Střípky z thajské skládačky

Zbožňuju, když čas od času narazím na něco, co mi doplní nebo vysvětlí předchozí informaci, zážitek... cokoli. Třebas i po letech.

Tak jsem teď nedávno díky detektivce (mimochodem fenomenální!) páně Burdetta Bangkok 8 konečně pochopil to, co mě mátlo na thajské kinematografii. Ne že bych byl extra znalec, ale před delším časem jsem viděl jeden film (detektivku? těžko říct, ale hlavní hrdina byl policejní inspektor Techit) s názvem Immortal Fighter a byl jsem z něj dóóst hodně zmatený. Stručně řečeno: nepochopil jsem zhola nic.

Ale byly to krásné dvě hodiny s krásnými lidmi:-).

Jak jsem tedy teď zajásal, když jsem se v Bangkoku 8 (knižní detektivka, hlavní hrdina inspektor Sonkaj Jitpleecheep) dočetl tato slova, kterými agentka FBI komentovala svůj zážitek z thajské televizní produkce:

"Zkusila jsem se včera dívat na thajskou televizi. Chytila jsem zrovna nějakou telenovelu, takovou jsem ještě nikdy neviděla. Lidi tam umírali a znovu se rodili a pokračovali v konverzaci, kterou vedli před smrtí, jako by se nechumelilo, a byli tam duchové a spousta čarodějů, kteří popírali gravitaci a žili v nějaké kouzelné zemi asi tak osm kilometrů nad zemí. Je to snad vyjádření thajského způsobu myšlení?"

A co na to thajský detektiv? Velmi mě to zajímalo, protože obdobný zážitek (tedy až na kouzelnou zemi osm kilometrů nad zemí) jsem měl tehdy z filmu i já.

Thajský detektiv klidně opáčil:

"Osm kilometrů nad zemí by tak zhruba odpovídalo. Ale vynechala jste kostlivce."

"To je fakt, byl tam nějaký kostlivec a ten všude pronásledoval ty hlavní hrdiny. Proč?"

"Musíte mít na paměti, že jsme národ uvažující holisticky. Nemůžete vzít ze života jenom útržky, jako třeba milence odcházející spolu do západu slunce, a předstírat, že je to konečný svět."

Aha! Tak ta paní byla opravdu mrtvá a byl to její duch... anebo byla převtělená a byl to následný život? Nezbývá než s novými vědomostmi znovu shlédnout starý film...

Zdá se mi totiž, že mezi těmi mraky duchů, nemrtvých (či navrácených?), speciálně nadaných, zasvěcených, kouzelných, prostě policejních i jiných jsem asi přehlédl kostlivce... :-)

Plavání v oblacích

Ač to při pohledu z okna tak vůbec nevypadá, budou za měsíc prázdniny - a dovolená... Když si vzpomenu, jak jsem se vždycky těšil do Anglie, že tam při krásných letních 16° C uniknu letním pařákům... 

No, možná bych se tam letos mohl těšit, že se tam třeba usuším a ohřeju:-). V kavárně určitě:-).

Ovšem při myšlenkách na prázdniny člověka chytají i exotické touhy a záchvaty opravdového cestování... Je-li navíc postižen láskou k moderní architektuře, volí destinace prapodivné, nad kterými spoluobčané jen nechápavě vrtí hlavou...

Letos je tak volba zcela jednoznačná - Singapore!

A proč?

Úchvatný architektonický zázrak zvaný Marina Bay Sand Hotel  - s bazénem na střeše, který skýtá úchvatný optický klam:

Neskutečné, že?
Přepad je totiž pod vizuální úrovní, takže není vidět a vytváří ten efekt, že se voda přelívá přes hranu dolů do ulice...

Celkově pak hotel vypadá takto (autorem je architekt Moshe Safdie):

Singapurský Marina Bay Sand Hotel tedy rozhodně píšu na wish list!

Letos tam sice asi ještě nevyrazíme... ale jednou, až si přestanu kupovat drahé kabelky, tak třeba...:-)

Ale ty kabelky a boty jsou naprostá nutnost! Protože bez drahých bot a kabelky bych do takovýho hotelu ani vlízt nemohl, že... :-)

Takže teď svými nákupy vlastně provádím předcestovní přípravu - a jednou, jednou si tam rozhodně zaplavu :-D.

P.S.: Není nad to snít, když to jinak vypadá, že se utopíme v kaluži...:-)

Slečna Maggie :-)

Justýnek se definitivně přiznal ke svému druhému Já - aneb 2 v 1 :-D

P.S.: Maggie je plným jménem Margaret Michelle McBride - první křestní jméno hrdě nosí po zesnulé kmotře, hraběnce Thatcherové...

U mamuta...

Dnes jsme byli s Justýnkem navštívit mamuta...
A protože je to do kopce, bolijá mě nožičky:-) - takže dále už jen beze slov: Justýnek na výletě...

