuje i nadále :-). Momentálně zvolil útlou novelu Spánek - pochopitelně s obrázky :-)

Ale není čtení jako čtení - jsou chvíle zděšení, kdy tedy Siovi spolužití se mnou rozhodně nezávidím...

Sia: "To nemyslíš vážně, že ne?!"
Já: "To mám na přednášku, to se tě netýká, neboj..."

Po přestálém šoku jsem ho chtěl rozveselit, tak jsem mu přinesl následující knihu... :-)

Sia: "No to si děláš prdel,ne?!"

Ne vždy je vtip pochopen.... :-)

Meika Kurosawa

Tak je nás u Kurosawů opět o jednoho víc...

Vesmír (anebo to byl Velký Spisovatel) si s námi trochu pohrál - místo zářícího prince Genjiho, na kterého se Sia tak těšil, k nám dorazilo jeho současné vtělení z alternativního Tokya...

Meika. Meika Kurosawa - de facto mimo mně druhý jediný zdejší "skutečný" Kurosawa toho jména :-)

A jaký tedy je?

Pruhovaný :-). No, ano - on a jeho nejmilejší kamarád (kromě mě, samozřejmě!) postapokalyptický králík Chu, jsou moje drahé pruhatky... 

Milují černé pruhy, černou obecně, všechno možné alternativní a sní o záchraně světa. Nejlépe bez lidí - s delfíny...

Meika dále rád marmeládu z černých třešní, čokoládu s oříškama, černou kávu a černý čaj, velkoměsta, dystopickou sci-fi nejlépe řízlou cyberpunkem, Emily Strange, kočky (především černé), lebky, detektivky, soudní patologii, forenzní antropologii a východy a západy slunce v průmyslových aglomeracích a brownfieldech...

Nerad velké korporace, trápení zvířátek, obžerství, komerci, konvenci, stupiditu, sex a plýtvání přírodními zdroji... Je zkrátka eco-bio-emo postapokalyptic :-)

Taky rád plyšáky a králíky z ponožek. Sex pouze s delfíny. Nejlépe plyšovými.

Když ale našel mé staré londýnské placky (My imaginary friend doesn't like you, You can never wear too much black, I'm so happy I could die) zjistil, že přece jen nejradši na celém světě má mně - a jednu mi rovnou zabavil. Hádejte kterou :-)

Taky rád kibicuje - ohledně ekologie, jídla, virtuálních světů... Ale jsou věci (a světy), o kterých se rád nechám poučit...

Shlédl, co jsem o něm prezentoval:

... měl kupu připomínek...

... a nakonec z něj vypadlo, že by to chtělo ještě něco navíc. Nového. Lepšího. V jeho stylu :-)
Dovezl si noťas, co je lepší než ten můj, takže prý to raději udělá sám...

Těšte se! :-)

Březnové knižní položky

Tak - měsíc je zase pryč a je třeba doplnit další díl letošního knižního seriálu. Tak jaký byl - březen, měsíc knihy?

Zpočátku lehce intelektuální - ve výprodeji v knihovně jsme adoptovali spoustu klasických i avantgardních titulů a Sia se rozhodl, že bude pokračovat v nastoupené cestě marnivého intelektuála... Tentokrát prý na francouzskou notu...

Já ho sice zrazoval, na vlastním příkladu mu demonstroval, že jediné, co je z francouzské kultury použitelné jsou palačinky a vyhlášené módní salóny, ale nedal si říct. Musel se přesvědčit sám. Záhy taky naznal, jaká že je škoda, že Karl Lagerfeld nepíše knihy....

Příště prý už francouzskou prózu jen na stránkách Elle :-)

Což byla voda na mlýn naší nejmladší čtenářky, která hned s invencí sobě vlastní věděla, jak si z velkého bratra utahovat... a vytasila se s vlastním tématickým čtením...

Jak ji to jednou chytlo, už jsme se malé čtenářky nezbavili... asistovala Justýnkovi při jeho detektivkovém rozptýlení:

... pak si přečetla detektivku vlastní...

... a nakonec se rozhodla proniknout i do světa vyšší literatury - ovšem jak jinak, než stylově, že? :-) Taky má přece jen bratrovu školu... Takže na závěr Kagome jako slavná Zelda Fitzgeraldová.... 20. léta jsou zpět!

Voilá! :-)

(No a já jen tak na okraj - protože na mně tu přece vůbec nezáleží, že :-). Román o Zeldě Fitzgeraldové vážně stojí za to! A samozřejmě, že mě potěšilo, že ještě někdo kromě mě bytostně nemůže vystát Ernesta Hemingwaye :-). Jsi můj člověk, Zeldo!)

