Kim Jae Joong se dívá do pračky

Neustále mě asi bude ohromovat ta naprosto normální a dle všeho zcela běžná komerční prodejnost korejských hvězd a hvězdiček - anebo bych spíš měl napsat prozíravost marketingových odborníků a tvůrců propagačních kampaní korejských výrobků?!

Že člověk vidí Hera s mobilem, foťákem, motorkou, kávovarem, případně jako "ambasadora" místního ČEZu či ve vaně nebo v posilovně, to už jsem si jakžtakž zvykl, ale pračka mě teda dostala:-)

V současné době zkrátka platí, že chcete-li v Koreji něco propagovat, potřebujete Kima. V té Jižní pravda jiného, než v Severní:-).

V KLDR Kim Čong-il svého času pohlédl svým laskavým okem diktátora na nejeden z výdobytků socialismu - a to s takovým nasazením, že mu byla fanoušky v zahraničí založena webová stránka "Kim Čong-il se dívá na ...": lahev, zelí, monitor, gumáky... No samé báječné věci! http://kimjongillookingatthings.tumblr.com/

Nyní v této tradici pokračuje jeho syn zde: http://kimjongunlookingatthings.tumblr.com/

V Jižní Koreji na rodinnou tradici klanu Kimů zdá se navázal i nejhezčí nositel tohoto jména - nemohl jsem si při tomhle obrázku nevybavit  spojitost s výše uvedenými jmenovci... Titulek mi naskočil úplně sám:-).

Tak - a tady je ten slibovaný obrázek Hera s pračkou... stále jen nemohu přijít na to, jestli je to reklama na automatku fy Samsung či na spodní prádlo od Calvina Kleina... 

Ale k čertu - co na tom u takovýho obrázku vlastně záleží... :-). Hlavní je nejhezčí z Kimů!

Záchodky

Tak snad už konečně dorazilo jaro... V posledních dnech přímo zuří a mně a můj zánět průdušek to vede k jakési sladkobolné nostalgii. Medové slunce venku za okny mi připomíná Londýn a mně se stýská nejen po takových běžných věcech, jako je šedá a mohutná Temže s kovovým leskem, auta na Hammersmith Bridge, lidi na chodnících s kelímky kafe v ruce, vůně z pekáren a bister, vytahované rolety obchodů - melodie vstávajícího velkoměsta, vůně čerstvých novin a kávy, prvních ranních cigaret... Stýská se mi dokonce i po londýnských záchodcích:-).

A tak jsem prošel svou sbírku. Ano - mám tam i fotografie záchodků. On totiž není záchodek jako záchodek:-).

Zde třeba - architektonicky oceněný veřejný záchodek u The Monument:

Nebo zde - "prostý" veřejný záchodek v metru (stanice Canary Wharf, Jubilee Line), podotýkám zcela zdarma!:

A pak záchodek prominentní z nóóbl restaurace na nábřeží, jehož užití mně značně finančně zasáhlo - bylo totiž zcela jasné, že do takového podniku člověk nemůže jen tak vejít a rovnou se zeptat, kde mají záchod... Ale široko daleko nic, kde by se dalo vyčurat (kdyby náhodou někoho napadla taková běžná česká věc - tak ne, v Londýně se nedá čurat venku. Nikde. Ať jste jakéhokoliv pohlaví. Všude jsou kamery. Za chvíli je vaše přirození v celé své kráse až na starostenském stole a Boris Johnson vás vykáže ze svého úžasného města). Tak jsem investoval neuvěřitelnou sumu do nápoje - a za odměnu uviděl tohle:

A strávil mučivou čtvrthodinku dumáním, jak pustit vodu, mýdlo atp. :-)

A pak je ještě jedna sorta úchvatných veřejných záchodků - takový ten kovový zevnitř samoomývací lesklý tubus, co vhodíte čtvrťák (v centru padesátník) a můžete si užít krásné časy - celých 20 minut, jak píšou na varování uvnitř. Dlouho jsem dumal nad tím, proč tam je ten nápis - "bacha, za 20 min se to zase samo otevře" - než jsem byl přáteli upozorněn, že jsem byl jediný, kdo na záchodek nevešel v páru:-).

