Pokroky v péči o blaho pracujících

od našeho dopisovatele JD :

Severokorejská tisková agentura KCNA oznámila, že severokorejští výzkumníci v oblasti papírenského průmyslu si vzali k srdci dobré rady Milovaného Vůdce a vyvinuli nový převratný způsob výroby dámských hygienických potřeb. Tyto se začínají vyrábět ze speciální hmoty – buničiny - která byla až doposud používána k výrobě papíru.
Nová technologie byla instalována v továrně na výrobu cigaretových papírků v Pchjongjangu neboť bylo zjištěno, že cigaretové papírky se k tomuto účelu hodí nejlépe. Díky zprovoznění nové továrny bude možné efektivněji uspokojovat každodenní potřeby severokorejských žen. Slavnostního otevření dne 26.4. se zúčastnil i tajemník Ústředního výboru Korejské strany práce a první tajemník Městského výboru Korejské strany práce v Pchjongjangu soudruh Mun Kyong Dok.

 

 
Obrazový záznam možno zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=UVOXkqSfQjc

Je jen smutné, že se tohoto velkého úspěchu severokorejského pracujícího lidu nedožil iniciátor celého projektu, Milovaný Vůdce Kim Čong Il.
Ještě jsem chtěl poslat něco o kosmetice u nás na severu, když už jsme u těch dámských věcí, ale když jsem zjistil, že věhlasná severokorejská kosmetická značka Pomhyanggi vznikla tak, že rozšířili výrobu v chemické továrně vyrábějící hnojiva, rozmyslel jsem si to. Toto téma je tak nosné, že zasluhuje delší studium, i když si nejsem jist, jestli to zvládnu:-).

Tak prozatím aspoň dvě videa a pár obrázků:
http://www.youtube.com/watch?v=PWMwuNELtNU
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=DPjUHWtlqpg

 

K dostáni je taky v dárkovém balení - i s opravdovým kořenem ženšenu uvnitř :

Pojal jsem dokonce podezření, že ženšenovou kosmetiku používala již Kim Čong Suk. Když si vzpomenu na její všeobecně známou podobu z mládí:

 a srovnám ji s fotografií z doby jejího manželství s Kim Ir Senem:

musím konstatovat, že v některých rysech jsou jakés - takés rozdíly přece jenom znát. Je o trochu hezčí. Ovšem s její podobou z dnešní doby se to nedá srovnávat vůbec. Poslední její fotka je z 25.4. 2012:

a tady je fakt krásná. Inu, dlouhodobá aplikace Pomhyanggi s ženšenem přináší mládnutí. I po smrti.

Lazy, Sunny, Sunday Afteroon :-)

Tak nějak byla ta písnička...
I odpoledne. Na nebi jako vymeteno, hic na padnutí a Justýnek se pohodlně rozvaloval... A tááák mu to slušelo, že jsem neodolal a musel vytáhnout alespoň telefon a vyfotit ho.

Něco vyšlo tak prapodivně, že to vypadá jako pracně docílené umění:-).
Drazí grafičtí umělci, mám pro vás tip - místo speciálních rastrovacích a jiných programů použijte nekvalitní fotoaparát v mobilu, umění zaručeno:-).

Exhumované poklady

A zde tedy slíbený výběr z Justýnkových prozatím posledních řádných fotek (zachráněných z Charlesova nitra) - bez velkého vykecávání: pár portrétů a pár žánrových snímků na téma "byl jsem mladistvým intelektuálem":-).

Studijní odpoledne nejprve začalo odhodlaným pózováním:

Pak došlo na portréty:

A následovalo studijní zátiší:

A na závěr výsledek studijního nasazení:

P.S.: V této póze jsem ho rychle následoval... :-)

Rozloučení

Jak už někteří z vás ví, ze středy na čtvrtek v nočních hodinách nás náhle opustil náš stařičký notebook. Slyšel na jméno Charles. Asi se ho dotklo, že jsem se o něm odpoledne vyjádřil jako o staré plečce, a tak se rozhodl, že svou existenci u mě ukončí. Když jsem ho přenášel, vrhl se z mé láskyplné a milující náruče vstříc linoleu na podlaze s úmyslem spáchat sebevraždu.

Povedla se mu stylově - přímo umělecky.

Trefil se na hlavičku, teda na hranu monitoru - roztříštěné tekuté krystaly pak vytvořily hotovou abstraktní malbu hodnou Tate Modern nebo galerie Saatchi:-).

Rozloučení s drahým zesnulým se uskutečnilo v úzkém rodinném kruhu, za spoluúčasti lahve značkového chilského vína odrůdy souvignon blanc (z oblasti Central Valey).

Zavzpomínali jsme, jak trpělivě snášel mé neustálé přehrávání Stargate SG-1 během zkouškového období, stejně jako instalaci azbuky před zkouškou z ruštiny, jak něžně a nevtíravě hřál zkřehlé prstíky, a čím víc stárnul a přehříval se, zvládl i doohřívat na něj stavěné chládnoucí hrnky kafe...

Stoicky fungoval jako jídelní podnos se zabudovaným mp3 přehrávačem, jen s občasným remcáním uchovával a přehrával tuny mých detektivních seriálů, fotky z Londýna, literární pokusy i nudné školní práce...

Zrušil jsem na něm 2 DVD mechaniky a tu třetí už jsme raději připojovali externě:-).