Knižní únor

Únor se ukázal být na knižní sklizeň daleko hubenější měsíc... 

Nejdřív mě to nepříjemně zaskočilo, ale pak mi došlo, že nejdřív si čas vyžádalo doražení dílovek z ledna, a pak si nás (tedy převážně mě a Siu) na dva týdny uzurpovala olympiáda :-).

Nicméně něco málo jsme přece jen učetli - mým hlavním literárním partnerem byl tento měsíc Sia, který se poté, co v lednu v relativním duševním zdraví přežil pana Murakamiho, rozhodl, že by se mohl stát intelektuálem... Tedy druhým zástupcem ojedinělé kategorie, které já říkám "marnivý intelektuál" :-).

Já jsem ten první, že :-).

Ve svém úsilí byl Sia podpořen i z nečekané strany - svého oblíbeného módního žurnálu Elle:

A pak mi samozřejmě nadšeně schválil volbu povídkové knihy Jana Folného: Buzíčci :-). A já zase musím říct, že nejen, že všechny povídky jsou dobré, některé jsou dokonce přímo výborné! Jsou různé styly, postavami (ale vždycky některá jemně přechází z jedné povídky do druhé, aby je nenásilně propojovala), i žánry... A speciálně ta první, titulní, je tak vtipná, že už dlouho jsem se tak nenasmál! A nebyla jediná - je tam pak další, která na ni vtipem i postavami navazuje, ale to už nebudu prozrazovat...

Jednoznačně skvělá volba - abych citoval autora: "Takovou radost jsem neměl od chvíle, kdy minulej měsíc v mým oblíbeným solárku měnili trubice."

Když Sia takto získal kladný vztah k literatuře, mohli jsme přistoupit ku střednímu, až náročnému čtení :-)

Za střední proud jmenujme Nonstop knihkupectví pana Penumbry od Robina Sloana, za kategorii těžké intelektuálštiny pak Zdroj od Ayn Rand (s tím budeme, upřímně řečeno, ještě nějaký čas zápasit...ale je tam filozofie, architektura, filozofie architektury...:-) Co víc si přát?).

A co na to Sia: "Jak vypadám? Doufám, že ležérně - a ne že mě to porazilo!"

:-) ... pokračování v březnu!

Kotě v nebezpečí :-)

Justýnek dostal nový obleček... Takový roztomilý, že v něm byl ještě líbeznější a plyšáčkovitější... Já ho hned postavil k lampě, abych ho mohl vyfotit (aby se on mohl pochlubit), jelikož mu to tedy slušelo převelice... 

A vůbec mi nedošlo, že mu to sluší až přímo nebezpečně, dokud se neobjevil Sia - ten jako zkušený a poučený moc dobře věděl, o co si my dva koledujeme... Takže se do toho rázně obul (a já už radši mlčel, ani nedutal, jenom jsem fotil, i když to pod lampou nestálo za moc a fotky podle toho vypadají... Jenže to byla taková spontánní akce, kterou nešlo nezaznamenat):

Sia: "No ukaž se, kotě... Tak to je teda mazec! Sebastiane, ty ho v tom pustíš někam ven?!"
Justýnek: Co se ti nelíbí? Vždyť mi to sluší..."

Sia: "Právě že ti to sluší až moc, to je nebezpečná věc! Sebastiane... Vždyť ho takhle někdo ohne o první roh!!"
Justýnek: "Co? Jakej roh?! Kecáš, viď ..."

Sia: "Ty už jsi zapomněl na strýčka Armina z Prahy?! Sebastiane, řekni mu něco!"
Justýnek: " Strýček Arminas... aha..."

Sia: "Tak hele, já ti to vysvětlím... jak se k tobě nějakej strýček takhle přitočí, tak uteč! Jasný?"
Justýnek: "????"

Sia: "Protože pak bude následovat tohle..."

"... a tohle..."

Justýnek: "Hm... ale zas tak špatný to není..."
Sia: "???"

:-)

Tak nevím, jestli se Siovi podařilo dosáhnout toho, co zamýšlel... Myslím, že místo katastrofických scénářů dosáhl toho, že je do něj kotě teď zakoukané... :-)

Náš knižní leden

Tak jsme tady se slibovaným projektem Knižních zátiší 2014 aneb Čtenářský BJD deníček :-).

Část první - leden:

Takže, kdo co četl?