Když se jednomu stýská po i záchodcích, to už je asi hodně vážné, co?

Jarní sněžení

Tak jsme si dnes užili úchvatné jarní chumelenice. Já tedy jen přes okno, podle vzoru Járy Cimrmana jako velmi zanícený divák (zánět průdušek, nosohltanu a hlasivek) - ale připomnělo mi to, na co jsem kvůlivá té vleklé chorobě zapomněl, tedy vlastně skoro na celý svět... No ale jedna z těch věcí na celém světě je z počinů fotografických - momentka z dob, kdy naposledy před chvilkovým jarem ležel sníh...
Tehdy nám připadala jako "Čekání na jaro" :-)

Někdy je vážně škoda, že si člověk vyrazí ven bez pořádného foťáku:-(.

Zimní host

Asi hibernuju... spím a nepíšu... duševní aktivita omezena na skotský detektivní seriál Taggart:-).

Ale stalo se něco, co mě ze zimního spánku vytrhlo a donutilo sepsat alespoň pár řádek pro blízké a milé, co mě snad mezitím už neodepsali...

Bylo - nebylo v Zemi za regálem...

O tom, že se v Zemi za regálem objevují zázraky, anomálie a perly, už se patrně všeobecně ví, ale současný objev není ani nová Příručka k ohlédání mrtvých, Dělostřelecké rozhledy či Oheň ve službách hygieny (jedny z posledních brilantních nálezů) - je to Bedřich!

Béďa je krasavec - je ale ovšem velmi stydlivý, takže spatřit ho odhaleného se hned jen tak nepodaří:-). Padne na něj stín, ucítí závan vzduchu, zaznamená pohyb - a hned svou krásu ukryje... Tváří se pak hnědě a nenápadně, jako uschlý list, za který byl taky zpočátku považován... Zasloužil by si lepší zvěčnění, ale z mobilního aparátku se mi nic lepšího vyždímat nepovedlo.

Béďa - přistižen ve vší kráse

Béďa se v Zemi za regálem objevil v pondělí odpoledne a od té doby se má čile k světu - nejraději má Bananen Apfelmark z dm nebo cukrovou vodu... Sosá statečně, takže můžeme doufat, že s námi v Zemi za regálem pobude až do jara... Prozatím se zdržuje na okenním parapetu a trpělivě vyčkává, až sleze sníh a rozkvetou sakury...

Béďovo zimoviště s výhledem na zimní krajinu

Béďův bufet

Patent Mosser - předchůdce Boba Gorea aneb Zimní sporty za první republiky

"Mnozí lyžaři si stěžují na jakost sněhu, čímž pouze dokazují, že jejich lyžařské umění jest omezeno. Dobrý lyžař se sněhu přizpůsobí a nesedí v chatě u džbánku, nadávaje na sníh není-li podle jeho vkusu."

Tuto úchvatnou radu, stejně jako jiné obdobné, lze vyčísti z poučné brožury "Lyžař: Příručka pro lyžaře-začátečníky" z roku 1925, kterou bratr vyštrachal v muzejní knihovně. Krásné to čtení!

Krátím si tím chvíle svého těšení (pospolu s Čarovnou zimou Tove Janssonové), než zase sám nazuju prkna - a dost dobře nechápu, jak jsem bez tak úžasných rad mohl dosud přežít. Tak jen namátkou tohle:

"Nebudu popisovati lyže příliš podrobně, neboť je každý snad aspoň jednou viděl. Vyrábějí se u nás zpravidla z horského jasanu, javoru, klenu, habru a buku, poslední dobou také z akátu, který zdá se míti mnoho dobrých vlastností a má nám nahraditi drahé hickory.

Důležitou součástí lyží jest vázání. Vázání je mnoho druhů a nemíním je všechny uváděti. Od nejjednodušších vázání, skládajících se z jednoho řemenu a otvoru v lyži či svorky, jakých užívají severští národové, až po složitá vázání alpská, skládající se z celé spousty různých per, pružin, ložisek, čelistí a šroubů, jest tolik variací, že by se o tom dala napsati celá kniha, kdyby rozdíl mezi vázáním měl takový význam, jaký se mu často připisuje.