Nikdy nedělal rozdíly mezi mými "omalovánkami" (rozuměj mangy a anime:-D) a bratrovou forenzní vědou - u všeho se kousnul stejně odhodlaně.

Ke konci svého úspěšného a na noťas průměrné kvality i vcelku dlouhého života už sice spíš připomínal designový vaflovač (a stejně tak žhavil), ale nebýt mého nešetrného zacházení, mohl tu s námi strávit ještě nějaký čas...

Omlouvám se, Charlesi. Doufám, že se ti v křemíkovém nebi bude líbit!

Ovšem jak se říká: "Král je mrtev, ať žije král!" - v našem případě tedy spíš královna nebo princezna...
Její veličenstvo Princezna Toshiba I.:

P.S.: A jelikož jsme se posléze dozvěděli, že všechna naše data budou zachráněna, mohli jsme od truchlení plynule přejít k oslavování. Dokonce i Justýnek, protože se do té doby klepal strachy, že přišel o své krásné nové fotky :-):

Hrátky s deštěm

Já mám déšť rád, to nepopírám... tedy: rád se na něj dívám z útulné kavárny, od psacího stolu nebo třeba z jedoucího vlaku... Jsou chvíle, kdy shledávám dešťové kapky velice estetickými. Nezbylo, než abych tento svůj postoj vysvětlil taky Justýnkovi, aby nebyl smutný, že ostatní se fotí venku a u nás leje...
Abych byl přesný - vysvětlit to Justýnkovi a fotoaparátu:-).
Za svou osobu soudím, že mé britské školení přijali za své oba.
Následují variace na dešťovou náladu - varování pro slunečné povahy: může způsobit melancholii, britofilství a neodolatelnou potřebu šálku horkého čaje!

 

Trable s portrétem

Já vím, že jsem poslední, kdo si konečně pořídil profil a tak taky může hovořit (a přispívat) sám za sebe - jenže to bylo strááášně komplikované. A pořád je. Jestli jste všichni nabyli dojmu, že Sebastiánek je pěkně technicky neschopný, tak se připravte na něco ještě mnohem horšího... Jo, jo - teď tu budem neschopní dva.

Než se naučíme přepínat si profily, možná způsobíme nejeden zmatek. (Jen tak mezi námi - Sebastian tady do toho před chvílí tak třískal, div nerozštípl klávesnici, a hučel něco o tom, že provozovat dva účty je snad možné jen na dvou oddělených počítačích... Že mít prachy, koupí mi radši vlastní. Ne, sobě koupí nový a tenhle nechá mně...). Seděl jsem vedle, ani jsem nedutal a držel jsem mu palce, protože jsem měl strach, že ta mašina už víc nových dat a informací ani nezvládne.

Chudák Sebastian, vážně. Pro něho to bylo utrpení - o kterém navíc ještě vůbec nevíme, zda bude fungovat - a to všechno proto, abych si já mohl psát s Araltem, Rivilem a Flavim.

Jo - a abych se mohl pochlubit, že mám konečně taky nějaké fotky, co už se hodí ukazovat. Nejsou dokonalé, ale my už to asi ani líp nezvládneme. Chápejte prosím, stejně jako to chápu já, že mezi mrakodrapem (potažmo londýnským nábřežím) a mnou je dost podstatný rozdíl, a jelikož Sebastian předtím nikdy nefotil nic jiného, než prvně uvedené, byl z fotografování mé osoby dost zoufalý. Ne že by mě nechtěl fotit nebo to dělal nerad, ale lavírovat mezi takovými extrémy je pro technické kopyto, jako je Sebastian, dost problém. To prosím jsou jeho slova! Já bych si nedovolil!

Já jen fňučel a soplil, že všichni mají hezké fotky a já nic... Umocňoval jsem to smutnýma očkama, takže Sebastian nakonec půjčil foťák a začali jsme se snažit. Počasí ovšem vůbec nespolupracuje!

Ale myslím, že k následujícím třem fotkám už se můžeme hrdě hlásit...

Deštivé odpoledne v ZOO

Justýnek děsně moc chtěl jet na výlet. Okouzlily ho Rivilovy a Araltovy fotky z lesa, tak pořád škemral, až jsme mu výlet slíbili - jenže pršelo. A pršelo a pršelo. A pršelo.
Ale protože už jsme všichni měli výletní náladu, tak jsme vyrazili do ZOO na Svatý kopeček, že se schováme do pavilónu s netopýry:-). Nakonec byl ale v celé ZOO klid a mír, uřvaní haranti s rodiči byli doma a zvířátka poklidně spala...
Jako třeba vlci:

Nebo lví máma s lvíčátkem:

I klokani spali - s těmi se ale Justýnek musel vyfotit (i když mně se to moc nepovedlo):

Pak se ještě vyfotil s perutýnem:

A biotopem korálového útesu:

Nebo s žirafou:

 První místo v trávení volného času při deštivém dni ovšem vyhrává.... SURIKATA!

Nebyl bych to ale asi ani já, aby mi při odpoledni v ZOO něco nezačalo citelně chybět - trocha toho baroka:-). A jelikož Svatý kopeček je svatý kvůlivá velkému poutnímu kostelu (vznešeně řečeno basilica minor), tak tady je:

z dálky a v dešti

v detailu boční strany

zadní trakt s kaplí

No jo, nemůžu si pomoct, zvířátka jsou úžasně milá, Justýnek je zlatíčko, ale co se focení týče - baráky, to je moje! :-)