Querilla gardening - tradice a současnost:-)

Querilla gardening se statečně šíří světem - a možná si vzpomenete, že i my jsme si loni na balkóně pořídili querillovou zahrádku, abychom měli kde za poklidných letních večerů popíjet "Chatteau N'Guma":-).

Jelikož to byla záležitost více než příjemná, rozhodl Justýnek, že by bylo moc hezké v tradici pokračovat.

Letos jsme však ku svému počínání měli i teoretickou podporu - poučnou a zábavnou stať  "Vídeňské zahrádkářství" (uveřejněnou v Kalendáři rakouských Čechoslováků na rok 1922/23 s názvem "Pramen"). Tam jsme zjistili ohromující skutečnost - veškeré zahradničení je ve ve zdejších zemích svou historickou podstatou querillové...

Dobrý muž F. Roztok (autor) ve svém pojednání píše, že zakladatelem zahrádkaření soudobého typu je je německý lékař Daniel Schreber: "Aby alespoň městské děti poněkud sblížil s přírodou, založil roku 1864 v Lipsku spolek, jenž si vzal za úkol zřizovati v okolí města dětská hřiště spojená se zahrádkami, kde by děti společně s rodiči mohly ošetřovati svůj záhonek... Z Lipska rozšířilo se hnutí zahrádkářské po celém Německu.

Přišlo ještě před válkou (rozumí se první) i do Vídně, ale nebylo pochopeno." :-D

Ovšem toto je perla:

"Ve Vídni samé založena byla zahrádková osada teprve roku 1912. Několik nadšenců, většinou úředníků, najalo tehdy kamenitou stráň blízko steinhofského blázince a počali vzdělávati a osazovati půdu, k obrovskému vyražení všech mimojdoucích a výletníků, kterým nikterak nešlo do hlavy, co že ti lidé tu ve svátek kopají a kdo vlastně jsou. Konečně na to někteří odborníci "kápli": to jsou tiší blázni ze Steinhofu, které tu nechávají pracovat, protože nejsou nebezpečni." :-D

Jelikož stále doufáme, že na tom v brzké době nebudeme tak zle jako vídeňští úředníci za c. k. mocnářství, pojali jsme naši querillovou zahrádku esteticky, nikoliv pěstitelsky za účelem obživy... Jako ctitelé antických tradic jsme si pořídili hyacinty, a jako Narcisové narcisy:-).

Doufáme, že hlad jen tak nepřijde - a pokud ano, nuž, vše už tu jednou bylo: "V prvních měsících války počali se objevovati a pak stále houstly výzvy a nařízení úřadů, aby byl obdělán kde jaký kousek půdy, aby v zahradách vil místo květin sázeli zeleninu: obec sama předcházela příkladem a dala v parcích sázeti brambory, řepu, boby a zelí."

Takže až obec nasází v našem parku zelí, budeme vědět, že je zle - a místo narcisů si pořídíme rajčata v kýblu:-).

Ovšem do té doby se můžeme při "Chatteau N'Guma" veselit a při pročítáním vět: "Ale i v této vážné době, na jaře 1915,, znamenali ještě lidé, kteří někde v potu tváře přerývali ladem ležící půdu, pro největší část vídeňského obyvatelstva veliké obveselení; každý, kdo šel mimo, zahrál si na odborníka a zaručoval se, že je vyloučeno, aby ti lidé něco sklidili, a že je ten sport brzy omrzí..." se cítit na straně větší části vídeňského obyvatelstva :-D.

V muzeu to žije! :-)

Přiznávám, že název příspěvku je parafrází názvu výstavy - tentokrát na přírodovědné téma - a ta pojednává o tom, jak se divoce žijící zvířata adaptují na život ve městech a jak se jim tam daří... Báječně, jak jinak! :-)
A báječně jsme si i my užili super instalace - obzvláště třeba zátiší (mé oblíbené) "Mýval rabuje popelnici", o které se zkrátka musím podělit :-):

Následuje havran s chlebem v zobáku:

Spokojený kocour (trávící "ptačí" svačinku):

Anebo bobr a jeho hlodátko:

A na závěr pro velký úspěch celkový pohled na popelnicové zátiší:

Zkrátka - Ve městě to žije!

Proměna...

Teda zatím jenom první krok - k tomu, aby z Justýnka čas od času mohlo být nefalšované šanghajské princátko... Začali jsme zvolna, novými dlouhými vlásky... Ovšem protože drahocenný šlechtický obleček k tomu prozatím ještě nemá, ze zkoušení paruky se vyklubala spíš první travesty show... :-)

Aneb - Justýnek jako školačka... Ale určitě ta nejroztomilejší na světě!

Vzhledem k povětrnostním vlivům (déšť - tma - sníh s deštěm - tma..) jsou fotky dosti ubohé, ale Justýnek říkal, že čekat někdy do dubna, až zase vysvitne slunce, to se mu teda fakt nechce...

Takže se omlouváme za zhoršenou kvalitu obrazu -závada není na vašem přijímači :-D.