Čím jsou cyklistovi pedály, tím jsou lyžařům hole. Doporučuji však hole dvě asi 150 cm vysoké, nikoliv onen 3 m oštěp, s kterým se ještě někde podle staré alpské školy lyžuje.

... a muminky :-)

K namáhavým výstupům mohu doporučiti tulení pásy, jež při horských túrách jsou nepostradatelné. Jsou to dva pásy tulení kůže se srstí po směru jízdy, které brání zpětnému sklouzání, aniž by při sjezdu rychlost jízdy příliš zmirňovaly. Tulení pásy bývají buď k připnutí na lyže, neb se zasazují trvale do lyží, což se hodí pro starší pány a dámy.

Nelyžujte ve sweatru! Jest příliš teplý a lepí se na něj sníh.

Sweater moste s sebou vždy v tlumoku: ve chvílích oddechu neb v nevytopených místnostech dělá rozehřátému lyžaři dobré služby.

V bezvětří a za mírného mrazu hodí se dobře lehké hedvábné pletené čepičky (tzv. Zipfelmütze).

Patentní tlumoky Bergans-Meis a Patent Mosser jsou velmi dobré a praktické, třebaže cenami poněkud nepřístupny, ale i u tlumoku platí pravidlo: Laciné - dvakrát placené!

Reservní prádlo a toiletní potřeby jest nutno vzíti s sebou, abychom vypůjčováním neobtěžovali spolucestující.

Elektrickou svítilnu, zásob. řemení, mazadlo na lyže, brejle na sníh (proti slunečnímu úpalu), mapu, kompas (praktická jest Bésardova busola k určování neznámých kot), píšťalu a hodinky, dobře chráněné před sněhem má míti každý pořádný lyžař.

Kdo nemá Thermos-láhev, nechť s sebou na delší tůry nosí lehký a dobrý lihový vařič.

Nedoporučuji mazati lyže před odjezdem z města, pokud nevíme, jaký bude sníh.

A perla na závěr:

Nehody a úrazy lyžařů jsou poměrně dosti vzácné a ve většině případů zaviněny nedostatečnými vědomostmi neb špatnou výzbrojí, nebo, jak tomu ponejvíce bývá, různými alotriemi.

Amen! :-)

Kauza Kotleta

S křížkem po funuse, ale přece - objevil jsem knihu "Bratrstvo krve: Hustej nářez" od Františka Kotlety. Jo, vyšla už před nějakým čáskem, ale tak nějak se mi dosud vyhýbala či co... 

Čímžto pádem jsem objevil i Františka Kotletu, autora. A hned jsem dal za pravdu všem, kteří používají označení 3K nebo KKK - hvězdná trojice Kulhánek-Kopřiva- Kotleta. Poté, co jsem se pokochal velmi kulhánkovitými 290 stranami textu a hodně se nasmál, jal jsem se vyptávati strýčka Googla, cože je Franta  vlastně zač a co případně dalšího napsal... A objevil jsem něco ještě lepšího, než je kniha samotná - objevil jsem legendu zvanou František Kotleta.

Neb vězte, drazí přátelé, že bruntálský řezník František Kotleta je úchvatnou mystifikací české krvákové literatury, skvěle propracovaný jako nebožka Žofie Jandová, blahé paměti, kterou si pro národní obrození vymyslel Čelakovský a spol.

Kdo je však František Kotleta, to se stále neví - i když zasvěcení redaktoři z Pevnosti ví, ale ti mlží... Existují názory, že je to sám Jirka Kulhánek nebo Martin Moudrý (neboť proti nim si Kotleta dovolí nejvíce vtipných invektiv). Ano - František Kotleta totiž poskytuje naprosto úchvatné rozhovory - viz třeba zde: http://www.fantasyplanet.cz/clanek/3433-rozhovor-s-frantiskem-kotletou

nebo zde:  http://www.fantasyplanet.cz/clanek/rozhovor-s-frantiskem-kotletou

V nich se pak můžeme dočíst, kdo navštívil v Bruntále Kotletovo řeznictví a co si koupil - Jirka Kulhánek kilo prorostlého vepřového, což je frajeřina, " ne jako ten magor Moudrý, co přijel do Bruntálu na kole a koupil si dietní salám". Z toho řezník vydedukoval sexuální orientaci páně Moudrého a bál se před ním sehnout pro sekáček :-). Jo, abych nezapomněl - Štěpán Kopřiva, "ten magor, co napsal Asfalt", chtěl krůtí šunku :-).