Nejprve shrnutí toho, jak to vlastně začalo - Justýnek objevil Wetemau a četl si ji se mnou před spaním...

... zatímco Sia se připravoval na příjezd prince Gendžiho četbou románu, který o něm pojednává - a na první pohled na něm bylo vidět, že je zamilovanější a zamilovanější...

Já zatím dočítal rozsáhlý opus páně Murakamiho 1Q84 (knihy, 1, 2, 3) a Sia se ke mně přidal, aby se úplně toužením nerozplynul:-). Jestli toho litoval, nevím, ale je fakt, že pan Murakami není snadné čtení... Myslím, že Siův výraz to dokumentuje víc než výstiženě:

"Hm... Tak teď jako, Sebastiane, fakt nevím... A tenhle je podle tebe ze všech nejsrozumitelnější?"

Já: "No... tak nějak. Hlavně má ale nějaký konec, co se dá koncem nazvat, víš? Předtím to vždycky bylo spíš tak, že ti lidé šli prostě domů a to byl konec..."

Sia: "A nemůžeš mi prosím tě uvařit ještě jedno kafe? Pro jistotu..."

Po chvilce přemýšlení se pak nechal slyšet, že ho mrzí, že tam nebylo víc jeho nejmilejší postavy - gaye Tamarua, který byl nájemný zabiják profesionál a bodyguard jedné milé staré dámy... 

A autor památné hlášky: "Ale znáš to. Hraju si tak u studánky na harfu, a najednou kde se vzala, tu se vzala, objeví se víla, předá mi Berettu dvaadevadesátku a řekne, ať si jen zkusím vystřelit na támhletoho bílého králíka."

V tom jsem s ním teda stoprocentně za jedno!

Na odlehčení jsme si pak dali s Kagome kočičí krimi:

Tenhle cyklus Lilian Jackson Braunové je fakt super - čas od času si dáme jednu z detektivek na odlehčení, jako bonbónek. Taková milá (ale napínavá) záležitost na jeden víkend... V hlavní roli novinář a jeho dvě siamské kočky.
A závěr ledna patřil začátku delšího čtení - Legendy z cyklu Dragonlance:

Na ty se se mnou vrhl náš hlavní milovník fantasy - Justýnek.
"Jůůů, draci - a čaroděj Raistlin... a šotek! To bude  bezva čtení!"
Pak byl ale konfrontován s nemilým překvapením a krutou realitou:

"Jak, že to není konec? Co tím myslíš, Sebastiane? Tohle všechno a není to konec?!"

"Pomoc!"

Pokračování v únoru... :-)

Kagome 2x jinak

Tak jsme o víkendu zase trochu fotili - a tentokrát byla hlavní hvězdou Kagome, která se tak konečně dočkala dalších svých použitelných fotek, kterých se tolik, ale tolik nemohla dočkat... A jelikož je, jaká je, dávala mi to pěkně ožívat - anebo naopak dělala smutnou, což je u ní snad ještě horší...

Ale konečně se tedy povedlo, a to hned na několikrát!

První série zobrazuje Kagome takovou, jak ji důvěrně známe - mladší sestřičku, raracha a potvůrku, co tahá starším bratrům jejich trička... Prostě klučičí holčička, hotová malá fotbalistka :-).

No a tady se svým novým kamarádem, prozatím bezejmenným panem ještěrčákem...

Pak ale došlo na lámání chleba - Siu napadlo, jestli by si Kagome nechtěla zkusit šatičky... růžové, s kraječkama... Reakci vidíte sami :-D.

"Nééééé!"

Ale protože Sia má přesvědčovací a našeptávací dar, povedlo se mu raracha přesvědčit... Možná taky proto, že Kagome velkého bratra zbožňuje, vzhlíží k němu a udělá (občas), co mu na očích uvidí. Dokonce si obleče i růžové šatičky... (taky po mém drobném přispění, jak moc růžové šatičky slušely Cielu Phantomhivovi:-D).

Výsledek překonal všechna naše očekávání! Upíří potvůrka se rázem změnila v malou něžnou slečinku...

... až z toho byla sama chvilkama nesvá...

... ale už na druhý pohled rarach pod andílkem pořád prosvítá... :-)

Starší bratr byl samozřejmě na sestřičku náležitě hrdý a malá se dmula pýchou, div nepukla... :-)

Tak ještě pár fotek do rodinného alba - tak, hezky se usadíme, nejlépe na klíně...

Skoro viktoriánská idylka :-)
Aneb - Studie v růžové :-D :-D