pondělí 10. října 2011

Zimní dovolená v KLDR

by JD

Blíží se zima a s ní i čas zimních radovánek. Náruživí lyžaři přemýšlí, na které sjezdovce letos popustí uzdu své vášni, a předvedou své umění ostatním lyžařům a následky pak místním lékařům. Nastává, jako každý rok, klasické dilema: Jeseníky? Krkonoše? Tatry? Alpy? Opravdový znalec lyžování se ale vůbec nezatěžuje takovými lokalitami, jakými jsou Garmisch-Partenkirchen, Bormio nebo Kitzbühel, kde se sice pořádají závody druhé ligy lyžování (tzv. alpské lyžování), ale první lize, tedy pektusanskému lyžování se ani nepřibližují. 
Toto si minulý rok uvědomila skupina britských sportovců a vypravila se na lyže na slavnou sjezdovku Begaebong u města Samdžijon na úpatí bájemi opředené hory Pektusan. Po příletu na místní letiště moderním letounem TU-134B-3 státní letecké společnosti Air Koryo:

se vydali na cestu do Samdžijonu. Celou cestu se samozřejmě těšili, až se budou moci poklonit před sochou Velkého vůdce Kim Ir-sena, který v této oblasti vedl hrdinný ozbrojený boj proti japonským imperialistům:

Celý monument  


je natolik uchvátil, že některé zde zvěčnělé hrdiny protijaponského odboje si dokonce pojmenovali ve svých zápisníčcích jmény sobě blízkými, nejspíše jmény svých vlastních bratrů. Zde tedy:
John
Paul
George
Ringo
Slzy dojetí se ihned poté objevili v očích severokorejských průvodců, kteří si tak byli jisti pocitem sounáležitosti britských návštěvníků se severokorejskými partyzány. Ale to se již blížili k městu Samdžijon se světoznámou sjezdovkou Begaebong:


Město je nadchlo nevtíravou krásou:


samotný hotel:

překvapil propracovanými metodickými pomůckami přímo před vchodem, na nichž bylo možno nastudovat správný postoj při pektusanském lyžování:


Prohlídka slavné sjezdovky i s průvodcem:


však přinesla hořké zklamání. Nebylo dost sněhu. 
Všichni se tolik těšili! Bezradnost a rozpaky naštěstí ukončili severokorejští průvodci, kteří při vzpomínce na pohnuté chvilky před sochou Velkého Vůdce Kim Ir-sena navrhli, aby se celá výprava kolektivně zapojila do stavby soch obou drahých vůdců, tentokráte ze sněhu. Nadšení nebralo konce a všichni bez výjimky přiložili ruku k dílu. Náročnost celé stavby, která se projevovala obzvláště v začátcích:
však byla záhy společnými silami vyřešena:
a výsledky překonaly i ty nejoptimističtější představy. 
Milovaný Vůdce Kim Čong-il:
i Velký Vůdce Kim Ir-sen:
si byli natolik podobní, že ani severokorejští průvodci neodolali pokušení a s celým dílem se nechali na památku vyfotit:

Následovala samozřejmě kolektivní radost a nadšení při pořizování krásných fotografických vzpomínek na zdařilý výlet do KLDR:



středa 5. října 2011

Retro výlet aneb "Soudruzi, 'šak jsme to měli v tej brožuře!"

Ano, brožuru jsme měli. Úžasnou, socialistickou, z roku 1983 a s názvem Frýdek-Místek. Naplánovali jsme totiž s JD další výlet za krásami korejské kuchyně (vzhledem k nedalekému Hyundai jsou totiž ve Frýdku-Místku hned dvě!) - a člověk nemůže jen žrát, že :-). Tak jsme se rozhodli, že se v tomto souměstí taky kapku porozhlédneme.
Když jsem se dotázal bratra, co je ve Frydku-Pistku (tak, jak jsem byl poučen svou obec nazývají Frýdečané, na což jim obyvatelé Místku odpovídají něžným "si chuj" :-)) k vidění, vybavil mě bratr touto úchvatnou brožurou ze Země za regálem, se slovy, že do zámku jezdí každej.
Avšak kdo navštíví takové místní skvosty jako nákupní středisko Ještěr v Místku, areál Hornického učiliště Dolu J. Fučík, novostavbu polikliniky v Místku z r. 1980, budovu OV KSČ či sídliště Anenská s restaurací Krym?
A to prosím všechny tyto úchvatné stavby ještě stojí - a jak můžu potvrdit, povětšinou se svými původními názvy a ve stavu, jako by se od chvíle, kdy se poslední soudruh zvedl ze židle, ve městě zastavil čas...

Brožura nám poskytla vskutku neocenitelné informace - tak třeba, že Frýdek-Místek leží na mezinárodní silniční trase E7 (Vídeň-Krakov-Moskva). Že jsme mezinárodní silniční trasu zpočátku marně hledali, asi netřeba dvakrát rozmazávat. Avšak když jsme se v brožuře následně dočetli, že tato silnice byla postavena ze strategických důvodů po získání Haliče Rakouskem v letech 1782-1787, bylo nám jasné, že už se po ní dávno pohybujeme.
Jako první jsme pak shlédli nákupní středisko Ještěr, lehce renovované ve stylu šílené architektonické postmoderny 90.let:



Přiznávám, že jsem se zpočátku domníval, že se ona socialistická svatyně obchodu (centrum Jednoty a Prioru - který tu mimochodem, jak vidno, přežil až dosud) jmenuje po nějakém zvířátku, ale byl jsem vyveden z omylu - tento pseudonym prý používal zde zbožštělý místní slezský bard, co se po něm jmenoval nejeden důl - ano, Petr Bezruč.
Nicméně již Ještěr nás měl připravit na to, co ve Frýdku-Místku uvidíme - rozpadlý socialismus (ta lepší varianta) nebo stavební záchvaty let 90. 20. století (ta horší varianta). Na rozdíl od tehdejší přeplácanosti může mít totiž strohý beton aspoň styl a vkus. A navíc - "betonek", jak říká Osamu Okamura, je nyní in. Myslím, že by si měl zajet do Frydku-Pistku, zrak by mu přecházel. Třeba zde:


Nápis na značce zní: "Pozor! Odpadávají kusy betonu!"