První ukázky z Hustého nářezu se objevily na apríla, a pak se rok čekalo - jako pocta Jiřímu Kulhánkovi:-) - než kniha vyšla, takže už tehdy se mnozí domnívali, že šlo o pouhý žertík redaktorů Pevnosti a kniha nikdy nevyjde.

Leč vyšla :-). Svěží a plná hlášek jako Kulhánek za mlada a kolotoč tipů a pátrání po identitě autora se roztočil naplno.

Kdo je tedy František Kotleta?

Tipů je několik, spíš víc než míň - od Kulhánka, Moudrého, Hokra, Němce až po J.W. Procházku, případně všechny dohromady. Sám Kotleta totiž v jednom z oněch legendárních rozhovorů jednou užil množného čísla - a na vysvětlenou dodal: "Nás je mnoho" (smích).

Také tipuju kolektiv - možná ani ne spisovatelský, jako celkově autorský: jeden píše, druhý vymýšlí PR, další poskytuje rozhovory... Všechny stopy směřují do redakce Pevnosti, což je nejen další cíl invektiv záhadného autora, ale její vybraní členové navíc F. Kotletu zastupují na křestech či conech, když mu do toho na poslední chvíli něco vleze a on se tak nemůže zúčastnit osobně:-).

V samotné knize je pak pod svým vlastním jménem nezapomenutelně zvěčněn Tomáš Uhřík, jeden z pevnostních guru a tehdejší šéfredaktor...

Nuž tedy - pátrejme, dedukujme!

Já ještě po objevení tohoto úchvatného životopisu jednoho z dvorních redaktorů Pevnosti a také autora - http://www.sarden.cz/lide-leos-kysa - všemi deseti hlasuju pro zařazení do kolektivu nebo na užší výběr pro Leoše Kyšu. Tohle hodně zavání kotletou:-) - a kromě bruntálského inkubátoru mají společné ještě něco: Kyša taky začíná na K!

Zábavný životopis Františka Kotlety pak viz zde: http://www.freetimepublishing.cz/autor/kotleta-frantisek

Taky jste tak napnutí? :-)

Vánoce na místech, která mám rád...

Původně jsem chtěl jen něco stručně napsat o úžasně originální vánoční výzdobě, která mě před pár lety uchvátila v Londýně - tedy konkrétně v bohémském Soho na Carnaby Street... Až dosud to pro mě totiž byl ten nejúžasnější vánoční úlet, co jsem viděl - však budete moct posoudit sami (viz obrázky níže)...

Jenže mám pocit, že v Koreji to letos možná i trumfnuli...
Každopádně - Vánoce 2x tak, jak je u nás neznáme. V korejském případě třeba říct: díky bohu...

Takže: 1) Londýn před pár lety:

Centrum módy, stylu, designu a gay komunity se prostě nezapře :-)

2) Jižní Korea právě teď:

I 30m vysokým vánočním stromem lze totiž dát severnímu sousedovi najevo, že jeho výhrůžky, kterak utopí naše hlavní město v krvavém a ohnivém moři, pokud se ho odvážíme rozsvítit, nám neleží ani v patě... Jen pak musíme uvést celou armádu do stavu pohotovosti a své protest-stromy po zuby ozbrojení hlídat... Ano, stromy - Kim Čong-il řval kvůli jednomu, tak Lee Myung Bak nechal rozsvítit u demilitarizované zóny rovnou tři... Jsou ocelové, to kdyby je chtěl nepřítel v amoku ostřelovat...

Ale i při hlídání vánočního stromu lze užít kupu srandy :-)

Těžko říct, zda je to přímý důsledek, ale v KLDR teď mají státní smutek, protože Kim Čong-il dostal infarkt...

Takže možná bude platit klasické Lennonovo "War is over - Happy New Year!"