Zajímavé detaily pak nabízí i vedlejší "víceúčelová hala s umělou lední plochou", kterou brožura označuje jako novostavbu. Myslím, že inspirace hutními násypníky a důlními pásy je vidět na první pohled:

celek

detaily zastřešení přístupové cesty

a vchodu

Pak už se stačí jen otočit a je před vámi - Památník osvobození, dle brožury vytvořený Sylvou a Bohdanem Lacinovými, který byl slavnostně odhalen u příležitosti 50. výročí VŘSR. Monumentální plastika zpodobňuje osvobození pobeskydského lidu ze staletého národnostního a sociálního útlaku. Osvobození je znázorněno rozražením 9 m vysokého žulového monolitu čtyřmi klíny symbolizujícícmi jednotlivé etapy boje za svobodu: selské vzpoury a dělnické revolty, první a druhý zahraniční odboj, partyzánský odboj a osvobození sovětskou armádou. Klíny uvolňují mohutný monolit, národ, po staletí svíraný nesvobodou. Svobodu symbolizuje skupina vzhůru letících ptáků.



No ještě že nám to brožura tak hezky vysvětlila! Já jako velmi hloupý soudruh jsem se totiž zpočátku domníval, že to nahoře jsou nějaký divný špony... Jakože symbol hutního průmyslu, obrábění kovů a místních Válcoven plechu Frýdek-Místek...

špony..ehm.. ptáci v detailu

Pak už jsme se po vydatném občerstvení v korejské restauraci Kimchi - a poté, co JD rozdýchal nakládané zelí kimči, co jsme záludně zcela automaticky a zdarma dostali k našemu vybranému a opravdu nepálivému jídlu (prý něco jako Kunovjanka s iperitem - zkrátka nakládaný oheň) - vydali k dalším pamětihodnostem: sídliště Anenská s restaurací Krym, poliklinikou a budovou OV KSČ. V restauraci Krym jsem ani nedoufal, myslel jsem, že už tu dávno bude něco jiného - jiného názvu, stylu a možná i zaměření (třebas prodejna dlaždiček, herna nebo firma nabízející půjčky), leč užasl jsem. Soudruzi by ovšem zaplakali - kdeže slávy Krymu jsou!
Zůstala jen osamělá žebra ústředního topení pod dobovým stropem s deskami... Nostalgie. Až by se jednomu zachtělo vejít a dát si gruzíňáček... případně k potěše sedících zarecitovat básničku či se zúčastnit soutěže O zemi, kde zítra znamená již včera...



I poliklinika už má nejlepší za sebou a zasloužila by si renovaci - ovšem citlivou, protože - nemůžu si pomoct - ona je krásná! Až taková funkcionalistická...








Z ideologických zlatých hřebů zbývá ještě budova OV KSČ - nedaleko od polikliniky, na ulici 8. pěšího pluku, nyní.. ehm..nevím... 17.listopadu? Něco podobně politicky debilního a nestabilního. Budova OV KSČ byla postavena v letech 1975-1976 a kromě pár vyměněných oken a vyměněného názvu (nyní Komerční centrum, chacha:-)) vypadá stejně jako před lety. Jen z přízemí podle všeho zmizela plastika akad. sochaře Antonína Ivanského "Karlohuťácká stávka"...



Zato zde zůstalo beze změny zachováno původní osvětlení nad vchodem:



Taky obložení nebo záclony:




Ovšem ne vše se nám podařilo nalézt - kupříkladu prodejnu potravin Maryčka s cukrárnou a občerstvením, před níž mělo být sousoší Jana Štursy "Pohřeb v Karpatech; nebo bývalou secesní kavárnu Avion, nyní sídlo výrobního družstva stolařů a čalouníků, jak nás informovala brožura; či plastiky Josefa Skotnici "Pilnost a Spořivost"...
No, nějaké plastiky jsme našli, ale jestli je to "Pilnost a spořivost" to se neodvažuji odhadovat...


V tom případě by totiž bylo zcela jasné, kam taková pilnost a spořivost vede, že...


Našli jsme i jinou pamětihodnost, o níž se brožura nezmiňovala - možná v době jejího vydání ještě nestála, neb při bližším ohledání a zadumání se tato plastika (patrně součást nějaké nikdy nefunkční kašny) jeví jako pomník obětem Černobylu či jiné jaderné katastrofy přinášející degenerace a tělesné mutace:




No, asi jsme v městě způsobili menší rozruch - patrně tam nebudou moc zvyklí, aby kolem takových objektů, které slouží k relaxaci a shromažďování hůře přizpůsobivým občanům, poskakoval někdo bez krabicového vína a za nadšeného áchání a óchání si vše fotografoval...
Tak jen doufám, že se za mě JD moc nestyděl :-).